Dočteno podle hous.enky (46. týden 2019)

12:00

S přicházejícím pátkem je tu další článek o tom, co jsem v uplynulém týdni dočetla a jak jsem se měla. Jste zvědaví? Pojďme na to.

Stejně jako vždycky, když sedím u svého Dočtena, musím otevřít galerii fotek v mobilu a zjistit, o čem jsem vlastně chtěla psát. Moje dny nejsou nabité akcí a adrenalinovými zážitky, takže většinou je to spíš o tom, jakou jsem měla minulý týden náladu, muhehe.

Takže týden jsem začala s Martinem – upekla jsem první várku svatomartinských rohlíčků a rozjeli jsme naši tour se svatomartinským vínem. Vyvrcholení nás čeká v sobotu, kdy si jdeme k M. mamce dát svatomartinskou husu. Uf, bylo to hodně náročné slavení Martina. Ale povedlo se, v úterý na bílém koni dorazil!

Taky jsem si vyfotila svou klasickou snídani, kterou jsem si servírovala tenhle týden den co den. No, denně kromě pátku, protože jsem neměla chuť na studené mléko, takže jsem měla jen housku s máslem a Caro.

Ve čtvrtek ráno byl navíc takový mráz, že jsme se skoro nedostali do práce – mráz nešel škrábat, museli jsme čekat, než na autě trochu povolí. Povolil, ale já jsem si v autě radši nasadila rukavice, protože byla opravdu zima. Tím jsem tedy zahájila letošní rukavičkovou sezónu. Zima je tu.

Na nádvoří u nás v knihovně to tedy ještě nevypadá úplně listopadově – réva stále nepouští listy, a tak je nádvoří přesně takové, jaké ho máme nejradši: celobarevné. Od žluté přes červenou po zelenou.

Na zahradě to vypadá už smutněji, protože je všude bláto. Každé ráno při posledním venčení Ebi se bojím, že mi podjedou nohy a já se v tom bahně vyválím. Ne, zatím se to nestalo. Až se tak stane, dám vám sem určitě své zablácené selfie. Mimochodem když jsme u těch fotek: konečně jsem si byla vyzvednout své nové brýle a vznikla s nimi celá série fotek mých kamarádek v mých nových brýlích. Musím říct, že jsou poměrně univerzální a všem sluší.

Dočteno

Amy Schumer: Dívka s tetováním na zádech

Anotace z cbdb: Amy Schumerová tvrdí, že její kniha Dívka s tetováním na zádech rozhodně nejsou memoáry! Na druhou stranu nám ale předkládá sbírku textů, které jsou plné jí samotné – jejího života, zkušeností a osobních postřehů či komentářů zážitků a situací, s nimiž se od dětství přes pubertu až do současnosti setkávala a potýkala.

Dívka s tetováním na zádech je velmi osobní a také velmi čistou a čtivou zpovědí mladé komičky, která se rozhodla sdílet ve svých krátkých esejích, fejetonech a zamyšleních úplně všechno. Osobní vyprávění mnohdy připomínající deníkové záznamy nebo povídání s kamarádkou u kávy působí velmi přirozeně a lidsky, snad každý čtenář si v něm najde něco, co jej nejen pobaví, ale také přivede k zamyšlení a vzpomínání, jak to vlastně měl nebo má on sám. Některé kousky vás chytí za srdce, jiné vás rozesmějí a naprosto „odbourají“.

Amy Schumerová rozhodně umí uhodit hřebík na hlavičku a zážitky z puberty nebo mládí vypráví s takovou vervou, slovním a situačním humorem, že se rozhodně nemůžeme divit obrovskému ohlasu, který tato kniha v loňském roce ve Spojených státech vzbudila. Amy Schumerová prostě lidi baví. Na pódiu, ve svých pořadech a teď i ve své knize.

Na začátku mi Amy připadala přehnaná. Fajn, je tlustá a malinko hloupá, ale postavit na tom celou svoji živnost? No jenže postupem času se ukázalo, že ač nezhubne, rozhodně to není hloupá ženská. Tvrdí, že je upřímná, mně to přijde občas malinko (někdy víc) prvoplánové, ale i tak tu holku obdivuju. Nevím, jestli věci, které popisuje v knize, opravdu zažila, ale minimálně otvírá témata, o kterých se v naší společnosti moc nemluví. Ať už jde o projevy roztroušené sklerózy, kterou trpí její otec, o komplikovaných rodinných vztazích, kdy každý chce bourat mosty, nebo o domácím násilí, které často oběť vůbec jako domácí násilí nevnímá a dokonce jej často odpouští, místo aby dotyčného opustila.

Kniha mohla klidně obsahovat víc fotek, ale myslím, že to nevadí, protože nejde primárně o vzpomínky jedné stárnoucí holky. Amyina kniha si totiž klade mnohem vyšší cíle a je jen na vás, co v ní najdete. Myslím, že nebudete zklamaní.

Anne Cathrine Bomann: Agathe

Anotace z cbdb: Životem znavený psychoterapeut se připravuje na odchod do penze a netrpělivě odpočítává, kolik sezení s pacienty mu ještě zbývá. Jednotvárnou každodennost jeho života naruší mladá německá pacientka Agathe, jež trvá na terapii právě u něj. Poprvé v životě je tak nucen zvážit, zda vystoupí ze své ulity a nabídne pomocnou ruku druhému člověku.

