Dočteno podle hous.enky (51. - 52. týden) - 2. část
22:27
Vítám vás u druhé půlky článku, ve kterém se dozvíte, co jsem četla v posledních dvou týdnech loňského roku.
Opět tu najdete pětici dočtených knih a slibuji, že příští pátek už to bude mít tradiční formu, kdy v úvodu píšu o osobních zážitcích v uplynulém týdnu, následují knihy dočtené a zakončují to knihy zrovinka čtené.
Tak tady je ta druhá pětice:
James Dasher: Labyrint - Útěk
Anotace z cbdb (zkráceno): 1. kniha v sérii Labyrint.
Všechno se změní...
Když se Thomas probudí ve výtahu, nepamatuje si nic než své křestní jméno. Nemá žádné vzpomínky na rodiče ani na domov a netuší, jak se dostal tam, kde je. Jeho paměť je prázdná. (...)
Thomasův příchod Placeři očekávali. Ale další den se objeví dívka - vůbec první, která na Plac dorazila. A ještě překvapivější je zpráva, kterou jim doručí. Placeři byli vždy přesvědčení, že když se jim podaří labyrint kolem Placu vyřešit, najdou cestu domů... ať je to kdekoli. Ale čím dál víc se zdá, že Labyrint řešení nemá.
Dívčin příchod nevysvětlitelně způsobí, že si Thomas začně připadat jiný. Něco mu říká, že by mohl znát některé odpovědi - kdyby našel způsob, jak se dostat k temným tajemstvím uzamčeným v jeho mysli.
Všechno se změní...
Když se Thomas probudí ve výtahu, nepamatuje si nic než své křestní jméno. Nemá žádné vzpomínky na rodiče ani na domov a netuší, jak se dostal tam, kde je. Jeho paměť je prázdná. (...)
Thomasův příchod Placeři očekávali. Ale další den se objeví dívka - vůbec první, která na Plac dorazila. A ještě překvapivější je zpráva, kterou jim doručí. Placeři byli vždy přesvědčení, že když se jim podaří labyrint kolem Placu vyřešit, najdou cestu domů... ať je to kdekoli. Ale čím dál víc se zdá, že Labyrint řešení nemá.
Dívčin příchod nevysvětlitelně způsobí, že si Thomas začně připadat jiný. Něco mu říká, že by mohl znát některé odpovědi - kdyby našel způsob, jak se dostat k temným tajemstvím uzamčeným v jeho mysli.
Další kniha, kterou jsem četla zatraceně dlouho. Snad tři měsíce, uf. Mezitím jsem přečetla asi dva tucty jiných knih a pořád se mi nechtělo k Labyrintu vracet. Ale začnu popořádku.
Před pár lety jsme šli do kina, a ačkoli to normálně neděláme, vybrali jsme film na blind. Dávali nějaké hloupé komedie, takže jsme vybrali druhý díl Labyrintu. A mně se to moc líbilo. Zřejmě to bylo v době, kdy jsem podobné sci-fi/fantasy filmy vyhledávala, takže jsem byla nadšená. Celý ten ZLOSIN, kluci, co bojují o přežití, a holka, která všechno jen komplikuje. Vrněla jsem blahem jak kočka a rozhodla se, že se na jedničku zpětně podívám. Což jsem udělala, byla jsem spokojená a čekala na trojku. Pak jsem viděla trojku a říkala jsem si, že si sérii přečtu. Čekala na mě ve čtečce asi rok nebo dva a loni konečně nastal ten správný čas a já se začetla do příběhu Tomase a kluků z Placu.
Teda pokusila jsem se o to. První díl Labyrintu pro mě na dva měsíce skončil v půlce. Bylo to taaak nezáživný. Vadil mi jazyk, jakým mezi sebou Placeři mluvili. Vadilo mi, jak si všichni mysleli, že jsou strašně chytrý a že Thomas je blbec a vadilo mi, že byli tak pasivní. A pak přišel Deus ex machina Thomas a všechno se během pár dnů rozlousklo. To jsem zjistila až tedy před Vánoci, kdy jsem se k tomuhle svému restu vrátila.
Jestli budu v sérii pokračovat? Myslím si, že asi ne. A přitom filmová dvojka byla skvělá a trojku bych v knižní podobě přivítala ráda, protože by mi spoustu věcí dovysvětlila. Ale nemám na to nervy. To si radši dočtu Selekci...
Martin Štefko: Mrtví kráčí po zemi - Život v ráji
Anotace z cbdb: 2. kniha v sérii Mrtví kráčí po zemi.
Ještě než Kovboj potkal Em, ještě než došel na konec svojí cesty a posadil se vedle Stephena Kinga, dorazil na místo, které na první pohled vypadalo jako dokonalý ráj na zemi. Může existovat ráj, když mrtví kráčí po zemi?
Ještě než Kovboj potkal Em, ještě než došel na konec svojí cesty a posadil se vedle Stephena Kinga, dorazil na místo, které na první pohled vypadalo jako dokonalý ráj na zemi. Může existovat ráj, když mrtví kráčí po zemi?
