Dočteno podle hous.enky (43. - 44. týden 2019) - 2. část

10:54

O tom, co jsem dělala v uplynulých dvou týdnech, už v tuto chvíli víte víc než dost. Proto je tu čas vrhnout se na dočtené knihy.










Takže tady je dnešní slíbený článek: Hous.enčino Dočteno!

Dočteno


Annie Leibovitz: Při práci

Anotace z cbdb: Královna portrétní fotografie, Američanka Annie Leibovitz, vypráví svůj profesní životopis, který je zároveň úzce spjatý s jejím osobním životem. Dozvídáme se o jejích rodičích, místech, kde vyrůstala, i o její cestě k fotografickému řemeslu a umění. Procestujeme s ní celý svět, potkáme se s bezpočtem hvězd i hvězdiček, které za svou dlouhou kariéru zvěčnila a s některými z nich se i lidsky sblížila. Na fotografiích zachytila mezi jinými novináře a spisovatele Huntera S. Thompsona, kapelu Rolling Stones, Johna Lennona a Yoko Ono, Demi Mooreovou, Whoopi Goldbergovou a také královnu Alžbětu II. Všem zájemcům o fotografování zodpoví nejčastější otázky týkající se vybavení, osvětlení a postupů a nádavkem přihodí pár dobrých rad, tipů a zkušeností. Knihu korunují reprodukce jejích nejslavnějších snímků v průřezu let.

Fotky Annie Leibovitz miluju. Znala jsem její fotografie hollywoodských celebrit a její kniha Při práci přináší i fotky jiné, méně známé, fotky z obyčejného života, z války v Srbsku . Navíc je každá z fotografií doprovázena autorčiným textem, což přináší k dojmu z fotky ještě další rozměr.

Celá kniha začíná prvními fotkami, které Annie ve svém životě nafotila, a přes její práci pro Rolling Stones (i The Rolling Stones) a Vanity Fair se dostaneme k současnosti, kdy fotí na volné noze. Díky kvalitě a jedinečnosti svých fotografií patří Annie mezi nejvýznamnější fotografy současnosti. Dokonce absolvovala focení královny Alžběty II., které vnímám jako snad nejrozepsanější a nejprofesionálnější focení, o kterých tu Annie píše. 
Jsem z knihy nadšená. Je vytištěná na krásném papíře a má větší formát, takže pokud třeba máte ve svém okolí někoho, kdo má rád fotky Annie Leibovitz, mohla by tahle kniha být perfektním vánočním dárkem. Je to kniha, ke které se čtenář může stále vracet. 

Katherine Marsh: Kluk odnikud

Anotace z cbdb: Čtrnáctiletý Ahmed prchá s otcem před válkou, která zuří v jeho vlasti. Po riskantní plavbě v gumovém člunu se ocitá v Bruselu, sám, bez peněz, bez dokladů, bez mobilu. Po tristní zkušenosti s pašeráky lidí nikomu nedůvěřuje, ukrývá se ve sklepě velké vily a pomalu ztrácí naději. A pak se seznámí s Maxem, třináctiletým Američanem, jehož rodiče v Bruselu pracují pro NATO. Max se také cítí osamělý a vykořeněný: francouzsky se teprve učí, a tak si těžko hledá kamarády, ve škole se mu nedaří, a navíc se stal terčem šikany. Když pomůže Ahmedovi, aby v Bruselu mohl zůstat, začíná se Maxův pocit, že je k ničemu, pomalu rozplývat… Na pozadí uprchlické krize vypráví Katherine Marshová poutavý, dojemný příběh o houževnatosti, přátelství, naději i odvaze… o velkých činech obyčejných hrdinů.

