Po projektu Mýty nakladatelství CanonGate vás chci dnes seznámit s dalším zajímavým nakladatelským počinem. Tentokrát jde o převyprávění Shakespearových dramat současnými světovými autory. Tato řada nese název Hogart Shakespeare, podle jména nakladatelství Hogart, které s tímto edičním počinem přišlo. Česká vydání má na svědomí nakladatelství Práh, projekt se jmenuje Shakespeare 400, název odkazuje k čtyři sta letému výročí básníka, které bylo v roce, kdy byl tento projekt zahájen. Čeština se tak stává jedním z patnácti jazyků, v nichž převyprávěné Shakespearovy příběhy vyjdou.

Moderní adaptace Shakespeara začala vycházet už v roce 2015, první knihou je Trhlina v čase. Jde o převyprávění Shakespearovi Zimní pohádky, tento román napsala Jeanette Wintersonová. Tato kniha mě láká hned z několika důvodů. Předně mám ráda Shakespeara, fascinuje mě, že dramata stará několik století můžou být tak aktuální i dnes a dramatik považovaný za klasika žánru dovede být tak neuctivý a vulgární. Zimní pohádka má navíc místo děje Bohemii, jsem zvědavá, jestli se i v přepracované verzi objeví nějaký český motiv. A hlavně jsem zvědavá na samotnou Jeanette Winteronovou, četla jsem od ní knihu Na světě nejsou jen pomeranče a byla jsem navýsost spokojená.

Anotace z cbdb: Pozdní hra Williama Shakespeara Zimní pohádka je proslulá mimo jiné umístěním Čech na břeh moře. Líčí chorobnou žárlivost sicilského vladaře Leonta, který choť Hermionu podezírá z toho, že otěhotněla s jeho nejlepším přítelem Polixenem.
V úvodním svazku cyklu shakespearovských adaptací pro třetí tisíciletí přenáší autorova krajanka Jeanette Wintersonová motivy tohoto divadelního evergreenu do soudobého vystresovaného Londýna a do města New Bohemia na neklidném americkém Jihu. Její verze příběhu nazvaná TRHLINA V ČASE proplétá klukovské přátelství s mamonem a snobismus s výdobytky počítačových technologií, díky nimž se i sám Čas stává právoplatným hráčem a vysílá na scénu třeba divotvorný automobil z filmu Návrat do budoucnosti. Zásluhou autorčina dlouholetého zájmu o poetiku cestování časoprostorem zvýrazňuje nové uchopení látky nejen devastující účinky zaslepené zloby, ale i kouzlo lásky a ctnost trpělivosti.

Převyprávět Kupce benátského se rozhodl Howard Jacobson, výherce Bookerovy ceny. S Jacobsonem nemám čtenářskou zkušenost, ale možná by jeho román na motivy Shakespeara Šajlok, to jsem já byl správná volba k seznámení.

Anotace z cbdb: Magnát Strulovič, zhrzený otec, manžel i žid, narazí při návštěvě manchesterského hřbitova na nečekaného, zato vítaného dvojníka: na souvěrce Šajloka ze Shakespearova dramatu Kupec benátský (1600). Prokletá literární postava má s podobnými lapáliemi bolestné zkušenosti, a tak se s boháčem odebere domů, jelikož mají co prodiskutovat. Románová hříčka nejvýraznějšího angložidovského prozaika současnosti klame tělem jako každá skvostná komedie. V atmosféře dnešní relativizace hodnot, při níž se hlas krve znovu nezapře a blbost jakbysmet, dialog obou pánů kouzelně otestuje meze pojmů „čest“, „otcovství“, „víra“ – a rovněž význam obřízky, která přichází na scénu coby pověstná „libra masa“ ze Šajlokovy soudní pře.

Důvod, proč jsem se o tento projekt začala zajímat, je ovšem Margaret Atwoodová. Kanadská spisovatelka, jejíž romány patří k mým nejoblíbenějším. Atwoodová si vybrala k převyprávění Shakespearovu Bouři a román pojmenovala Kus temnoty. Tato kniha už čeká v mé knihovně na přečtení a já se nemůžu dočkat. Anotace slibuje velkolepý zážitek.

Anotace z cbdb: Největší žijící kanadská spisovatelka s živelností sobě vlastní přetváří zápletku Shakespearovy tvůrčí závěti BOUŘE (1611) tak, aby v duchu alžbětinského barda poukázala nejen na křivdy a mříže, které nás uvnitř vězní, ale i na svátost odpuštění. Věhlasný divadelník Felix byl intrikány vyštípán ze svého postu, což pro něj znamená další katastrofu. Přesto nezahálí a podobně jako mág Prospero spřádá pomstu. V kuriózním divadelním kroužku, kde se mu coby nástroj zúčtování nabídne směska zločinců bažících po vzruchu, zinscenuje představení, jímž soky zasáhne na nejcitlivějším místě. V mistrovském provedení Margaret Atwoodové se ambiciózní námět divadla v kriminále hladce mění v grotesku, v níž místy mrazí a místy tajeme úlevou nad tím, že svět nepřestal být jevištěm a my na něm pouhými herci.

 

http://blog.oxforddictionaries.com/2013/04/bible-or-bard/

Dále se můžeme těšit na převyprávění Othella, které si vezme na starost Tracy Chevalierová, V nakladatelství Hogarth by mělo vyjít letos v červnu. Chevalierová se proslavila knihou Dívka s perlou, takže očekávání jsou opět velká. Do projektu je zapojena i Gillian Flynnová, autorka slavné Zmizelé, její příspěvek pro Hogart Shakespeare si ujít nenechám. Bohužel její adaptace Hamleta je v plánu až na rok 2021. Slavného Macbetha přepisuje neméně slavný Jo Nesbo, který má s krvavými příběhy bohaté zkušenosti. Nesbo je plánován na letošní rok. Zato další autorku, která se rozhodla zmodernizovat Zkrocení zlé ženy, znám pouze z reklamních plakátů na její román Špulka modré nitě, jedná se o Anne Tylerovou. V Hogarthu vyšla její Shakespearovská adaptace v loňském roce. Edward St Aubyn je budoucí tvůrce nové verze Krále Leara, tohoto autora neznám ani podle jména ani podle jeho knih. Nicméně věřím, že nakladatelství Hogarth volilo přispěvatele pečlivě. Nikde se mi nepodařilo dohledat autora, který má modernizovat Romea a Julii. Ale snad nakladatelství Hogarth bude mít šťastnou ruku i s výběrem spisovatele pro nejslavnější drama.

Shakespeare je tedy stále aktuální. V knižních inspiracích i na divadelních prknech. Mimochodem tento týden začal předprodej lístků na Letní shakespearovské slavnosti.

Informace jsem čerpala z webových stránek nakladatelství Hogarth a z článku v Hospodářských novinách.