Zdravím vás a zároveň se omlouvám, že jsem nenapsala slíbený silvestrovský článek o knihách, které jsem dostala k Vánocům. Ne, že bych žádnou knihu nedostala, ale nějak jsem neměla čas a počítač a internet. Ale vánoční shon (ehm odpočinek) už pro mě skončil, a tak můžeme pokračovat v pravidelných pondělních článcích o mých dočtených knihách. Ježíšek mi přinesl šest knih, z toho jednu, kterou jsem si u něj neobjednala (ale tu mi přinesl Ježíšek-hous.enka, která ví, co mám na seznamu "chci si přečíst"). Dokonce jsme si opravdu pořídili stromeček, a to živý! Ozdoby byly s ohledem na kočku, u které žijeme, slaměné. Nakonec se ukázalo, že kočka už je rozumný tvor a stromek nechala na pokoji. Nebo je škodolibá a došlo jí, že slaměné ozdoby nejdou rozbít a tudíž by mě jejich shozením nenaštvala. Přes Vánoce jsem četla jen knihy avizované v poslední čtenářské výzvě - Pýchu a předsudek a Noční klub I., II.

První ze sloupce knih je Opuštěná společnost od Erika Taberyho, četla jsem ji letos a hned po dočtení šla tato kniha na můj wishlist, než jsem ji skutečně dostla, stihla jsem si ji i poslechnout v audioverzi. 

Anotace z cbdb: Žijeme v době, kdy jeden lživý příspěvek na Twitteru či Facebooku má větší dosah než systematická práce investigativních novinářů. Posilují populisté, kteří sbírají body kritikou establishmentu, i když sami mají z vlastního elitního postavení dlouhodobý prospěch. Výdobytky demokracie jako svoboda slova či nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány.
Šéfredaktor týdeníku Respekt popisuje dobrodružnou českou cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Je to svým způsobem rozmluva s minulostí o naší budoucnosti, v níž myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností

Další kniha je trochu risk z mé strany. O Poslední neandrtálské ženě jsem toho hodně slyšela, resp. četla. A většina těchto recenzí byla pozitivní, anotace také vypadá hodně zajímavě... tak jsem zariskovala a Ježíškovi o ni napsala. 

Anotace z cbdb: Dvě ženy, jeden osud a tisíciletí, která je od sebe dělí. Před čtyřiceti tisíci lety zemi brázdí poslední rodina Neandertálců. Zdrcující zimu jich přežilo málo, ale Dívka, nejstarší dcera, právě dospívá a její rodina je rozhodnutá cestovat na shromaždiště a najít jí vhodného partnera. Netrvá však dlouho a nesmlouvavá země si vybírá svou daň a zanechává Dívku samotnou, aby se starala o nalezence Skrčka, a zároveň se vydala na pouť za zjištěním, co ještě zbylo z jejího druhu. Nebezpečná zima se rychle blíží a Dívka si uvědomuje, že má šanci svůj lid zachránit, i když to znamená obětovat kus sebe sama. V současnosti pracuje archeoložka Rosamunde Galeová až do pozdní fáze těhotenství ve snaze odkrýt nově nalezené ostatky neandertálské ženy předtím, než porodí. Oba příběhy spojené sdílenou zkušeností porodu a raného mateřství zkoumají často tabuizovaná témata života ženy.

I Houellebecquvo Podvolení jsem už četla. A slyšela. Jiné knihy od tohoto Francouze s šíleným jménem mě tak nezaujaly, tato je ovšem výborná. 

Anotace z cbdb: Známý provokatér Michel Houellebecq napsal román o tom, jak se z Francie stane islámský stát. Příběh se odehrává roku 2022, kdy politické strany ve volbách raději podpoří fiktivního kandidáta strany zvané Muslimské bratrství, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Autor uvedl, že „urychluje historii“. Jeho kontroverzní románová fikce vzbudila nebývalou pozornost a kniha se v mnoha zemích stala absolutním bestsellerem.

Kniha od hous.enky má název, který si nevím, jestli si brát osobně nebo ne: O holčičce z jiného světa.

Anotace z cbdb: Je válka a židovští chlapci Adam a Thomas se musí ukrývat v lese a čekat, než bude ve vesnici bezpečno a mámy si pro ně zase přijdou. Mají dost jídla a umí si poradit, ale zásoby se pomalu tenčí, příroda se s chlapci nemazlí a hlad je nemilosrdný. Vtom se jako spásný anděl zjeví holčička Mína. Není nakonec opravdu z jiného světa? Dojemný dětský příběh cenami ověnčeného hebrejského autora o neobyčejné odvaze, hlubokém porozumění a síle, která se skrývá tam, kde bychom ji někdy nečekali.

Marie Doležalová mě svým blogem jeden čas hodně bavila, pak se začala objevovat všude. VŠUDE. A já zjistila, že jsem přemariovaná. Takže jsem její novou knihu ignorovala. A pak jsem ji uviděla a forma mě nadchla. Jeden kopeček šmoulový mě třeba zase zařadí mezi Mariiny fanoušky. 

