Magnesia Litera - Moleskine Litera za poezii

9:00

Myslím, že se o mně obecně ví, že poezii moc nečtu. Ani českou, ani světovou. Jednou za rok udělám výjimku a nějakou tu sbírku si půjčím - sbírku, jejíž autor je nominovaný na cenu Magnesia Litera za poezii.
 Pokračovat ve čtení


Letos jsem ve své domovské knihovně sehnala dvě ze tří sbírek nominovaných na tuto cenu. Obě vám v dnešním článku zkusím představit. Bude to takové všelijaké, protože na poezii nejsem machr a opravdu to budou jen čistě mé pocity ze čtení. Ale třeba se po některé z nich poohlédnete ve své knihovně. Nebo si možná půjčíte obě. Kdo ví. Poezie umí vždy překvapit

Michal Jareš: Začátek eposu

O autorovi: Český básník, literární vědec, publicista a editor. Vyučil se mechanikem strojů a zařízení v podniku LIAZ, kde také krátce pracoval jako dělník. V letech 1993-1998 vystudoval teorii a dějiny dramatického umění na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 1999 pracuje v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky, kde se zabývá moderní českou poezií, literární generací 40. let 20. století a populární literaturou. Od roku 2001 působí také jako redaktor časopisu Tvar. Jako publicista se věnuje beletrii a komiksu. Edičně se podílel mj. na vydání díla Michala Mareše, Vladimíra Burdy či spisů Vladimíra Körnera. (zdroj: cbdb.cz)
Anotace z cbdb: Básnická sbírka Michala Jareše „Začátek eposu" prostupuje napříč časem: přináší útržky zpráv z předvěkých dob a zároveň zpřítomňuje běžné, zdánlivě banální situace, v nichž se čas na okamžik zastaví. Takto vzniklými průzory se k nám dere vesmír a spolu s ním reálno a věčnost – neúprosné, neosobní, a přece skýtající útěchu a hluboký mír.
Jareš je básník originálního vidění s přirozeným citem pro rytmus a zvuk slov. Jeho básnické gesto je sympaticky odosobněné, soudržné a hutné.
Hned první sbírka pro mě byla krokem trochu mimo. Volný verš, hodně abstraktních témat a samotný Začátek eposu je zařazen až na konec sbírky. Mimochodem ten se mi líbil asi nejvíc - jde o báseň v próze a přišlo mi to tak nějak nejlépe uchopitelné.
 
Kniha je rozdělena do několika částí. Sbírka je uvedena básní Na vrbě, následuje část Peklo, Picí miska a celé to končí již zmíněným Začátkem eposu. Jednotlivé básně někdy mají název, jindy jej postrádají.
 
Kromě závěrečné skladby se mi líbilo i Peklo, kdy jedinec za zradu (nevíme, koho a čím zradil) obdrží v pekle tři dary: dlouhověkost, paměť a dar němých úst. Výborně promyšlený nápad přetavil Michal Jareš v zajímavou skladbu, která nepotřebuje mnoho slov, abyste její vyznění ocenili. A pochopili.
 
Mám zkrátka s moderní poezií problém, protože je na mě hodně abstraktní. Respektive oceňuji náladovost poezie, ale nemám ráda tohle popisování niterných pocitů bez jasných metafor. Navíc mi to celé přišlo laděné do přírodní lyriky a tímhle směrem se mé srdce vydává opravdu dost nerado.
Co o sbírce píší na webu Magnesia Litera: Jarešova poezie je na první pohled nenápadná a introvertní. Má v sobě něco z východní filozofie – nikoli ve volbě vnějších forem či dekorací, jako spíš v jistotě nedozírných nánosů věků pod nohama, v jistotě vlastní nepatrnosti. Jarešův básník není demiurg či fanfarón, je to asketický rytec, neúprosný svědek – tak nestranný, až je to nepříjemné. I proto u něj vždy všechno dopadne jinak, než čekáme a než bychom si třeba přáli. Sbírka nejprve udiví svou stylovou a tematickou nesourodostí: po úvodním vázaném čtyřverší nás bez okolků uvrhne do poemy Peklo. Z Pekla vyjdeme dlouhověcí, s monstrózní pamětí a němí. Prostřední oddíl Picí miska obsahuje 25 formálně vybroušených kratších básní – tentokrát z tohoto světa a času, jakkoli poněkud unaveného a setmělého. Závěr tvoří titulní poema Začátek eposu, z hlubin bezčasí, kde se teprve dlouze a bolestně rodí slova a řeč. V této knize jde o víc než jen o snůšku pěkných básní. Je to koncentrovaný hold mýtu, ohledávání prasklin času a jeho cykličnosti, ohledávání přelomu jedné epochy v další.

