Dočteno podle hous.enky (21. týden)
10:30
Vítám vás u svého tradičního pátečního článku o tom, co se v uplynulém týdnu odehrálo v mém, knižním světě.
Tentokrát to nebyl žádný veletrh, žádná návštěva kina nebo divadla s togaf, nic mimořádného. Dokonce i na Atentát, který dávali včera na ČT2 jsem zapomněla. A to jsem si letos chtěl znovu přečíst Dva proti Říši...
A co je důvodem, proč nic z toho nestíhám? Jsou to knihy, přátelé! Ehm, kdo čekal něco jiného, mohl by být zklamán, ale myslím, že jste nečekali, že tady budu rozebírat svůj osobní život, že ne?
Nakonec od toho můžete sledovat náš facebookový profil, kam vás srdečně zvu. Kromě odkazů na naše nové články se tu dozvíte i celou řadu informací - nejen z našich osobních životů.
Dočteno
Gemma Correll: Škarohlídův průvodce životem
Anotace z cbdb: Hroutíte se? V lásce prohráváte? Pořád se všeho bojíte? Nic vám nevychází? Divíte se, že ještě vůbec žijete? Autorka knihy Škarohlídův průvodce životem vám ukáže, že by mohlo být mnohem hůř. Svezete se na tobogánu paniky, ponoříte do hlubin zoufalství, ale také se naučíte nové druhy cvičení pro duševní zdraví, najdete módní tipy pro život ve městě i výčet morů, nemocí a neduhů dnešní doby.
Gemma Correll se veze na vlně oblíbených stripů o tom, jak mizerně se cítíme ve svých životech. Někdy je to třeskutě vtipné, jindy mám pocit, že se moc snaží o vtip, který se jí ale ztratil hned po úvodní myšlence. Nicméně několik nápadů z knížky mě zaujalo a myslím, že tohle bude moje kreslená kniha na měsíční výzvu.
Zilly Rosen: Morbidní muffiny. Z temného hrobu přímo na váš stůl
Anotace z cbdb: Kniha upečená na tom nejtemnějším ze všech hřbitovů uvádí ďábelskou armádu vynikajících sladkostí, které připomínají všechno, jen ne roztomilou cukrovinku. Recepty sahají od Vražedného kousance mokvajícího vynikajícím rosolem a završeného sladkým zubem až po Vzkříšení zombie, které představuje nemrtvou ruku vyčnívající z vynikajícího Bahenního muffinu. Každý recept obsahuje instrukce a ilustrace krok za krokem k výrobě a pečení ozdob.
Tahle kniha mě zaujala před nějakou dobou. Možná to bude tím, že ráda peču (a ještě raději jím!) muffiny. Nemyslím si tedy, že bych někdy svoje muffínky (fuj, to zní ale prasácky) zdobila zombie nohou nebo krví z jedlého lepidla, ale líbí se mi recepty na základní těsto. Je tu citrónové těsto, red velvet muffin, klasika, čokoládové těsto... Och, mňam! Jen o tom píšu a sbíhají se mi sliny.
Jediná maličkost, která pro mě recepty drobet kazí, je fakt, že dělají těsto z másla. Už jsem o tom mluvila s togaf - já z másla těsto moc neumím. Buď je moc tvrdé, anebo je moc měkké. Neumím vychytat ten čas přesně v půlce. Ale togaf mi poradila máslo nastrouhat, tak to asi budu muset vyzkoušet. Tak vás v nejbližší době zvu na muffiny!
Knížku jsem si pořídila domů - aktuálně ji mají v Levných knihách za 19,-.
Louisa Thomsen Brits: Hygge. Tajemství spokojeného života
"Hygge nastává, když se oddáme potěšení z přítomného okamžiku v jeho jednoduchosti. Je ve věcech, které děláme a jež dávají každodennímu životu hodnotu a význam, které nás utěšují, díky nimž se cítíme doma, zakořenění a velkorysí." (s. 14)
Anotace z cbdb: Skandinávské umění dobře žít
Dánové jsou považováni za nejšťastnější národ na světě. Za jejich spokojeností stojí hygge, což je pocit sounáležitosti a tepla, moment pohody a radosti. Tato malá knížka vám pomůže hygge najít ve vašem životě a užívat si jej každý den. Uvařte si šálek kávy, uvelebte se ve svém oblíbeném křesle a přesvědčte se, o kolik krásnější je život s hygge.