Anotace z cbdb:  Dětství, to jsou hlavně prázdniny, babičky a dědové, videopůjčovny, tamagoči nebo Kačeří příběhy. Aspoň pro nás, děti devadesátek. Každá rodina má své příběhy a tohle jsou zápisky té mojí. Jsou to vzpomínky, nad kterými se usmívám a sem tam se i dojmu. Třeba nad tím, jaký to bylo retro, kdy se seznámili naši. Tahle kniha je napůl moje a napůl skvělé ilustrátorky Elišky Podzimkové. Díky jejím ilustracím se kniha nečte, ale prožívá a nasává všemi smysly!

Poslední vánoční knihou je i poslední kniha od Pratchetta, která mi chyběla. Vzhledem k této větě se jmenuje stylově Poslední hrdina. Chyběla mi proto, že má jiný formát než ostatní díly Zeměplochy. 

Anotace z cbdb:  Vládce Achátové říše - císař Čingis Cohen, kdysi známý celé Zeměploše jako Barbar Cohen se chce pomstít bohům. A jelikož se v Achátové říši vynalezl střelný prach, nenapadne ho nic lepšího než sestrojit velkou bombu a dopravit jí na vrchol hory Cori Celesti, sídla bohů. Jenže velký výbuch na hoře Cori Celesti by znamenalo zhroucení veškeré magie na Zeměploše a život bez magie nemůže existovat. Proto se připravuje velký let želvonautů v čele s Leonardem da Quirm a jeho posádkou Karotkou, Mrakoplašem a knihovníkem Neviditelné univerzity.

V prvním týdnu roku 2019 jsem přečetla dvě knihy. Tou úplně první je: 

Naoki Higašida: Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát

Anotace z cbdb:  A proto skáču, zpověď autistického kluka, napsal Naoki Higašida, když mu bylo třináct let, a sklidil celosvětový úspěch. V Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát čtenářům své myšlenky předkládá už čtyřiadvacetiletý autor, který se s autismem musí dennodenně potýkat. V hutných kapitolách popisuje své zážitky ze školy, rodinné vazby, nezkrotnou radost z cest i obtíže s řečí. 

Druhá kniha je mj. odpovědí čtenářům, kteří nevěřili, že by autista mohl napsat knihu plnou metafor a sebeuvědomění. Naoki totiž dokazuje, že spousta předpokladů o autismu je mylná a jeho vnitřní svět je stejně bohatý jako svět jakéhokoli jiného člověka. Jen proto, že neumí vyjádřit své pocity a přání, není méněcenný. Z Naokiho zápisků je cítit japonská nátura. Naoki je vděčný a mrzí ho, že neumí tento vděk vyjádřit. Mrzí ho, že neumí poděkovat. Jeho touha chovat se uctivě, jak se na pravého Japonce patří, většinou nevychází, a to je mu opět líto. Naoki je ale optimista, a tak se snaží vidět světlé stránky svého života a užívat si okamžiky, kdy ho někdo upřímně pochválí a kdy se mu povede říci frázi ve správnou chvíli. Nahlédnutí do světa autismu je fascinující. Naoki vysvětluje, proč je pro něj tak těžké vyjadřovat se správně a ve správnou chvíli, jak moc jsou rituály a zdvořilostní fráze spojeny s jeho pamětí. Uvědomuje si, že jeho mozek jinak zpracovává vzpomínky a dokáže tyto odlišnosti popsat.

Druhou je kniha české autorky. Zatím je mé čtení národnostně i genderově vyvážené.

Zuzana Hubeňáková: Žena na tahu

Anotace z cbdb: Blogerka a humoristka Zuzana Hubeňáková přináší čtenářům další porci zábavných fejetonů, tentokrát i moderně proložených střípky a statusy ze sociálních sítí. Jako obvykle se autorka pohybuje na domácím hřišti, a to doslova; majitelka manžela, dvou dětí, náladového auta a poměrně širokého příbuzenstva nemusí pro inspiraci chodit daleko. Každá žena, a jistě i leckterý muž, se při popisu zápasů sváděných s nástrahami běžného života v Česku královsky pobaví, zasměje a uleví se mu, že v tom není sám. Ideální čtení na chvíle, kdy už vás doma neposlouchá ani váš pes…

Knihy Zuzany Hubeňákové jsou oddychová četba v tom nejlepším slova smyslu. Na každodenní starosti sice nezapomenete, protože právě o nich Zuzana píše, ale díky jejímu nadhledu a humoru se jim zasmějete a najednou vám nebudou připadat tak hrozné. Některé texty vycházely v různých českých periodikách, kniha obsahuje i nejlepší statusy ze sociálních sítí a samozřejmě tu jsou i úplně nové texty. Recyklace starších textů není na škodu, jednak těch textů není tolik a hlavně statusy jsou opravdu vtipné, že se neomrzí ani při druhém čtení (podobně jako u knih Michaela Třeštíka). Takže pokud chcete odpočinkovou četbu, za jejíž čtení se nebudete stydět (ani sami před sebou), tak vám Ženu na tahu vřele doporučuji. 

Jako bonus jsem dostala knihy i k narozeninám. Poukaz do Kanzelsbergu platný až do léta ocení všichni, kdo mají svátek, Vánoce a narozeniny během čtyř týdnů. Já třeba jásám. Další narozeninová kniha je položka z mého seznamu chci si přečíst. Jde o povídkovou knihu Všechno, co potřebuješ ke štěstí. Já asi byla opravdu celý rok hodná, tolik knižních dárků bych přece jinak nedostala, no ne?

A co vaše knižní Vánoce? Povedly se?