V jednom z minulých článků jsem se zmínila o projektu britského nakladatelství CanonGate nazvaného Mýty (tedy samozřejmě v CanonGate ho nazvali svým rodným jazykem, tedy Myths). Tento počin mě hodně zaujal a naštěstí zaujal i redaktory v nakladatelství Argo, takže si vybraná díla, zařazená do tohoto projektu můžu přečíst v češtině. 

http://www.storyboardthat.com/storyboards/rebeccaray/greek-mythology-character-map

V Argu zatím vyšly čtyři knih z této série, které ještě není ukončená. Samozřejmě zde vyšel český příspěvek do edice Pole a palisáda (Mýtus o kněžně a sedlákovi) od Miloše Urbana. Dále Penelopiáda (Mýtus o Penelopě a Odysseovi) Margaret Atwoodové, Helma hrůzy (Mýtus Thésea a Mínótaura) Viktora Pelevina a Tíha (Mýtus Atlanta a Herakla) Jeanette Wintersonové. Osobně jsme zatím četla polovinu česky vydaných knih série Mýty. Přesně dvě knihy. 

Miloš Urban: Pole a palisáda
anotace z cbdb: Nová, ryze autorská verze pověsti o Libuši si z klasických předloh písemných i výtvarných, především z řeckých mýtů, vybírá ty prvky a motivy, jež slouží moderně vyprávěnému příběhu. Urban látku neironizuje a nedělá si z ní legraci, přesto ji zbavuje vlasteneckého patosu a modeluje z ní portrét silné, cílevědomé ženy, která dokáže nastoupit cestu k moci a dokonce vládnout, a pak se svých výsad důvtipně vzdá, aby dosáhla pocitu svobody a štěstí. 
Kniha se četla dobře, Urban umí psát tak, aby děj přímo letěl před očima. Ale nějak mě to jeho pojetí Libuše nezaujalo. A zadání edice Mýty také moc nedoržuje, nevypráví příběh o Libuši a Přemyslovi znovu, naopak se drží zažité pověsti. Křehká a přece silná Libuše si uvědomuje svoji ne příliš pevnou autoritu a chce ji podepřít sňatkem. Do toho Urban přimíchá slovanská božstva, aby umocnil mytyčnost a je tu čivý, ale poměrně tendenční příběh.

Margaret Atwoodová: Penelopiáda
anotace z cbdb: Známý příběh o Odysseovi, který je vyprávěný z pohledu jeho věrné manželky Penelopy, dostane v podání Margaret Atwoodové úplně jiný rozměr, než na jaký jsme u tohoto mýtu zvyklí.
Margaret Atwoodová umí skvěle vykreslit ženské hrdinky, Penelopa byla vždy jen "manželkou Odyssea" - v Penelopiádě získává další rozměry. Ve lstivosti se Odysseovi vyrovná, navíc je i dost chytrá na to, aby svou mazanost skryla. Motiv dvanácti služebných a jejich chór byl úžasný nápad. Jejich smrt staví jak Odyssea tak i Penelopu do jiného světla a chór souzní se starořeckým tématem. Prostě úžasná, i když poměrně krátká, knížka. Penelopa se stala jednou z mých oblíbených literárních postav. 

Pokud Argo nebo některé jiné z českých nakladatelstvích bude překládat další díly série Mýty, máme se na co těšit. Mezi autory novodobých Homérů jsou např. Phillip Pulman, kterého proslavila kniha Zlatý kompas, sepsal mýtus o Ježíšovi. Michel Faber autor slavného Kvítku karmínovéhoa bílého se pustil do mýtu o Prometheovi. A Olga Tocarczuk, která je i u nás známá díky románu Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, píše o sumerské bohyni lásky Inaně. Ale i méně známí autoři by stáli za překlad. Takový Su Tong s mýtem o Velké čínské zdi zní zajímavě, ne? Nebo román chorvatské spisovatelky, který má za hlavní hrdinku Babu Jagu…Ano, máme se (snad) na co těšit.

Informace jsem čerpala z webových stránek nakladatelství CannonGate a Argo. A dále pak z goodreads, kde najdete seznam všech dosud vydaných děl i s náležitými bibliografickými údaji a hodnocením čtenářů.