V září s hous.enkou pravidelně jezdíme pracovně do Olomouce, ale vždycky si vyšetříme i nějaký ten čas na samotné město. Olomouc máme totiž tuze rády. Orloj s dělníky, želvu na náměstí i mariánský sloup. Hlavně ale místní podniky, které nám přirostly k srdci a navštěvujeme je nostalgicky pokaždé, když nastane olomoucký čas.

Mezi naše zamilované podniky patří Špagetárna, která je zřejmě populární nejen u nás dvou, protože letos má po Olomouci už dvě pobočky. A o co jde? O výborné špagety, jednoduché, ale chuťově vyvážené omáčky a dokonale nepropustné papírové krabičky. A to celé jíme v parku u hradeb a potěšíme tak nejen své chuťové pohárky a oči, ale i místní bezdomovce, protože porce špaget je opravdu obrovská a my nejsme schopné sníst ji celou.

Dalším oblíbené stravovací zařízení je Hanácká hospoda. Jejich polední menu ochutnáme pokaždé a togaf pokaždé slintá nad brownies, ale vždy odolá. Zato hous.enka nikdy neodolá specialitě Hanácké hospody jménem bazén.

Třetí naší olomouckou stravovací tradicí je sushi. V Olomouci jsme objevily čajovnu, kde sushi připravují a za naprosto úžasné ceny. Navíc v ulici, kde stojí dům, ve kterém žil Václav Morávek. Odvážně jsme vyzkoušely vegetariánskou verzi i variantu s mořskými plody. A byly jsme spokojené.

Ale Olomouc není jen pracovní konference a jídlo, ani kulturu nezanedbáváme. Loni jsme si prohlídly výstavu Andyho Warhola, letos terakotovou armádu a skleníky botanické zahrady. Armáda čínských vojáků působí v sále Flory Olomouc trochu ztraceně, ale samotné sochy jsou pozoruhodné. Pražská výstava před několika lety si ale s instalací terakotových vojáků poradila lépe. Skleníky nás ovšem překvapily živými plazy a obojživelníky, zvlášť u kajmana jsme strávily hodně času zjišťováním, zda jde o vycpané či živé zvíře. A květiny…no bylo jich tam požehnaně.

Ve volných chvilkách, kdy jsme se necpaly výborným jídlem, neposlouchaly přednášky či neobdivovaly krásy Olomouce, jsme četly. Togaf přečetla Posvátné lži Minnow Blyové.

Stephanie Oakesová: Posvátné lži Minnow Blyové

anotace z cbdb: Působivý román o nebezpečí slepé víry − a o síle víry v sebe sama. Keviniáni připravili sedmnáctiletou Minnow téměř o všechno: o dvanáct let života, rodinu i o schopnost důvěřovat. A když se vzepřela, vzali jí také ruce. Teď je keviniánský Prorok mrtvý a celá osada, kde komunita žila, spálená na popel. Detektiv z FBI tuší, že Minnow o tom něco ví — ona však mlčí. Hrůzné okolnosti ji dovedly do věznice pro mladistvé, kde objevuje nový svět. Učí se číst a především samostatně myslet. Zjišťuje, že kovové mříže nejsou nic proti svazujícím pravidlům její sekty. A že pokud se dokáže rozloučit s děsivým tajemstvím své minulosti, může získat opravdovou svobodu, o jaké vždycky snila. 

Náboženská sekta žijící uprostřed americké divočiny byly popsána věrohodně a šílenství jejího proroka také. Biblické oko za oko bylo v Komunitě bráno doslova, když se Minnow pokusila utéct, usekl jí otec ruce. Minnow na život v Komunitě vzpomíná v nápravném zařízení pro mládež, proč se do tohoto vězení pro mladé dostala, se čtenář dozvídá postupně. Na knížce je znát, že je určena mladým, ale zároveň se nebojí ukázat detailní krutost. Neuzavřený konec je ale dost rozčilující.

Až po té, co zadá svůj požadavek, si uvědomuje, jak vysokou cenu bude muset zaplatit. Úkoly, které síť za splnění jednotlivých přání vyžaduje, totiž s přibývajícím počtem uživatelů nabírají na nebezpečnosti. 
Dokáže Kaylee odhalit, kdo NEED stvořil, a zastavit ho dřív, než zničí celé město?
Pokud vás láká série Divergence, ale furt si tak nějak nejste jistí, jestli do toho jít, Čtyřka (minimálně první dvě povídky) by vás na sérii mohly nalákat. Povídky skvěle vykreslují svět divergentních a je to jako číst Divegenci bez zamilovaný holky. Což je, jak togaf určitě uzná, velmi dobrý základ pro každou YA literaturu.

Jak vidíte, pracovní výlet na Moravu jsme si užily a už se těšíme, až se tam na přesrok vypravíme znovu. Ale na podzim máme naplánováno spoustu zábavných akcí, o které se s vámi zde na blogu podělíme.
Hezké pondělí!