Dánové jsou považováni za nejšťastnější národ na světě. Za jejich spokojeností stojí hygge, což je pocit sounáležitosti a tepla, moment pohody a radosti. Tato malá knížka vám pomůže hygge najít ve vašem životě a užívat si jej každý den. Uvařte si šálek kávy, uvelebte se ve svém oblíbeném křesle a přesvědčte se, o kolik krásnější je život s hygge.
Kdo by nechtěl odhalit tajemství spokojeného života, že jo. Nemám ráda motivační knihy, web First class, kouče a všechny ty žvásty a motivační citáty, kterých je plný Facebook. Myslím, že k podobným myšlenkám musíme sami dospět, ne si je kdesi přečíst (a ještě s pravopisnými chybami, že jo).
Nicméně styl Hygge v sobě kombinuje něco, co mám ráda: skandinávskou jednoduchost, náladu okamžiku a pohodu a klid.
S Hygge jsem se před několika měsíci setkala na nějakém anglicky psaném blogu a musím říct, že mě okouzlil zejména svými obrázky. Vizuál je první krok, aby vás něco nalákalo podívat se dál. A u mě to zafungovalo. Takže jak teď vycházejí knížky o tomhle fenoménu u nás, rozhodla jsem se, že budu tenhle směr sledovat. Ne pro to, abych svůj život obrodila v hygge, ale prostě proto, že si myslím, že není nutné si život zbytečně zanášet věcmi, zbytečnými myšlenkami a zbytečnými lidmi.
Takže čekejte další reporty o hygge knížkách.
PS: Na ty knížky byste se měli podívat už jen kvůli těm krásným fotkám.
Stuart McGill: Mechanika zad
"Dania přišla na domluvenou schůzku krátce po propuštění z vězení. Byla svědkem vraždy svého manžela a sama byla u zločinu zraněna." (s. 34)
Anotace z cbdb (zkráceno): Praktická příručka světového experta pro odstranění bolestí v zádech Tato třetí kniha kanadského lékaře představuje první počin svého druhu určený široké laické veřejnosti, který přistupuje komplexně k problematice bolesti zad. Kniha prezentuje výsledky 35 let výzkumu a studií funkce páteře. Přináší celou sérii postupů, které dohromady tvoří převratnou metodu řešení problémů s bolestmi zad.
Mno ehm, tak tohle byl ode mě trochu krok stranou... Asi prostě nejsem cílovka. Záda mě čas od času bolí, ale rozhodně nejsem ten typ člověka, který si nechá vymýt hlavu tímhle textem a pak knížku donesu ke svému ortopedovi, abychom zkonzultovali, zda mě léčí správně...
Stěžejní myšlenka Mechaniky zad je v tom, že primární centrum pohybu mají tvořit kyčle - když cokoli zvedáte, tak nikoli pohybem přes ohnutí páteře, ale využijete pohyb kyčlí.
Nápad je to supr: sami můžete pomocí jednoduchých cviků zjistit, kde přesně vás záda bolí, a následně praktikujete jednoduché cviky, které vám od bolesti pomohou. ALE! Ta úroveň! Do kolen mě například dostala citace (na s. 54) z filmu Piráti z Karibiku!? Nemluvě o odfláknuté redakční práci, kdy tu chybí čárky ve větě, některé věty nedávají smysl a podobně. Vizte úvodní citaci o případu Dania, která byla zraněna při vraždě svého manžela a byla svědek a zároveň usvědčený vrah...
McGillova práce je možná zajímavá, ale radši se mrkněte na nějaká videa na youtube (pokud tam něco takového je), než abyste četli tuhle knížku.
Jen Campbell: Divné hlášky z knihkupectví
Anotace z cbdb (zkráceno): Když Jen Campbellová začala sepisovat svoje zkušenosti se zákazníky knihkupectví na svém blogu, netušila, jaký úspěch zaznamenají. Postupem času se hlášky mimoňských zákazníků dostaly z obrazovky počítače na papír a od té doby baví jak odvážné knihkupce, kteří musejí dennodenně čelit podivným a občas poněkud děsivým dotazům, i jejich knihomilské zákazníky, kteří dokáží ocenit absurdní a literární humor.
