Dočteno podle hous.enky (43. - 44. týden 2019) - 1. část
12:00
Ano, jsem loser (neplést s looser, neb to znamená "volnější") a vím to o sobě. Kdybych totiž napsala článek minulý týden, nemusela bych teď psát dva najednou. Navíc ve výsledku z toho stejně vyjdou dva články. Jop, moje lenost byla potrestána. Zase. Tak jako vždycky. Ale stejně mě to většinou přemůže a já nechám řešení věcí na druhý den. Jsem už zkrátka taková. Proto v dnešním článku najdete shrnutí mých uplynulých dvou týdnů a tipy na knížky, které čtu. O těch dočtených si budete moc přečíst až v zítřejším článku. Pokud ho teda dopíšu včas...
Poslední dva týdny pro mě byly hodně pracovní. To je tak, když věci necháte na poslední chvíli a začne vám hořet termín. A ten tedy plál jak německý říšský sněm na začátku války. Nesnáším tuhle atmosféru práce pod tlakem, ale zároveň tak podávám nejlepší výkon. Máte to taky tak?
A teď k předminulému týdnu, protože se stala spousta zásadních věcí. No, když o tom přemýšlím, tak se stala vlastně jen jedna: zakousla jsem se do prvního letošního cukroví.
Ano, nepekla jsem, zbaběle jsem si cukroví koupila, ale i tak to počítám jako první ochutnání letošního ročníku. A jsem spokojená, klidně bych toho zvládla sníst víc. Asi tak třikrát víc. A ne, nesnědla jsem celou krabičku k jednomu hrnku kafe. I když je pravda, že když jsem kafe dopila, už toho v krabičce (vidíte, jak neustále zdůrazňuju maličkost oné krabičky?) moc nezbylo...
Taky jsme byli po šesti letech v ZOO Praha. Zásadně jsem přestala chodit do Troji o víkendech a v létě, kdy je nacpaná dětmi. Chci vidět zvířata, ne řvoucí špunty, co pištěj, že chtěj další párek v rohlíku. Před šesti lety jsme byli v zoologické zahradě mezi vánočními svátky, což vám doporučuju. Bylo krásně, málo lidí a na zvířata jsme měli spoustu času a klidu. Ukázalo se, že i poslední týden v říjnu má zahrada co nabídnout. Například koupající se slony.
Nebo zívajícího majestátního tygra. Většinou jsem viděla tygry spící nebo pohybující se, ale aby ležel a koukal na kolemjdoucí... Paráda!
Moc se mi líbil nový Rákosův pavilón s papoušky - a to nejsem fanda opeřenců! Klasicky nadšená jsem byla z žiraf, hrochů, opic a pavilonu Indonéské džungle. Jop, je tam strašně horko a vlhko, ale ten pocit, že se můžete bezprostředně všech zvířat dotknout, protože vás nedělí mříže ani sklo, je k nezaplacení. Právě touhle cestou se pražská ZOO vydává a je to naprosto nádherný zážitek. Navíc mi přijde, že tu mají zvířata velmi dobrý životní standard, protože třeba areál pro slony je naprosto neskutečný.
Nakonec jsem spokojená i se službami pro návštěvníky. Ano, všude jsou stánky s klobásami, trdelníkem a pivem a Gočárovy domy mě zklamaly svým menu, ale v horní části u Afrického domu najdete i restauraci, kde můžete ochutnat asijskou kuchyni a cenově je to podle mě taky v pohodě (okolo 130,-). Což jsme zjistili, až když jsme dojedli šunkovou klobásu... Takže příště půjdem jíst tam.
Akce se zvířaty mi ale návštěvou Troji neskončily. V sobotu jsme se vydali na výlet k Mirošovicím, kde probíhal výlov rybníka.
Ráno bylo opravdu hnusně a my jsme museli stihnout autobus v 7:30. No frflala jsem pěkně, ale nakonec jsem byla ráda, že jsme stihli i tu mlhu u rybníka. Mám z ní nádherný fotky. Teda jako že mně se líběj.