Debutový román, který vychází ve dvaceti zemích, je zasazený do poválečné Francie, ovšem svými tématy osamělosti, bilancování, stárnutí a zamilovanosti je až neuvěřitelně aktuální. Mnoho krásných plastických obrazů ze života ‚jakoby mimochodem‘ má symbolickou hloubku. Sympatickou atmosférou, jemným humorem, poetickým a dobře plynoucím jazykem a popisy mladé Agathe očima starého psychologa se náladou blíží proslulé Smrti v Benátkách Thomase Manna.

Stárnoucí psychiatr se chystá do důchodu. Nepočítá ale poslední dny, které mu zbývají, ale odpočítává sezení se svými pacienty. Jednoho dne ale do jeho ordinace vejde Agathe, Němka ve středních letech, která trvá na tom, že ji musí léčit on. On odmítá, protože za půl roku má odejít a její případ vypadá příliš komplikovaně. Nakonec ale povolí a začne Agathe léčit. Na každém jejich setkání ale psychiatr zjišťuje, že léčba Agathe zároveň léčí i jeho. Co se to stalo a jaké to bude mít důsledky?

Po dočtení poslední stránky jsem na knihu zůstala zírat jako péro z gauče. Agathe se celou dobu odehrává v poměrně pomalém tempu, ale posledních třicet stran, jako by se stalo něco divnýho. A to, co myslím tím slovem „divný“, je to, proč tuhle knihu miluju a chci si ji zase přečíst od začátku.

María Hesseová: Frida Kahlo. Ilustrovaný životopis

Anotace z cbdb: Frida Kahlo, živelná umělkyně s bohémskou, nespoutanou, ale zároveň bolavou duší.

Její příběh nejednou obletěl svět a její obrazy nás vtahují do prapodivného světa plného svébytné atmosféry.

Co ale doopravdy víme o tom, jak Frida žila, jak vnímala svět kolem sebe a jak se vyrovnávala se zkouškami, jimiž si musela projít? Autorka tohoto jedinečného životopisu María Hesseová se snaží mexickou malířku vykreslit jinak, než je zvykem, a zaměřuje se na Fridiny pocity, touhy a vášně.

María Hesseová vytvořila Fridin životopis stravitelný i pro mladší čtenáře, který doplnila nádhernými parafrázemi na Fridiny nejznámější obrazy. Fridin život tu začíná jejím narozením, pokračuje setkáním s Diegem, jejím osudovým mužem, s nímž a bez nějž nedokáže Firda žít, a končí její smrtí. Kromě toho se autorka věnuje zejména Fridiným komplikovaným vztahům, které většinou nekončily happy endem. Možná ale právě proto není kniha vhodná pro malé čtenáře, ke kterému by podle obálky tahle kniha mohla směřovat. Kniha je pojata jednoduše a spíš jen čtenáře seznamuje s Fridiným životem, než že by se snažila ho nějak analyzovat. Myslím, že cílovým čtenářem je zhruba čtrnáctiletý čtenář, který už o Fridě někde něco zaslechl, a tak ho nepřekvapí její vztah k mužům, prodělané potraty a utrpení, kterého bylo v jejím životě opravdu požehnaně.

Jsem nadšená z celého pojetí knihy a mám chuť si znovu pustit filmovou Fridu se Salmou Hayek. Frida je pro mě exotickou malířkou a musím říct, že se autorce podařilo vystihnout Fridinu komplikovanost a neuchopitelnost. Rozumím, proč o ni tehdy v Paříži nestáli, a chápu, co na ní někteří milují. Frida je naprosto jedinečná a neznám žádnou jinou malířku, se kterou bych ji dokázala porovnat.

Dr. Seuss: Kocour v klobouku

Anotace z cbdb: Jedinečný Kocour v klobouku od legendárního Dr. Seusse dostal nový vzhled, ve kterém se jeho divoké dobrodružství představí nové generaci čtenářů.

Když se Sally a její bratr ocitnou o samotě, myslí si, že před sebou mají nudný den – alespoň do chvíle, než je navštíví kocour v klobouku se svými skopičinami a šílenostmi! Takovéto knižní vyprávění potěší každé dítě.

Nový vzhled této světové klasiky je dokonale vhodný pro novou generaci nejmenších čtenářů.

Jednou za čas mám chuť vystoupit ze své komfortní zóny a pobavit se absurdní dětskou poezií. Nedokázala bych to číst často, ale jednou za rok si dát Grinche nebo Burtona je moje povinnost. Kocour v klobouku do téhle trojky perfektně zapadá.

Máme tu dvě malé děti – Sallyho a Kiki (jo, jsem drobet narcis, takže jakmile jsem zjistila, že je to Kiki, hodnotím o hvězdu výš), které se doma nudí. Právě nastal podzim, venku prší, je tam bahno a ony musely zůstat doma. Naštěstí přijde na návštěvu zábavný kocour v klobouku, který děti pobaví a poučí. No, poučení vlastně přijde hodně málo, ale nakonec můžeme být rádi, že to děti i zlatá rybka, s jejíž postavou se tedy identifikuju asi nejlíp, přežily. Uf.

Ilustrace jsou přesně ve stylu Grinche, což by nikoho nemělo překvapit, protože za oběma knihami stojí Dr. Seuss. Jsem ráda, že konečně jeho knihy vycházejí v češtině a já si jimi můžu listovat a výborně se bavit u skvělého českého překladu, kterého se oběma knihám (spíš sešitům) dostalo.

Je to bláznivé, je to veselé a nakonec jste rádi, že to vlastně skončilo. Přesto se mi Seussovy knihy moc líbí a ráda se k nim budu vracet. Což u Grinche dodržuju, Kocoura v klobouku doma zatím nemám. No a v každém případě budu sledovat, co u nás od Seusse vyjde dál.

Dočteno podle hous.enky (46. týden 2019)