V tomhle případě platí podobný názor jako u předchozí knížky. Divné hlášky z knihkupectví jsou fajn, ale rozhodně to není kniha, kterou byste si museli kupovat.
Odfláknutá redakční práce, kdy knihu v závěrečné fázi nikdo neprolistoval, takže na určitých místech hlášky nedávají smysl. Achjo. Být Jen Campbell, tak jsem hodně naštvaná a CPress zažaluju za nedbalou práci.
Více informací najdete v mé recenzi z 23. května.
Boris Jefimov: Hitler a jeho smečka
Anotace z cbdb: Souhrn válečných karikatur jednoho z nejlepších sovětských karikaturistů Borise Jefimova. Vtip se zde odráží nejen v textu, ale i v obrázku, který přebírá vedoucí úlohu. V kresbách je mnoho gradací posměchu, od dobráckého humoru až k zlostnému a bolestnému sarkasmu.
Moje první setkání s Borisem Jefimovem, nikoli však první setkání s válečnou satirou. Četla jsem kdysi knížku Jedna paní povídala od Jaroslava Žáka (to je ten, kdo napsal Cestu do hlubin študákovy duše a Školu základ života) a musím říct, že ve mě zanechala poměrně hlubokou stopu, co se protiválečného humoru týče.
Jefimov ovšem tuhle laťku položil možná ještě o kousek výše: jeho kresby z Bitvy o Moskvu jsou opravdu mrazivé. Navíc se mu skvěle podařilo vystihnout atmosféru v předválečné a raně válečné Evropě (kresby k bleskovým válkám v některých evropských státech) a stejně tak dobré jsou kresby z porážky Německa...
Knížka, kterou byste si rozhodně měli přečíst, pokud vás alespoň trochu zajímá téma 2. světové války.
Ransom Riggs: Podivné město
"Pravým účelem peněz je manipulovat s druhými a vnutit jim pocit, že jsou něco míň než ty." (s. 134)
Anotace z cbdb (zkráceno): 2. kniha v sérii Sirotčinec slečny Peregrinové.
Mimořádná pouť, která začala v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, pokračuje. Jacob Portman se vydává se svými novými přáteli na cestu do Londýna, podivného hlavního města celého světa. Doufají, že zde naleznou lék pro svou milovanou ředitelku, slečnu Peregrinovou. Jenže ve městě ničeném válkou číhají nečekaná překvapení na každém rohu. A než Jacob dovede podivné děti do bezpečí, musí učinit důležité rozhodnutí, které se týká jeho lásky k Emmě Bloomové.
Sirotčinec slečny Peregrinové vtáhne čtenáře do imaginárního světa telepatie a časových smyček, cirkusových triků a vlkodlaků – do světa obydleného „podivnými“ dospělými, vrahounskými stvůrami a bizarními druhy zázračných zvířat. Stejně jako v prvním díle v sobě i druhá část Podivných dětí spojuje napínavou fikci s dosud nepublikovanými dobovými fotografiemi a nabízí tak jedinečný čtenářský zážitek.
Mimořádná pouť, která začala v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, pokračuje. Jacob Portman se vydává se svými novými přáteli na cestu do Londýna, podivného hlavního města celého světa. Doufají, že zde naleznou lék pro svou milovanou ředitelku, slečnu Peregrinovou. Jenže ve městě ničeném válkou číhají nečekaná překvapení na každém rohu. A než Jacob dovede podivné děti do bezpečí, musí učinit důležité rozhodnutí, které se týká jeho lásky k Emmě Bloomové.
Sirotčinec slečny Peregrinové vtáhne čtenáře do imaginárního světa telepatie a časových smyček, cirkusových triků a vlkodlaků – do světa obydleného „podivnými“ dospělými, vrahounskými stvůrami a bizarními druhy zázračných zvířat. Stejně jako v prvním díle v sobě i druhá část Podivných dětí spojuje napínavou fikci s dosud nepublikovanými dobovými fotografiemi a nabízí tak jedinečný čtenářský zážitek.
