Divné hlášky z knihkupectví
8:00
Jsou knihy, které vás zaujmou svým názvem. Pak jsou knihy, které napsal váš oblíbený spisovatel, anebo které vám doporučil někdo, kdo ví, jaké knihy máte rádi. A pak jsou knihy, které mají na obálce napsáno: "'Tak vtipné. Tak smutné... Čtěte a vzdychejte.' Neil Gaiman"
Ano, jakmile je na knize napsáno, že knihu doporučuje Neil Gaiman, protože se mu líbila, protože se u ní za břicho popadal nebo možná proto, že kamarádí s autorkou, tak já po takovéhle knize sáhnu.
Divné hlášky z knihkupectví mám tedy jen půjčené z knihovny, ale Gaiman mi doporučil koupit knihu Alif, neviditelný. A ta už mi tedy zdobí knihovnu (pro hnidopichy: ne, ještě pořád ji nemám přečtenou, ale pořád vím, v které části knihovny ji mám hledat - což je poloviční úspěch).
Ale zpátky ke knize Divné hlášky z knihkupectví, kterou sepsala Jen Campbell. Jen píše povídky a knihy pro děti. Předtím, než začala vydávat knížky, pracovala jako knihkupkyně. Dnes tedy kromě psaní knížek rozjíždí i vlastní youtube kanál, na kterém publikuje videa o knihách a o všem, co s knihami souvisí.
 |
| zdroj |
Čeští čtenáři se s Jen seznamují právě v těchto dnech, kdy u nás vychází její knížka o tom, co všechno se dá zažít se zákazníky, když pracujete v knihkupectví.
Anotace z cbdb (zkráceno): Když Jen Campbellová začala sepisovat svoje zkušenosti se zákazníky knihkupectví na svém blogu, netušila, jaký úspěch zaznamenají. Postupem času se hlášky mimoňských zákazníků dostaly z obrazovky počítače na papír a od té doby baví jak odvážné knihkupce, kteří musejí dennodenně čelit podivným a občas poněkud děsivým dotazům, i jejich knihomilské zákazníky, kteří dokáží ocenit absurdní a literární humor.
Musím říct, že celý ten nápad je mi příjemný. Navíc kdo by si v dětství nezapisovat hlášky svých učitelů a spolužáků, nebo hlody svých kolegů v zaměstnání. Jen sesbírala vtipné příhody a hlášky - většinou obsahují jen pár vět a nechybí jim situační komika - od několika různých knihkupců a antikvářů a vydala je souborně v jedné knize, kterou pojmenovala jednoduše tak, aby název odpovídal obsahu.
Kniha je tedy rozdělena do tří částí: první se jmenuje Příběhy z Edinburského knihkupectví, druhá Příběhy z Ripping Yarns a třetí Divné hlášky z dalších knihkupectví. Příběhy z prvních dvou částí zřejmě zažila Jen sama (s. 62, kde se zákaznice ptá na jméno prodavačky, načež řekne "Jméno Jen se mi nelíbí. Bude vám vadit, když vám budu říkat jinak?"), příběhy obsažené ve třetí části knihy zřejmě sesbírala od svých kolegů a kamarádů.
Kniha je tedy rozdělena do tří částí: první se jmenuje Příběhy z Edinburského knihkupectví, druhá Příběhy z Ripping Yarns a třetí Divné hlášky z dalších knihkupectví. Příběhy z prvních dvou částí zřejmě zažila Jen sama (s. 62, kde se zákaznice ptá na jméno prodavačky, načež řekne "Jméno Jen se mi nelíbí. Bude vám vadit, když vám budu říkat jinak?"), příběhy obsažené ve třetí části knihy zřejmě sesbírala od svých kolegů a kamarádů.
Potud je to pořád dobré. Dokonce i fakt, že některé hlášky se objevují v různých variacích, mi přijde v pořádku ("Dobrý den, můžu se podívat na tuhle knížku. Ne, kupovat ji nebudu, chci si ji objednat levněji z internetu.").
Co je úplně špatně, je forma, jak tu knížku Cpress (potažmo Albatros Media) vydal. Četl to po sobě někdo? Některé hlášky, které spolu nesouvisejí, jsou na sebe bezprostředně navázané, takže to vypadá, že na sebe navazují (ale není tomu tak, jak ukazuje úplně poslední věta na obrázku níže):
Jindy je hláška/rozhovor rozdělen na dvě strany, kdy na první straně je pouze jediná věta. Proč jste to nepřesunuli na novou stránku celé? Někdy je černý puntík, který hlášku ukončuje, umístěn na novou stranu (například s. 32 nebo s. 42).
A přitom je to dost škoda, protože spousta těch situací je opravdu komických a rozesmály mě. Například tahle s Margaret Atwoodovou je dobrá:
 |
| zdroj |
Asi si sami udělejte obrázek o tom, které zpracování oslovilo vás - anglické s chlapíkem, který si jde koupit knížku od Jany Eyrové, nebo české s brýlatou knihkupkyní?
Nevím, jestli je to fušerství, nebo jestli to takhle hnusně dopadlo i v anglickém originále, ale tohle je knížka, kterou bych si možná koupila v Levných knihách za třicet korun, nikoli za plnou cenu - na deskách knihy je uvedeno 249,-.
Takže ano, slovy Neila Gaimana: četla jsem, vzdychala jsem... Nechci to číst znovu, ale na jedno přečtení to při troše soustředění, kde který příběh končí a druhý začíná, šlo.
PS: Zdroj obrázků a informací o Jen Campbell je přímo z jejích stránek: http://www.jen-campbell.co.uk/, obrázek s ženou, která čte nafaxovanou Bridget je ze stránek http://www.albatrosmedia.sk/.
Takže ano, slovy Neila Gaimana: četla jsem, vzdychala jsem... Nechci to číst znovu, ale na jedno přečtení to při troše soustředění, kde který příběh končí a druhý začíná, šlo.
PS: Zdroj obrázků a informací o Jen Campbell je přímo z jejích stránek: http://www.jen-campbell.co.uk/, obrázek s ženou, která čte nafaxovanou Bridget je ze stránek http://www.albatrosmedia.sk/.
0 Comments