I do dětských knih pronikají stále nová témata a náměty. Jedním z nich je i motiv uprchlické krize, která se Evropy poprvé významně dotkla před několika lety.
Kluk odnikud se odehrává v roce 2015 v belgickém Bruselu, kam se po jistých peripetiích dostává čtrnáctiletý Syřan Ahmed a kde potkává stejně starého Američana Maxe, jenž je tu na ročním pobytu se svojí rodinou. Ahmed se skrývá v domě, kde Max bydlí, a bude to Max, kdo rozhodne, co s ukrývaným cizincem udělat. Udá ho? Bude ho skrývat? A jak se na to bude tvářit Maxovo nejbližší okolí? Celá kniha vrcholí velikým útěkem přes půlku Evropy a musím říct, že jsem byla opravdu zvědavá, jak to celé dopadne.
Musím říct, že se mi Kluk odnikud líbil. Líbilo se mi propojení motivu uprchlíků z Blízkého východu a skrývání Židů za druhé světové války. Ano, je to paralela, o které se v médiích často mluví, ale Katherine Marsh ji skvěle zapracovala do svého románu.
Kluk odnikud je románem o přátelství dvou kluků, kteří se kamarádí navzdory společenským stereotypům a kulturním vzorcům, které jim jasně definují, jak by se měli chovat. Jsou to dva kluci, co stojí spolu proti všem. Vlastně jsem při čtení nevnímala rozdíly mezi nimi, protože toho, co je spojovalo, bylo vlastně mnohem víc: pocit vykořeněnosti, samoty a nepochopení druhými lidmi. Navíc se mi líbil překlad a práce s jazykem, kdy bylo jasné, kdo kdy jakým jazykem mluví. A taky jsem si procvičila svou francouzštinu, což mi přišlo jako příjemný bonus navíc (každé slovíčko je tu hned vysvětleno, takže se nemusíte bát, že byste se někdy v textu ztráceli).


Adrián Macho: Gerda. Příběh velryby

Anotace z cbdb: 1. kniha v sérii Gerda.
Malá velryba Gerda si užívá spokojené dětství. Jednou se však přihodí něco nečekaného a Gerda zůstane sama, bez rodiny. A tak osamocená a smutná bloudí oceánem, až nakonec potká nové přátele. Kosatky, tučňáky, racky nebo třeba chobotnice. Od každého kamaráda se dozví nejen zajímavosti o jejich životě, ale především o fascinujícím světě, kterým proplouvá. Najde nakonec malá Gerda to, co hledá?

Gerda se vydává na dlouhou cestu oceánem, aby našla svou rodinu. Při svém dobrodružství potkává spoustu nejrůznějších tvorů, kteří ji svou rozmanitostí fascinují. Povede se Gerdě rodinu najít?
Tak zaprvé: Gerda mě zklamala. Obrázky jsou nádherné, o tom nemusíme diskutovat. Bohužel ale příběh je tak mizerný, že nedrží pohromadě. Fajn, Gerda hledá rodinu, hledy, hledy, Gerda (SPOILER!!!) našla rodinu (co jste čekali od knížky pro děti?).
Přišlo mi, že někteří tvorové nejsou příliš empatičtí a našli se i tací, co na ni byli docela oškliví. Kamarádi z anotace? Pfff. Až do chvíle, kdy Gerda potkala velryby, jsem měla chuť jí říct, ať se na všechny vykašle a následuje svoje srdce (Nemo!!!). Navíc Gerdin příběh je jen o tom, koho potká. Nevíme nic o tom, jaká Gerda je. Ach jo, fakt mě mrzí, že to nebylo lepší. Zkusím pokračování a třeba svoje hodnocení ještě přehodnotím. Ale tohle je jen průměrná knížka s nádhernými obrázky.




