Právě uplynuvší Svět knihy obohatil moji knihovnu i můj společenský život. Tradičně se totiž pořádá setkání uživatelů Československé bibliografické databáze. Jako jedna ze zakládajících účastníků těchto srazů jsem nemohla chybět. Hous.enka bohužel měla na sobotu jiný program, a tak jsem na legendární sraz vyrazila sama. Měla jsem náročnou úlohu pít a mluvit za dvě. To první se mi moc nedařilo, zato druhý závazek jsem, myslím, splnila na sto deset procent. Ale teď už ke knihám, které jsem přečetla v minulém týdnu.

Patrik Hart: Malý pražskýerotikon

Anotace z cbdb: Tento nový román je díky autorovu nekonformnímu nadhledu a smyslu pro humor určený i těm, kteří bývají ke knížkám o lásce zpravidla nedůvěřiví.
Na Babě stojí nad strání s výhledem na Prahu dvě sousedící řadovky, ve kterých bydlí rodiny, jejichž členové prožívají pod povrchem zdánlivě všedních dní nečekaně osudové milostné příběhy.
Honza cítí pokušení, ale protože si nechce komplikovat život, snaží se mu odolat. Marta, přestože je vdaná, občas neodolá, a Zbyněk se ani odolávat nepokouší. Táňa miluje tajně, Petra má zábrany, Tomáš je až příliš velký romantik, Cyril trochu zvrhlík a Adéla se miluje častěji, než všichni předchozí dohromady, aby se necítila sama.
Malý pražský erotikon je zábavným obrazem jejich intimního života, který líčí jejich touhy, okamžiky radosti i katastrofy od předškolního věku až po věk důchodový.

Moje první kniha člověka s nejbláznivějším smíchem na světě mě zklamala. Četla se jedna báseň, ale celé to bylo příliš plytké a postavy nevěrohodné. Téměř pět set stran, a přesto byly některé životní fáze načrtnuty jen v jednom odstavci. Zřejmě to byl umělecký záměr, zkratka, která má působit úderně a emocionálně silně. Ale pro mě to bylo nepřijatelné zkrácení, spíš jako by už autora tato konkrétní životní peripetie nezajímala, tak ji rychle ukončil a šup k další. 

Malý pražský erotikon má megalomanské rysy, všeho je prostě příliš. Všechny postavy mají úžasná zaměstnání, televizní hlasatelka, profi fotbalista, produkční, modelka. A když už má někdo „obyčejné“ zaměstnání, je alespoň špičkou v oboru. Nestačí být doktor, musí tu být špičkový plastický chirurg, operující celebrity. Žádný okresní obvoďák, ale gynekolog s nejobratnějšími prsty v Praze. A pak ta nevěra. Ano, věrnost je vzácnost a v dnešní době zvlášť a tak dále, moralista snad nejsem, ale aby ÚPLNĚ každá postava podváděla…no snad jen ten Tomáš si zachoval čistý štít, ale toho pro změnu podvádí každá holka. Všechna tato negativa mi dochází až pár dní po přečtení. Malý pražský erotikon mě vtáhnul do děje, fandila jsem postavám (zvlášť dvojčatům a Táně), mrzelo mě, když se jim dělo něco špatného, ale kniha je to spíše průměrné. Malé klišé na závěr: kniha na léto, u které můžete vypnout a odpočívat.

Emma Donoghue: Zázrak

Anotace z cbdb: Vynikající psychologický román od držitelky řady cen a autorky mezinárodní bestselleru Pokoj. Zdravotní sestra Lib Wrightová, profesionálka vycvičená samotnou Florence Nightingalovou, přijíždí v polovině 19. století na irský venkov, kde žije údajně zázračná jedenáctiletá dívka Anna. Už po čtyři měsíce nesnědla jediné sousto, a přitom se těší dobrému zdraví. Lib je pověřena lékařským výborem, aby odhalila domnělý podvod, zdá se však, že dívka nic nepředstírá. Je to skutečně zázrak? Anebo za tím stojí fanaticky zbožná rodina? Lib se s Annou velmi sblíží, a proto ji vyděsí, když se její stav začne náhle rapidně zhoršovat…