A tady už se výlov blížil ke konci, už stahovali sítě nebo jak se tomu říká. Mimochodem zklamáním bylo, že neměli možnost dát si svařák, tak jsme klepali kosu na hrázi...
Ale asi v půl desáté vysvitlo sluníčko a už to bylo fajn. Pořídila jsem si kolekci fotek Ebi v podzimním oparu.
Taky by se to mohlo jmenovat Satan v listí, ale to nezní tak poeticky a lidi by to mohlo mást.
Od rybníka jsme se vydali do Mirošovic, kde jsme nasedli na vlak a jeli do Mnichovic. Z Mnichovic jsme šli pěšky do Svojetic a byli jsme utahaní jak koťata...
Bylo božsky, byli jsme utahaní a po obědě u nás v hospodě jsme usnuli jak medvědi a spali jsme až do pozdního odpoledne.
No a včera byl Haloween, který tradičně slavím dobrotami z Lidla, vínem a nějakým pořádným horrorem. Letos padl los na Annabelle 3.
Tradice se musí dodržovat. A na samý závěr mého shrnutí ještě jedna psí fotka. Slibuju, že už mě to brzy pustí a já vám sem přestanu cpát štěněčí fotky. No asi to bude proto, že budeme mít doma psího pubescenta, takže pak to bude pubescentní fotky, muhehe.
Právě čtu
A teď konečně ke knihám. Právě čtu tři stěžejní knihy. Na cestách čtu Monu Biancy Bellové. Na začátku mi vadilo, jak kniha není ukotvená v místě a čase, ale po přečtení asi dvaceti stran se to samo nějak vyřešilo a už mě to netrápí. Sledujeme tu dvě dějové linky: zdravotní sestru Monu a pacienta Adama, jejichž osudy se setkají. Díky tomu oba vzpomínají na své dosavadní bytí a tak nějak balancují nad propastí obyčejných dnů. Víc mě baví vzpomínky Mony, protože Adam vzpomíná zejména na válku, což mi zatím nedává moc smysl.
Po večerech čtu doma Dívku s tetováním na zádech, což jsou texty herečky Amy Schumer o sobě samé, o svých blízkých, o rodině, o mužích, o menstruaci, sexu a kadění. Mám ji doma už snad dva měsíce (z knihovny), tak byl konečně čas se na ni vrhnout. Na prvních stranách mi vadily vulgarismy a že se všechno točí kolem Amyiny vagíny, prdění a blití, ale druhá polovina to zlomila a začínám Amy tak nějak líp chápat. Asi taková opravdu je. Každopádně si myslím, že je to magor, a to už se asi do konce knihy (zbývá mi nějakých padesát stran) nezmění.¨
No a protože dnes na cestě domů dočtu výše zmíněnou Monu, přinesla mi dneska togaf novou dávku Martina Selnera a jeho Chardonay. První láhev mi velmi chutnala, protože Selner přináší nový pohled na autismus. Nepíše o autistech jako o chudáčcích, kteří potřebují, abyste pro ně sbírali víčka z pet lahví. Selner s nadhledem sobě vlastním popisuje obyčejné všední dny dětí, které jsou možná trochu jiné než ty, které máte doma, ale jsou to skvělé osobnosti se svérázným (občas možná trochu nechtěným) smyslem pro humor.
Ale o tom všem až příští týden. Teď přichází na řadu dočtené knihy. O těch si ale přečtete až v pokračování tohoto článku. Ano, baví mě vás napínat.
2 Comments
Moc pěkné shrnutí :) Štěněcí fotky jsou úžasné,máte doma fešáka :) Jinak do ZOO taky chodím moc ráda, klidně jako na poklidnou procházku :) A na cukroví jsem teď dostala taky chuť :)
OdpovědětVymazatDíky :) Ona je zkrátka fotogenická. Teda občas, protože na většině fotek je zachycená v pohybu jako tmavý flek. Vždycky si vzpomenu na Čapka, jak chtěl fotografovat Dášeňku.
VymazatHohoooo, tuhle chuť se nevyplatí podceňovat, protože pak toho člověk sní na kila :) (hous.enka)