Proč píšeme blog. Díl první: Baví vás recenze?
9:57
Nás ano! Máme rády ten pocit, kdy předtím, než si domů přineseme novou knížku, můžeme předem zjistit, o čem daná knížka je. Ideální je, když recenzi napíše někdo, jehož literární vkus už trochu znáte, a třeba se s ním i shodujete (to je totiž vlastně úplně nejlepší).
Navíc recenzování knih je něco, bez čeho se v dnešní době, kdy vychází desetitisíce knih, neobejdeme. Není v lidských silách přečíst všechny knihy, které se objeví v knihkupectvích.
A (nejen) proto jsme se loni s togaf rozhodly, že si založíme svůj blog.
Dnešní článek jsme vytvářely my obě. Proto fialově psané části psala togaf, autorkou modrých částí je hous.enka.
O knižních recenzích
Zpátky k dnešnímu tématu, kterým jsou recenze knížek - náplň činnosti většiny českých bloggerek.
Když jsme s blogem začínaly, nebyly jsme nijak podrobně
seznámené s komunitou českých bloggerek. To až v rámci konkurenčního boje jsme
začaly sondovat, o čem a jak píší naše souputnice. A popravdě jsme byly
překvapené a zklamané. Člověk tak nějak od lidí, kteří milují knížky, očekává
jistý intelektuální rozhled. Bohužel už nejsme v době kdy se kritikové a
recenzenti dohadovali přes tištěné časopisy. Jedna z mých otázek ke státnicím
byla o literárně kritických kauzách časopisu Tvar, dnes něco nereálného,
přestože je to jen pár let. Škoda, ráda bych se dohadovala o literatuře a na
odpověď čekala týden!
Jak poznat, podle čeho si ta která bloggerka vybírá knížky pro recenzi, když všechny holky v jistý moment obdrží stejnou knížku? Knížku, kterou v průběhu měsíce hodlají zrecenzovat? Pak zřejmě knížka zapadne v prachu zapomnění nověji vydaných knih.
Mám totiž dojem, že z blogů českých bloggerek není úplně patrné, co vlastně rády čtou. Nechápejte mě špatně, jejich blogy jsou plné recenzí. Dokonce bych řekla, že celá řada blogů je živá jen ze psaní recenzí. A je to logické, protože tahle funkce se na blogu nabízí: budete dostávat knížky a budete o nich psát články. Jednoduchá pravidla, která se dají snadno dodržet.
Převážnou většinu recenzí tvoří články o knihách ze žánru young adult (většinou vychvalují Skleněný trůn), pak jsou to severské detektivky, jejichž boom stále trvá, a pak to jsou knížky, které se za pár let objeví ve výprodeji za dvacet korun...
Bohužel knížek ze třetí kategorie je na českých blozích nejvíce. Všechny dostanou stejnou knihu (V mlze, Černooké Zuzany apod.), všechny napíšou stejnou recenzi... Kniha se mi líbila, určitě si ji kupte - ideálně ZDE (a následuje odkaz, kde si knihu můžete doopravdy koupit). Sakra, holky, copak chcete, aby to u vás na blogu vypadalo jak v obchodě se zeleným mimozemšťanem?
Pokud je dotyčná bloggerka letošní maturantkou, zaručeně se v jejích zrecenzovaných knihách objeví klasika jako je Babička Boženy Němcové, Máj Karla Hynka Máchy nebo nějaký ten Tyl, Čech a podobně. Takováto recenze obsahuje pouze pár vět ve stylu "nechápu, jak se taková věc mohla stát českou klasikou, vždyť se to nedá číst." Holt Pravý výlet pana Broučka do Měsíce nejsou Hunger games, že ano...
Jenže stačí to? Je tohle vážně to, co chcete jako čtenář na blogu číst?
Ale abychom nebyly tak negativní, některé holky bloggerky nás občas svojí naivitou a plytkostí pobaví. A zároveň nám jasně ukazují, kudy se vydat nechceme. Je to takový velký červený výstražný vykřičník. A ostatně najdou se i výjimky, které si přečteme s chutí a inspirují nás v kladném smyslu slova.
Tím myslíme bloggerky, které si razí svou cestu a nenechávají se strhnout davem. Takové, které jsou trochu jiné a jejich blog nezdobí jen recenzáčky...(brrr tohle slovo je ZLO!)
Bohužel knížek ze třetí kategorie je na českých blozích nejvíce. Všechny dostanou stejnou knihu (V mlze, Černooké Zuzany apod.), všechny napíšou stejnou recenzi... Kniha se mi líbila, určitě si ji kupte - ideálně ZDE (a následuje odkaz, kde si knihu můžete doopravdy koupit). Sakra, holky, copak chcete, aby to u vás na blogu vypadalo jak v obchodě se zeleným mimozemšťanem?
Pokud je dotyčná bloggerka letošní maturantkou, zaručeně se v jejích zrecenzovaných knihách objeví klasika jako je Babička Boženy Němcové, Máj Karla Hynka Máchy nebo nějaký ten Tyl, Čech a podobně. Takováto recenze obsahuje pouze pár vět ve stylu "nechápu, jak se taková věc mohla stát českou klasikou, vždyť se to nedá číst." Holt Pravý výlet pana Broučka do Měsíce nejsou Hunger games, že ano...
Jenže stačí to? Je tohle vážně to, co chcete jako čtenář na blogu číst?
Ale abychom nebyly tak negativní, některé holky bloggerky nás občas svojí naivitou a plytkostí pobaví. A zároveň nám jasně ukazují, kudy se vydat nechceme. Je to takový velký červený výstražný vykřičník. A ostatně najdou se i výjimky, které si přečteme s chutí a inspirují nás v kladném smyslu slova.
Tím myslíme bloggerky, které si razí svou cestu a nenechávají se strhnout davem. Takové, které jsou trochu jiné a jejich blog nezdobí jen recenzáčky...(brrr tohle slovo je ZLO!)
Proč blogujeme my dvě
Chceme psát o nejrůznějších knížkách, které nám prošly a procházejí rukama. Chceme psát o tom, jaké výstavy spolu navštívíme nebo jaké kulturní či jinak zábavné akce spolu zažijeme. Chceme si s vámi povídat o knížkách, o filmech, hrách (to teda jen já, togaf je pořád v tomhle strašně tvrdohlavá a nic hrát nechce...a je pacifista, takže by se zombíky nechala sežrat), o nejrůznějších literárních projektech nebo prostě o věcech kolem nás.
A jak tedy chceme psát? Především svobodně! Žádné
pozitivní recenze za výtisk zdarma, žádné podbízivé články za možnost něco
vyhrát (viz náš článek o čtecím koutku) a hlavně chceme psát tak, abychom se za
to nemusely stydět a abychom vás pobavily, informovaly a možná i poučily. Pokud
se to nepodaří, bude nás to mrzet, ale i tak nás psaní blogu nepřestane bavit.
Kolik srandy si užijeme u čtení článku té druhé a hledání skrytých odkazů na
soukromí či minulost blogové kolegyně...
Náš blog je pro nás jako třetí kamarádka, která je tu pro nás, a doufáme, že stejně tak je tu i pro vás.
0 Comments