Druhá kniha téhle série vlastně dějově předchází první knize, takže jde spíš o jakýsi prequel. Dá se ale číst bez znalosti předchozí knihy, takže chronologicky je jedno, kterou z knih přečtete jako první.
Martin Štefko svého Kovboje postavil do americké pouště, kde je pusto. Krom šouravých kroků všudypřítomných zombíků slyšíte jen svistot větru v suchých větvích. A pak jednoho dne Kovboj narazí na oázu, kde žije skupina dvaceti lidí, kteří jsou soběstační, chovají zvířata a pěstují plodiny, souloží a jsou neskonale šťastní. A Kovbojovi je to divné, tak začne pátrat, co to v osadě hnije. Inu netrvá dlouho a zdroj hnusu najde...
Autor se nebojí psát násilné scény a taky má zřejmě nakoukáno dostatek nejrůznějších typů porna. Dohromady - ač je to bizarní - to tvoří poměrně zajímavou knihu, u které se rozhodně nebudete nudit. Nečekejte žádné filosofování a hluboké myšlenky, je to tu samá krev, rozplizlé mozky a jiné tělní tekutiny, ale hlavně je to parádní jízda po zombie apokalypse. Kniha nemá hlubší myšlenku, ale pokud se chcete bavit a nevadí vám lehce vulgární humor, nešlápnete touhle sérií vedle.
Julie Nováková: 700 exabytů nesmrtelnosti
Anotace z cbdb: Od počátku lidské kolonizace vesmíru uběhly již stovky let a doba prvních kosmických expedicí byla již téměř zapomenuta. To se ale brzy změní. Dvojice umělých inteligencí právě narazila u bývalé měsíční základny ŠKODA na tajemnou pohřbenou schránku. Co všechno skrývá? Zkuste s námi rozplést napínavý příběh, za kterým opět stojí ajťáci z Mladé Boleslavi.
Třetí díl ze série Backend Stories nás opět přenese v čase do budoucnosti a tentokrát se slova ujala dáma - Julie Nováková. Hlavní slovo tu má umělá inteligence a oproti dvou předchozím knihám mi 700 exabytů nesmrtelnosti přišlo hodně povídací a málo akční, proto ji hodnotím zatím jako nejslabší z vydaných tří knih. Jak Stančík, tak Kotleta hláškují jak diví, kdežto Julie Nováková do série vnáší důstojnost a seriózní téma duševního vlastnictví. Není to rozhodně špatné čtení, ale na zadek mě to neposadilo.
O to víc jsem ale zvědavá, s čím přijdou ve čtvrtém díle série, který má vyjít letos. Na Facebooku někdo navrhoval, že by mohlo jít o gamebook a mě se ta myšlenka líbí. A taky jsem zvědavá, kdo čtvrtý díl napíše. Snad mě nebudou napínat dlouho.
Alena Mornštajnová: Hana
Anotace z cbdb: Třetí román úspěšné české autorky.
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?
Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?
Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…
Kdokoli dočte Hanu, je z ní nadšený. A já nejsem výjimka.
Moc se mi líbilo propojení příběhu všech tří žen a to, že se jejich příběhy neodehrávají úplně chronologicky - na konci knihy se ocitáme zpátky na začátku. Líbí se mi uvěřitelnost postav a jejich obyčejnost. Nejde o hrdinky, které vzaly zbraň do rukou a postavily se svému osudu. Všechny tři jsou obyčejné ženské, které milovaly, trpěly, byly šťastné a ač občas ztratily pevnou půdu pod nohama, nakonec své místo našly.
Alena Mornštajnová píše neuvěřitelně čtivě a od knihy se nedalo odtrhnout. Jedná se o jednu z nejzajímavějších knih, které jsem v roce 2018 přečetla. A taky jsem ji hned zařadila k mým oblíbeným knihám. Hanu hodlám doporučovat všem čtenářům, které znám, takže ji doporučuji k přečtení i vám.
Zdeněk Svěrák: Dělání všechny smutky zahání
Anotace z cbdb: Výbor z písňových textů.
Kdo by neznal písničky Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře? Jako malá jsem zbožňovala jejich Hodiny zpěvu. A protože jsem byla členem Klubu mladého čtenáře, v roce 1996 jsem si objednala tuhle knížku. A četla jsem ji od té doby několikrát. Jako dospělá jsem se k ní ale vrátila až loni.
Kniha je rozdělená do tří částí. První z nich jako by byla pro maličké děti, protože se v ní hodně píše (zpívá) o maminkách a rodičích vůbec. Druhá část obsahuje zejména filmové básničky (písničky) a ve třetí části je taková všehochuť.
Kniha je doplněna jednoduchými černobílými ilustracemi, které jsou zřejmě nakreslené tuší. Moc se mi nelíbí a nelíbily se mi nikdy, ale to knížce zas až tolik nevadí. Mám ji doma z úplně jiného důvodu, než abych si prohlížela obrázky.
Úplně mám chuť pustit si nějakou desku těch písniček.
A tím končí druhá pětice mých dočtených knih v 51. a 52. týdnu. Příště se tedy uvidíme u klasického článku, jak jsme zvyklí. Hezký nový rok!
0 Comments