A je to tu zase! Rok se s rokem sešel a je tu opět 25. květen alias Ručníkový den. Že nevíte, o co jde? Tak vás upřímně lituji a hned vás poučím, abyste nemuseli trpět už ani den. Ručníkový den je dnem pocty dílu Douglase Adamse. Douglas Adam byl britský autor sci-fi knih, ze kterých se stal kult. Jeho Stopařův průvodce galaxií (trilogie v pěti dílech, která má šest svazků) je plný kultovních postav, hlášek a scén. Adams měl neuvěřitelnou fantazii a velmi britský (suchý, ironický, podvratný) smysl pro humor. A abych toho kultovního díla nebylo málo, podílel se Adams i na mém milovaném seriálu Doctor Who.

Pětidílná trilogie (ano, vím, že je to nonsens, to je ten Adamsův humor) byla doplněna šestým svazkem po Adamsově smrti. Napsal ji Eoin Colfer, stvořitel nejmladšího geniální zločince Artemise Fowla. A opravdu se mu povedla, jmenuje se A ještě něco… a drží Adamsův standard humoru i akce. Takový počin se málokdy vidí. 

Stopařův průvodce galaxií je první díl série, tady máte zkrácenou anotaci z cbdb.cz: Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný, ale sympatický pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z něhož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy.

Po smrti autora této skvělé knihy se jeho čtenáři shodli, že je třeba oslavovat jeho dílo celosvětově. Tím vyvoleným dnem se stal 25. květen. A jak se Ručníkový den slaví? Jednoduše, stačí s sebou tento den nosit ručník. A pokud jste z Prahy nebo Brna, popř. máte tam tento den cestu, můžete se s ostatními stopaři setkat. V Praze se sraz koná na Letné, v Brně „na základně Polaris“, v Plzni stylově v podniku s názvem Na konci vesmíru. Kromě seznámení s ostatními stopaři se koná soutěž v recitaci vogonské poezie*, chlubení, kdo má hezčí ručník a popíjení pangalaktického megacloumáku.

Proč se slaví zrovna ručníkem, vysvětluje úryvek z knihy Stopařův průvodce galaxií:

Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Karkrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, ale zato značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím můžete utřít, pokud vám  ještě připadá dost čistý.

Tak co? Máte dost odvahy vyrazit dnes s ručníkem kolem ramen/pasu/ruky? Já slavím pouze symbolicky (bylo mi naznačeno, že v mém pokročilém věku už je to vhodnější), ručník bude ukryt v kabelce a ven bude jen tak laškovně vykukovat jeho cíp. Hlavně se ale řiďte nápisem na Stopařově průvodci galaxií a Nepropadejte panice!


*Vogonská poezie: Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve Vesmíru.
Druhá nejhorší je poezie Azgothů z planety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Nadýmavý recitoval svou Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaždí jednoho letního jitra, čtyři posluchači zemřeli na vnitřní krvácení a předseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu, že si uhryzl jednu nohu. Tvrdí se, že Chrochtos byl poněkud „zklamán“ přijetím své básně, a právě se chystal začít předčítat svou epickou skladbu o dvanácti knihách, nazvanou Mé oblíbené chrochty ve vaně, když vtom jeho vlastní tlusté střevo v zoufalém pokusu zachránit životy a civilizaci mu vyskočilo až do krku a zadusilo mozek.
Nejhorší poezie, jaká kdy byla napsána, zanikla spolu se svou tvůrkyní Paulou Nancy Millstone Jenningsovou z Greenbridge v hrabství Essex v Anglii při zkáze planety Země.

Ukázka vogonské poezie:
Ó fretná chrochtobuznosti,
Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunktsery na plzné včele.
Škvrrrk, já zapřísahám Tě,
svými frůnícími kvrdlovrzy.
A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty
nebo Tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem,
tak bacha na to!

(Douglas Adams: Stopařův průvodce galaxií)