Kniha Pokoj mě svého času nadchla. Zázrak nakonec taky. Hlavní hrdinku ošetřovatelku Lib jsem ze začátku považovala za poněkud nadřazenou a arogantní. Některé náznaky mi došly dřív než ošetřovatelce a i vyřešení se dalo vytušit. Ale napsané je to naprosto fantasticky. První polovinu knihy prakticky jen sledujeme chřadnutí malé holky a světe div se, je to napínavé jako thriller! Strašně moc mě štvali bigotní fanatici s tím jejich pokřiveným vnímáním Boha. Nejsem zastánce náboženství a v této knize je celá řada důvodů, která mě v tomto názoru utvrzují. Moc snadno lze od čisté osobní víry sklouznout k ubližování a svádění hříchů na nevinné. Náboženství a zvlášť katolictví je pro nevzdělané venkovany opravdové opium lidstva. To, jak se chovali Annini rodiče, lékař i farář, je prostě neodpustitelné. Lib sice byla mírně namyšlená, ale aspoň se snažila neubližovat. Kniha je výborná, vřele vám ji doporučuji. 

Nick Cave: Píseň z pytlíku nazvratky

Anotace z cbdb: Píseň z pytlíku na zvratky je uměleckou kronikou Nickova turné s kapelou Bad Seeds po dvaadvaceti severoamerických městech během léta 2014. Sestává z deníkových záznamů, dávných vzpomínek, intimních úvah, fantaskních představ, písňových textů a básní. Hlavními tématy této působivé epické skladby jsou inspirace, tvořivost, ztráta, láska a smrt. Nick Cave ve své vášnivé zpovědi rozvíjí svébytnou mytologii, prosycenou motivy z čínských, řeckých a aztéckých mýtů, starozákonních příběhů, lidových balad i kultovních hollywoodských filmů. Kniha se zrodila povětšinou ve vysokých nadmořských výškách, když si během turné v letadle zapisoval poznámky, texty a básně na pytlíky na zvracení. Přes žánrovou rozmanitost je Píseň z pytlíku na zvratky překvapivě sourodá a čtivá – a Caveova osobnost se v ní zračí v mnoha rozdílných a veskrze nečekaných polohách.

Novou knihu od Nicka Caveho jsem teprve rozečtla, ale už teď vím, že budu spokojená. Nejedná se o román, ale o jakési básnické pásmo z cest po Severní Americe. Cave má neuvěřitelnou a neuvěřitelně temnou představivost. Baví mě jeho psychedelické obrazy z měst, drobné básnické útvary, písně i vzpomínky. Píseň z pytlíku na zvratky je taková praštěně depresivní sonda do Caveovy mysli. A ten název je prostě dokonalý. 

Uplynulý týden byl na dočtené knihy sice chudý, ale to nevadí. Když totiž málo čtu, znamená to, že mám na programu jiné aktivity. Tak například jsem musela zhlédnout první tři díly nového seriálu Příběh služebnice. Seriál je na motivy mojí oblíbené knihy, takže to byla nutnost. Bohužel po prvním dílu jsem byla zklamaná a dalo by se říct i naštvaná. Určitá fakta se v knize pouze naznačují, což buduje atmosféru tajemna a zoufalství, v seriálu je vše doslovně řečeno nebo ukázáno obrazem. Hlavní herečka má poněkud iritující tiky a lehce vyšinutý úsměv. Nevěřím, že není duševně nemocná. Nicméně po třetím dílu se postupně oprošťuji od knihy a seriál mě začíná mírně bavit. 

Také jsem byla v divadle na Audienci u královny. Moc ráda o této hře mluvím, protože můžu říkat „Byla jsem na audienci u královny“, ano můj život se skládá z drobných radostí všedního dne. A také už několik měsíců hledám restauraci, která by „vařila“ tatarský biftek podle mé chuti. Další podnik zklamal. Pokud máte nějaký tip, tak sem s ním!