Putování za záchranou slečny Peregrinové válečnou Anglií (a zejména pak Londýnem) mě nadchlo. Vlastně se mi druhý díl pro svou akčnost líbil možná ještě o trochu víc než ten předchozí.
Ano, dvojka už možná postrádá onu poetičnost jedničky, ale z popředí ustupuje smrt dědečka (hnací motor jedničky) a postava slečny Peregrinové. Co je maličkým problémem, že nefunguje chemie mezi Jacobem a Emmou. Vlastně vůbec se dá říct, že Jacob je takové telátko, které příběhem bloumá a přemýšlí co a jak. Což je ohromná škoda, protože by se asi víc hodilo, aby byl dětsky spontánní.
I tak se mi Podivné město četlo skvěle a jakmile se děti dostaly do Londýna, nešlo přestat.
V současné době čtu při cestování metrem třetí díl a občas mám co dělat, abych vystoupila včas. Je to jedna ze sérií, které by vás - podle mě - neměly minout.
Právě čtu
Tenhle týden byl na dočtené knížky poměrně bohatý - byť tři z nich jsou kreslené (na výzvu - do poslední chvíle jsem nevěděla, o které z knížek budu chtít psát v naší měsční výzvě). A zřejmě jsem tak překonala svou čtecí krizi, takže jsem si v tomhle týdnu rozečetla hned čtyři nové knížky:
Jeremy Baths: Aokigahara. Les sebevrahů
Anotace z cbdb: Strhující hororový román, ve kterém se jednoduchá exkurze do míst, kde „údajně“ straší, promění v noční můru, když lidé začnou umírat nápadně nepřirozeným způsobem. Nikdo si není jistý tím, zda neviditelný padouch je člověk, nebo zjevení, či zda jsou prostě oběťmi nešťastných okolností.
Mám dojem, že uplynulo tisíc let, co jsem četla svého posledního Kinga. A protože se mi zatím stále nechce pokoušet štěstí při čtení další knížky z jeho dílny (Running man byl parádní, Dlouhý běh pro mě byl sakra dlouhým zážitkem), rozhodla jsem se pro Les sebevrahů.
Důvod? Před pár lety jsem viděla americký film se stejnojmenným názvem, z japonského prostředí. Děj se odehrává v Japonsku na úpatí Fuji a hlavní dějová linka je ta, že sestra se vydá do lesa hledat svou ztracenou sestru.. Jasně, nedopadne to dobře, co byste taky od podobného filmu čekali, že ano. Spousta duchů, spousta mrtvých a spousta lekaček.
Takže když u nás vyšla knížka, bylo jasno. Těším se, až budu o víkendu v noci listovat tímhle horůrkem.
Jamie McGuire: Červený vrch
Anotace z cbdb: Scarlet je rozvedená, pětatřicetiletá matka dvou dcer a pracuje jako rentgenová laborantka. Je pátek odpoledne a má službu v nemocnici, dcery poslala na víkend za otcem. Na příjem přivážejí umírající, ošklivě pokousanou a vyhublou dívku, a její rentgenový snímek prozrazuje to, o čem se v lékařských kruzích s hrůzou již pár dnů hovoří. Z Evropy se šíří záhadný virus a svět je zachvácen pandemií, která postupuje neuvěřitelně rychle. Projevuje se nesnesitelnou bolestí břicha a bleskovým úbytkem váhy, a pak už je jen smrt. Mrtví však nenacházejí klid, ale mění se v šouravé zombie, a hledají, čím by ukojili svůj neutišitelný hlad. Vábí je lidské maso a lačně se na ně vrhají. Jedinou obranou živých je rychlost a zásah do mozku zombie. Scarlet se upne k tomu, aby zachránila své dcery za každou cenu. Musí je odvézt na jediné bezpečné místo k přežití, které zná. Na ranč Červený vrch.
Román Červený vrch vás uchvátí od první stránky a nepustí až do omračujícího závěru. Autorka bestsellerů Jamie McGuire se zde předvedla v nezapomenutelné formě.