Hana Fialová: Paříž pro pokročilé

Anotace z cbdb: V unikátní knize plné fotografií nás autorka, opravdová znalkyně Paříže, seznamuje s málo známými místy francouzské metropole. Čtenář se dozví, kde se nacházejí poslední pozůstatky středověké architektury v centru města, kryté pasáže, nejhezčí muzejní kavárny i krysí obchod. Zjistí, kde se konají zajímavé akce konané v Paříži, jako je Festival čokolády, nebo jak si nenechat ujít vzácnou příležitost navštívit Elysejský palác. Kniha představuje Paříž bouřlivě se proměňující a současně stále stejnou a stejně záhadnou, která nám pořád ještě nechává tajemství k odhalení, kouzlo k očarování a prostor pro snění. 

Miluju Francii. Už je to víc než deset let a tahle láska mě stále neopouští. Ráda se tam vracím na své dovolené (ehm, od Erasmu jsem tam byla jen jednou) a strašně ráda o ní čtu. A Hana Fialová o Francii napsala krásnou knížku doplněnou nádhernými fotografiemi z míst, o nichž píše. Ach. Ano, tentokrát není řeč o celé Francii, ale jen o jejím tepajícím srdci: o Paříži. Líbí se mi, že si autorka vybrala místa a trasy, které nejsou úplně známé, a podívala se na ně novým pohledem. Ať už jde o národní knihovnu, Améliin Montmartre nebo ty nejkrásnější pasáže plné antikvariátů a starožitostní, budete nadšení. 
Nebo alespoň já jsem byla nadšená. Každé místo je doplněno přesnou adresou a stanicí metra, jak se tam dostanete. Vidím to tak, že  má příští dovolená bude směřovat právě do Paříže a tuhle knihu si vezmu s sebou. Ach.


Timo Parvela, Björn Sortland, Pasi Pitkänen: Tajemství

Anotace z cbdb: 6. kniha v sérii Kepler62.
Obsah kapsle je pro dětskou posádku záhadou už od samého počátku expedice. Teď její tajemství konečně odhalí. Ukáže se, že ukrývala černého pasažéra — člověka, který nenasytně touží po moci, nezastaví se před ničím, a co víc: má v plánu vyhladit všechny nepohodlné bytosti a vládnout jako nemilosrdný diktátor. Marie, Ari a jeho bráška Joni budou muset bránit nejen sami sebe, ale i svůj nový domov na planetě Kepler62e. Od černého pasažéra, nevyzpytatelné poručice Olivie a násilnických gnámů se můžou dočkat čehokoli. Jak si s nimi všemi poradí?

Série Kepler62 šestým dílem končí. V posledním díle se tak konečně dozvíme, co je obsahem tajemné kapsle, která s expedicí putovala ze země, a proč je Olivia taková, jaká je.
Jednotlivé díly celé série mají podle mě malilinko sestupnou tendenci. První dva díly mě naprosto nadchly a získaly si mé srdce. Bavily mě i první chvíle na planetě Kepler62e, ale jakmile se začalo kalkulovat s politikařením a s tou kapslí... Spousta věcí mi tu přišla zbytečně komplikovaná, vztahy mezi členy posádky byly dokonce překombinované a šestý díl už přináší spoustu akce (což by bylo v pohodě) a násilí (to je horší). Jenže pak tu jsou ilustrace, které ze série činí nezapomenutelný zážitek. Ty obrázky tomu opravdu dodaly úplně nový rozměr. Možná by Kepleru62 sedl víc komiksový rozměr, protože ta kresba je vážně prvotřídní. Příběh v posledních dvou knihách malinko stagnoval a už šlo zejména o vztahy mezi postavami. Jenže to je u knih pro menší čtenáře trošku ošemetné. No vlastně nejen pro ně, i já jsem měla chvílemi co dělat, abych udržela pozornost.
Mám  tuhle sérii ráda a jsem si jistá, že se k ní časem vrátím. Jen ji možná už nedočtu do konce a budu si rochnit v prvních třech dílech, které mi přišly zkrátka nejsilnější (a nejslibnější). Vy ji ale aspoň jednou do konce dočtěte, protože za přečtení určitě stojí. 

A o dalších knížkách zase až v pátek u mého dalšího  Dočtena.

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz