Dočteno podle hous.enky (3. týden)
11:00
Někdy mám pocit, že se týden vleče jak tažený závin a jindy se mi zdá, že těch sedm dnů uteče rychlostí blesku. Fííí a týden je pryč. Tenhle týden byl rozhodně druhým případem.
Celý týden jsem přemýšlela, kdy zajdu do Národní galerie na Kupku, který v neděli končí, a povedlo se mi to až v pátek ráno. Je zvláštní být jedním z prvních návštěvníků galerie, když ještě všechno voní tak neokoukaně, neoprášeně a tak nějak neoficiálně. To se tedy samozřejmě během pěti minut změnilo, neb se do galerie navalil dav dalších čtyřiceti lidí, ale i tak to byl jedinečný zážitek. Možná nejlepší chvíle tohohle týdne.
Moc se mi líbilo, že Kupkova výstava byla retrospektivní a bylo zajímavé sledovat, jak se od figurální malby (tenhle jeho styl na něm mám asi nejradši) dostává k abstrakci, která vrcholí jen několika čarami na prázdné plátno.
Ač úplně nefandím abstrakci, umím si představit, že bych podobné plátno měla doma. Asi je to tím, že Kupkova abstraktní plátna nevnímám jako agresivní. Připadají mi promyšlená, čistá a sedí mi kompozice.
A taky bych si domů chtěla zarámovat výsledky naší pondělní laser game:
Léta hraní Call of Duty byla opět zúročena, muhehe. No spíš jsem měla hodně štěstí, protože nejsem moc hbitá a jsem líná po aréně pobíhat. Ale s výsledkem jsem spokojená. Líbí se mi, že jsme si s togaf rozdělily tabulku napůl a už se těším, až zase půjdeme střílet. Po hře jsme si dali kafe (to jen já)/pivo/jídlo. Restaurace u laser arény na mě nepůsobila nijak příjemně, ale rozumím, že hlavní zdroj financí je pro tenhle podnik laserová show dole. Hned po dohrání jsem měla pocit, že byla aréna malá a taková neútulná, ale po těch čtyřech dnech bych se tam klidně vrátila znova. Je fajn ta dopravní dostupnost, kdy mi stačí popojet z práce pár zastávek metrem, a že pak nemusíte složitě hledat hospodu, kde byste se najedli. Nebo si dali cappuccino.
V úterý jsem se sklouzla na ledě. Ač to zní božsky, bylo to peklo, protože mých XX kilo živé váhy skončilo na zmrzlé louži na zemi. Odnesla jsem to několika modřinami a bolestivou krční páteří. Jauvajs. Naštěstí se mé mladé (haha) tělo regeneruje pořád rychle, takže už můžu zaklonit hlavu a podívat se na strop. Aleluja. Jsem připravená na nové výzvy dalšího týdne!
Pokud jde o knížky, neměla jsem tenhle týden čtecí náladu a spíš jsem se dost poflakovala. Výsledkem jsou dvě dočtené knihy. Což je, uznávám, trochu nuda. Snad to příští týden trochu vylepším.
Dočteno
Marie Tourell Söderberg: Hygge
Anotace z cbdb: Skandinávský koncept hygge přispívá k tomu, že Dánové jsou nejšťastnějším národem světa. V češtině přesný slovní ekvivalent nemáme, ale nejvíc se mu blíží pojem pohoda. Pocit, který známe instinktivně všichni. Dostaví se, když se uvelebíte na svém oblíbeném místě s napínavou knihou nebo když posedíte u výborného jídla s dobrými přáteli. Ne všichni ale víme, jak si pro takové okamžiky najít čas. Nádherný autentický průvodce Marie Tourell Soderbergové vám ukáže, že se hygge skutečně nachází všude okolo, pokud víte, kam se podívat. Hygge se dotýká všech aspektů všedního dne od zařízení domova po vaření. Tato kniha vás naučí, jak hygge vyjádřit slovy, najít ho a vytvořit. Pomůže vám ocenit důležitost těchto chvil a zjistit, proč je v našich zaneprázdněných životech mnohem blahodárnější než kdy dřív vypnout a udělat si na hygge čas.
Kdo by nemiloval hygge knihy? Já je zbožňuju a cokoli, co u nás vyjde, si chci přečíst. Mám ráda čistý severský styl a líbí se mi návrat k radosti, jak hygge vnímám já. Dělejte věci, které máte rádi. A pokud děláte něco, co vás až tak nebaví, tak si to alespoň zpříjemněte. A já si teda zpříjemňuju leccos. Třeba ráda míchám jídlo svou oblíbenou vařečkou. Nebo jsem si koupila hezké rukavice na práci na zahradě. No a pokud daná činnost nejde zpříjemnit, nebojím se šáhnout po čokoládě. Miluju svůj hygge život.
A teď k této konkrétní knize. Má nádherný obal: je matný, světýlka jsou ale lesklá. Krása. Obsah se mi taky líbil. Není tu nijak sáhodlouze rozebírána teorie, jde se hned k praxi. Je tu několik hygge receptů a návodů na hygge věci (myslím, že ani jedno dělat nebudu) a hlavně je do knihy přidáno několik desítek fotek, které vyzařují klid a pohodu. Ach.
Ano, četla jsem už lepší knihy o hygge, ale tahle splňuje má očekávaní. Možná bych uvítala víc nápadů k bydlení a trochu zkrátit ty recepty, ale jako celek to funguje, nemám výhrady.
Jean-Jacques Sempé: O dětech
Anotace z cbdb: Kdo by neznal slavné ilustrace k Mikulášovým patáliím? Francouzský kreslíř Jean-Jacques Sempé není ale autorem pouze těchto ilustrací. Jeho dílo je mnohovrstevné a jeho nejrozsáhlejší část tvoří vtipy a karikatury.
Kniha obsahuje asi dvě desítky různě rozsáhlých kreseb a vtipů na téma dětství. Kromě jednoho tématu je spojovacím prvkem i autor: Sempé. Sémpého není nutné nijak zvlášť představovat. Vždyť kdo by neznal jeho jméno z Mikulášových patálií?
Sempého kresby jsou jednoduché, ale vždycky mají skvělou pointu. Snad kromě dvou, které vyžadují víc času na přemýšlení.
Autorovy děti jsou prototypem spokojeného dětství. Dětství her, fantaskních světů a věčné opozice ke světu dospělých. Ještě dlouho uvidím před očima příběh facky, která přijde z jedné a posléze z druhé strany. Nebo dvouobrázek na pláži, jak děti běží s paní učitelkou (?) vstříc vlnám. Perfektní.
Fakt mě tahle knížka bavila a ráda se k ní ještě vrátím.
Právě čtu
Tahle část zůstává stále stejná jako minulý týden: Emily Vichrná, Děti krve a kostí a Viewegův Muž a žena. Uf. Doufám, že všechny tři do týdne dočtu, protože hlavně ten Viewegh a Emily mě začínají dost štvát. Oboje je takové přímočaré, byť každé z jiného důvodu.
0 Comments