Milan Děžinský: Obcházení ostrova

O autorovi: Český básník a překladatel. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, učitelství českého a anglického jazyka. Do literatury vstoupil během svých vysokoškolských studií. Spolupracoval s redakcemi několika časopisů. Své básně překlady a recenze publikoval v časopisech Tvar, Host, Nové knihy, Psí víno, Weles, Pandora, Listy.
Autor také provozuje blog, kde kde upozorňuje na literární akce, knižní tipy. Dále zde zveřejňuje básně autorů, kteří ho zaujali; na blogu můžeme najít i jeho vlastní překlady, popřípadě úvahy nebo názory na různá témata.
(zdroj: cbdb.cz)

 
Anotace z cbdb: I ve své šesté knize, sdružující verše z let 2011 až 2016, básník předkládá nenápadné, ale silné svědectví; plody osobní (i lyrické) zralosti. Jak sám píše, jeho básně představují jakési „štíty proti prázdnotě“. Tíhu existence vyjadřuje vždy jemnými, ale přesnými tahy a obrazy, bez zbytečné expresivity. Stěžejní situace zachycená v názvu sbírky se tak stává metaforou pro celé dílo. Neběží zde ale pouze o ohledávání hranic lidského údělu, ale je zde nabídnut i prostor ke šťastnému setkávání a sdílení. „Nejraději mám básně, které vyprávějí prostě o prostých věcech“, píše Děžinský.
Druhá sbírka pro mě byla srozumitelnější. Možná i tím, že se Milan Děžinský věnuje spíše osobní lyrice, která nevyžaduje pochopení toho, o co autorovi vlastně šlo.
Ve sbírce lze vysledovat několik motivů, které se tu několikrát opakují. Ať už jde o Roudnici nad Labem, kde autor žije, ostrov (to je překvapení) nebo o psa v kufru auta.
Když budete dobře hledat (a já se fakt snažila), najdete v této sbírce i  několik básní milostné lyriky, kdy autor píše například o své ženě. Zaujala mě tedy například poslední báseň, která se jmenuje Chtěl bych dnes přijít do veselého domu, a v ní tenhle verš:
"I ta nejkrásnější báseň říká, co dávno vím.
Báseň není život.
Je v pořádku, když končí nádechem."
Vlastně nejen že mě zaujal, ale naprosto si mě získal. Škoda, že jsem nebyla schopná pochopit, co myslí autor tím ostrovem a psem zavřeným v autě. Asi jsem moc přízemní a mělo by mi být hanba. I tak se ale Děžinského básně četly lehčeji než Jarešovy a umím si představit, že bych se k jeho sbírce časem vrátila. V reálu to tak nejspíš nebude, protože se vracím k jiným básníkům a jiným básním a pochybuju, že si někdy najdu cestu k současné poezii.
Co o sbírce píší na webu Magnesia Litera: Děžinského sbírka je soudržná a v jistém smyslu dokonalá. Znepokojuje zdánlivě nesourodou obrazností, proměnlivou intenzitou básnické výpovědi. Čtenář je nucen se ptát, co dělá některé verše výjimečnými oproti jiným. V každé básni lze najít alespoň jedno místo, překračující hranici mezi výborným a mimořádným, výmluvným a zjevujícím, věrným a bezprostředním veršem. Číst celé básně, nebo jen zírat na tato “dokonalá” místa v nich a obcházet je jako ostrovy? Uzavřít se, nebo otevřít? Cesta k Děžinského poezii je cestou zpátky: od obrazu, který svou průzračností dal zapomenout na zbytek básně, zpět k jejímu celku. Čtenář si tak musí každou báseň, a posléze i celou sbírku, nejprve „ochočit“. Dochází tak k mimořádně působivému efektu – přivlastnění.

 

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz