Vzpomínáte, jak jsem jednou psala o rutině? Jak mi něco naruší pondělní rutinu, článek není. Ano, tato vý/omluva přichází opět na řadu.



Ostatně o nic jste nepřišli, měla jsem líný týden, nic jsem nečetla a jen obcházela lékaře kvůli preventivním prohlídkám. Bůhví proč mi všechny kontroly vycházejí na podzim. Také nastal čas pečení perníčků, což mi sice nezabralo tolik času, ale co si budeme nalhávat, raději bych si četla. Ale zpět ke knižním a kulturním tipům. Proto jsem tady. Kromě knih jsem doháněla i některé filmové resty, ve všech třech případech to byl krok vedle, nicméně žádná tragédie (což je trochu škoda, vyžívám se v negativních komentářích).

Druhým filmem byly Ženy v běhu, o kterých jsem slyšela samou chválu. Ale mám k nim stejnou výhradu jako k Jsem božská, je to zoufale neoriginální. Holky běhaj a jediný cíl všech čtyř dam je, aby všechny měly partnera. Ideálně takového, který jim navlékne prsten. Co na tom, že vybraný exemplář se chová jako šovinistické hovado a ponižuje vás před vlastními dětmi. Jednou sis s ním pořídila potomky, tak máš smůlu a usilovat můžeš maximálně o legalizování vašeho vztahu. To jsem právě popsala situaci nejstarší sestry. Druhá v pořadí je taky výživná. Schématická postava dívky, které bijí biologické hodiny a urputně se stěhuje ke každému plodnému muži. Snad jen nejmladší sestra není napsaná vyloženě debilně. A maminka v podání Zlaty Adamovské spolu s pár vtipnými hláškami pro mě zachránila jinak tuctovou romantickou komedii. Ach jo, skoro by mě ten film od běhání odradil. 

Třetím filmem naštěstí nebyla romantická komedie, ale dokument. O letadlech. Tušíte správně, šla jsem na něj trochu omylem. Aneb vždycky si přečtěte, o čem film je! Spitfire pojednává o stejnojmenných letadlech, které sehrály významnou roli v bitvě o Británii. Víc o filmu říct nemohu. Nebyl špatný a ostatní v kině vypadali uchváceně, ale letadla beru jako nutné zlo, které mě v poměrně krátné době přesune z bodu A do bodu B. 

Naštěstí v knižním světě jsem měla větší štěstí. 

Díky humoru a klukovskému pohledu na svět se čtou zápisky samy. Ovšem přeskakování mezi tématy je místy matoucí. Některé změny totiž mají důvod, historka nakousnutá na začátku kapitoly může být přerušená a v závěru dojde k pointě. Někdy ale pointa chybí. Chtělo by se říct, že tak už to chodí, život vždycky pointu nenabídne a kniha je přece deník. Nicméně zde to tak úplně neplatí, protože deník pana Třeštíka je stylizovaný a nepojednává jen o událostech, které se mu právě dějí. Naopak dost často se zabývá různými více či méně intelektuálními problémy.

Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa

Anotace z čbdb: Konverzační komedie o lásce a námluvách ve vyšší anglické společnosti, která skýtá autorovi nepřebernou studnici inspirace. Autor nešetří břitkým humorem. Co replika to vtip či bonmot. Stejně vtipné jsou i situace, které přinášejí neustále nové překvapivé zvraty.

Do této knihy jsem se pustila v rámci čtenářského koužku na čbdb. Už jsem od Wildea četla Ideálního manžela, takže jsem věděla, do čeho jdu. A opravdu to, co se mi líbilo na Manželovi, se mi líbilo i na Filipovi. Obě hry mají výborný slovní humor a sarkastické hrdiny. Tohle je britský humor v čisté esenci!

Jodi Picoultová: Záblesk života

Anotace z čbdb: Personál reprodukční kliniky poskytuje péči každému, kdo vejde dovnitř. Toho rána

Jeden z mých nejdelších pondělních článků je u konce. Užijte si poslední listopadový týden a v pondělí na viděnou.