Román Červený vrch vás uchvátí od první stránky a nepustí až do omračujícího závěru. Autorka bestsellerů Jamie McGuire se zde předvedla v nezapomenutelné formě.
Knihu čtu v rámci čtenářské výzvy - Kniha s barvou v názvu.
Dlouho jsem nečetla nic o zombících a takhle knížka z mé domácí knihovny mě zaujala svým názvem.
Jaké to zatím je? No vlastně nic moc. Zatím se to rozjíždí jak romantický román z per amerických tuctových spisovatelek... Rozvedená Scarlet pracuje v nemocnici, kde jí každý dohazuje jednoho z kolegů. Ona ho ale nechce, protože se zřejmě ještě nevyrovnala s rozvodem (její ex má každý týden novou holku, kterou představuje jejich dcerám, trapas).
Ale už jsou v knize první nemocní (Dana), takže očekávám, že ta správná jízda brzy začne.
Ransom Riggs: Knihovna duší
Anotace z cbdb: 3. kniha v sérii Sirotčinec slečny Peregrinové.
Podivným dětem ze sirotčince slečny Peregrinové se čas rychle krátí. Nebezpečný šílenec je na svobodě a milované slečně Peregrinové stále hrozí nebezpečí. Jacob Portman a Emma Bloomová jsou tedy nuceni zorganizovat tu nejsmělejší záchrannou misi. Čeká je cesta válkou zmítanou krajinou, noví spojenci a nebezpečí, jakému dosud nečelili… Vrátí se Jacob jako hrdina, tak, jak ho všechny podivné děti znají?
Podivným dětem ze sirotčince slečny Peregrinové se čas rychle krátí. Nebezpečný šílenec je na svobodě a milované slečně Peregrinové stále hrozí nebezpečí. Jacob Portman a Emma Bloomová jsou tedy nuceni zorganizovat tu nejsmělejší záchrannou misi. Čeká je cesta válkou zmítanou krajinou, noví spojenci a nebezpečí, jakému dosud nečelili… Vrátí se Jacob jako hrdina, tak, jak ho všechny podivné děti znají?
Knihovna duší začíná tam, kde končí Podivné město: v Londýně. A věřte mi, že Londýn ještě nikdy nebyl tak dobrodružným místem pro malé děti. A pro stvůry a netvory. Síla, kterou v sobě Jacob nachází, je mocná a mě tahle sirotčí jízda neskutečně baví.
Emma Donoghue: Zázrak
Anotace z cbdb: Vynikající psychologický román od držitelky řady cen a autorky mezinárodní bestselleru Pokoj. Zdravotní sestra Lib Wrightová, profesionálka vycvičená samotnou Florence Nightingalovou, přijíždí v polovině 19. století na irský venkov, kde žije údajně zázračná jedenáctiletá dívka Anna. Už po čtyři měsíce nesnědla jediné sousto, a přitom se těší dobrému zdraví. Lib je pověřena lékařským výborem, aby odhalila domnělý podvod, zdá se však, že dívka nic nepředstírá. Je to skutečně zázrak? Anebo za tím stojí fanaticky zbožná rodina? Lib se s Annou velmi sblíží, a proto ji vyděsí, když se její stav začne náhle rapidně zhoršovat…
Ovšem zrovna teď jedu v Zázraku. V první třetině jsem byla otrávená tím pomalým rozjezdem, ale jakmile si na to zvyknete, začne se to rozjíždět. Teda, nečekejte žádné drama (aspoň do strany 150, kde aktuálně jsem), ale celé je to velmi velmi (ano, dvakrát velmi) podivné... Proč Anna nejí? A opravdu přežívá jen díky Božské maně? Co se stalo s jejím bratrem? Proč jsou všichni ve vesnici tak divní?
A to vše je prodchnuto vůní rašeliny, barvou růžových vřesů a atmosférou "pokrokové" Anglie (eh, pardon, Irska) přelomu 19. století...
Jak tohle dopadne? Těšte se už za týden na tradiční páteční report.
Uf, dnes je to trochu delší, ale tak věřím, že aspoň budete mít co číst o víkendu. Krásný víkend všem, kdo se pročetli až sem.
0 Comments