togaf a její knihy (3. týden)
12:00
Můj uplynulý týden se hodně podobal tomu hous.enčinu. Jednak proto, že jsme některé dny trávily spolu, a pak také tím, že máme podobné zájmy. Takže jsem s ní absolvovala laser game, kde jsem totálně selhala. Moje neposkvrnění videohrami a pacifismus se projevily v plné síle. Ale zase jsem si spravila náladu na Kupkovi. Na rozdíl od hous.enky jsem vyloženě abstraktní typ. A Kupkovy abstrakce jsou výborné, zvláště řekněme ve střední části výstavního prostoru. Ke konci (výstavy i života) se jeho tvorba na můj vkus až příliš zjednodušila. Bohužel jsem neměla čas jít na výstavu v méně frekventovanou dobu, tak jsem si vystála půl hodinovou frontu před galerií. Zase jsem se ale mohla pokochat absurditou místního strážce pořádku. Jeho věta "s batohy se do sálu nesmí a šatna už je plná" je jako vystřižená z Hlavy XXII. Naštěstí se ukázalo, že byl špatně informován. Šatna plná nebyla. Kromě střílení a duchovní potravy jsem se v sobotu vydala i na procházku zmrzlou krajinou. Bohužel v blízkosti Prahy není sníh, takže z rozhledny Pepř byl vcelku jarní výhled. A přitom všem jsem stihla i číst.
Marie Doležalová: Jeden kopeček šmoulový
Anotace z cbdb:
Dětství, to jsou hlavně prázdniny, babičky a dědové,
videopůjčovny, tamagoči nebo
Vzpomínky na dětství v devadesátkách jsou super (zvlášť pro
někoho, kdo v devadesátkách vyrůstal), nostalgie funguje tak nějak
všeobecně. Co je o poznání slabší, jsou vzpomínky na příbuzné. Ano, je to
milé a sentimentální, ale mě to nudilo. Kdyby takto někdo zpracoval
vzpomínky na moje příbuzné, budu nadšená a rozněžnělá a snad i slza by
mi ukápla. Ale popravdě je mi fuk, kdy a kde se potkali Maruščini
praprarodiče, protože jejich příběh není zajímavě popsán. Žádný vtip,
překvapující pointa nebo neotřelý způsob vyprávění. Knížku pro mě
zachránila forma, ilustrace a celková grafická úprava je úchvatná. A
Maruška byla fakt roztomilé dítě.
Tom Gauld: Pečeme s Kafkou
Anotace z cbdb:
Britský humor, ostré pero a nezaměnitelný vizuální styl
jednoho z nejtalentovanějších kreslířů současnosti. Tom Gauld ve svých
komiksových stripech vynalézavě mísí literární kritiku s pop-kulturními
odkazy a vtipnou zkratkou komentuje literární svět. Dozvíte se třeba,
jak vypadá dron-kniha, že jedním z archetypů hrdinky je kyborgyně, že
častý omyl nezkušených autorů detektivek je málo podezřelých nebo jaksi
žádná vražda…
Gauld je minimalista, minimum textu, minimum detailů u postav, a
přesto (nebo právě proto?) dokáže ve třech stripech vykouzlit originální
scénku. Tématem jeho vtípků jsou často knihy - psaní knih, čtení knih,
adaptace knih, tajný život knih, knižní postavy v neobvyklých situacích,
možnosti aktualizace klasických knih... zkrátka Gauld žije knihami, je z
Británie (takže suchý humor!) a má rád klasiku. A já jsem po pá r
stránkách změnila názor z "nic moc, spíš divný" na "výborný, skvěle
divný". Prostě kdo má rád Kafku, nebude jen tak nkjaký mainstreamový
pisálek.
John Moore: Zabij a zachraň
Anotace z cbdb: Přemýšleli jste někdy o tom, jaké to je být hrdinou? Navíc v pubertě? O
slastech a
strastech mladého prince Neodolatelného nám ve svém debutu
vypráví v ČR málo známý John Moore. Nutno dodat, že poměrně úspěšně. Illyrie, ve které se Zabij a zachraň odehrává, je na první pohled úplně
normální pohádkové království. Oheň dštící draci unášejí spanilé
princezny, zlí černokněžníci vězní neposkvrněné panny a moci chtivé
čarodějnice se snaží pomocí magie ovládnout svět. Proti nim všem musí
zákonitě stát hrdina, kterým je princ Neodolatelný. Jak sám říká, jeho
práce se skládá ze zabíjení a zachraňování. Podniká výjezdy po celé
zemi, při kterých osvobozuje slečny z tenat toho či toho zloducha. Celý
národ ho zná jako nepřemožitelného, hrdinného, krásného a cudného. Nic
není však tak, jak to na první pohled vypadá.
Nápad využít klasické pohádky pro nový příběh je už dost ohrané
téma. Ale Moore to přesto zvládl se ctí. Nejen, že se mu podařilo
originálně využít pohádkové příběhy, ale vtipně karikuje i stereotypní
představy o ctnostných pannách (které otěhotní před svatbou), čestných
rytířích (kteří myslí jen na sex) a zlých královnách (které vlastně zas
tak zlé nejsou). Vtipné a překvapivé pointy jsou hlavní deviza tohoto
románu. Skvělé a zábavné i přes tu kýčovitou obálku a děsný název.
Stále mám rozposlouchanou audioknihu Rady player one a jsem z ní zklamaná víc a víc. Tohle se nepovedlo, narátor Miloslav König byl krokem vedle. Jeho hlas je plochý a na knihu tohoto typu se nehodí! A navíc příšerně karikuje ženské hlasy. Ach jo... snad budu mít u příští audioknihy šťastnější ruku.
0 Comments