Opět se hlásím po dvoutýdenní pauze. Jak něco naruší moji rutinu, je moje soustředění v háji. Tentokrát mi do psaní pondělního článku zasáhl státní svátek. Takže místo psaní jsem se toulala po Liberci a Ještědu. Bylo to moc fajn, počasí bylo ještě teplé (ano, i v Liberci), objevili jsme kočičí kavárnu a na Ještědu bylo chvíli i jasno. Kromě toho jsem minulý víkend ukončila svoji cyklistickou sezónu. A to na moje poměry velmi impozantně! Místo 16 kilometrů jsme se rozjeli a kolem Orlíku najeli rovnou 24 kilometrů. Moje nohy s tím tedy úplně nesouhlasily, ale taky jsem se jich na nic neptala. Naopak jsem zahájila zimní sezónu. Už jsem měla svařák i pečené kaštany. Začíná moje oblíbená roční doba.

První křest byla kniha Ladislava Zibury. Ziburovy cestopisy máme s hous.enkou moc rády, což jistě víte, pokud náš blog čtete pravidelně. Před křtem byla klasická Ziburova cestovatelská přednáška, kterou jsem ale slyšela už na jaře. Klika, že mám tak mizernou paměť. Některé vtipy mi byly silně povědomé, ale pointu jsem si nepamatovala. Takže jsem si přednášku užila i podruhé. A pak následoval křest. Kmotrem byl Miloň Čepelka, jeden z herců Divadla Járy Cimrmana. To, že jsem velkou fanynkou tohoto českého velikána, opět není novinka. Spojení Zibury a Cimrmanů pro mě bylo jako ušité na míru a já si ho opravdu vychutnala. Knihu Prázdniny v Evropě mám tak podepsanou jak od Ladislava, tak i od pana Čepelky. 

Druhý křest mého týdne bylo první cédéčko mladého písničkáře Michala Horáka. Michal studuje na učitele a tomu odpovídají i texty jeho písní a hlavně fanouškovská základna. Písničky jsou ovšem výborně vypointované, mají vtipně praštěné texty a veselé melodie. A Michal je ohromný sympaťák. Takže když se objevila možnost jít na jeho koncert spojený se křtem, chvíli jsem zaváhala a pak šla. Koncert byl komorní, ale vyprodaný do posledního lístku. Kmotrem byl další můj oblíbený písničkář Pokáč, takže když byl na podiu, tak jsem si chvilku nepřipadala stará. Všechny ty písničky o nalévání nezletilým, skládání maturity a stres ze zkoušek mi vyvolaly lehký generační splín. Ale nakonec jsem si to užila a Michala podpořila koupí cédéčka. 

Poslední, ale ne významem, událost mého minulého týdne byly Dušičky. Letos jsem je oslavila v kině Aeru, kde se konal podzimní sběr Otrlého diváka - Dušičkový speciál. Jak už je u Aera zvykem, měly geniálně vyzdobené předsálí i samotný sál. Něco málo jsem vám nafotila. Filmy byly tradičně tak mizerné, až byly vtipné a live dabing jim vtipu ještě dodal. I zde probíhal křest knihy, bohužel až po filmu, na který jsem neměla koupené lístky. A film už byl vyprodán. Tak jsem si knihu Krev, slzy a sperma alespoň koupila. 

Kromě dvou koupených knih jsem jich i pár přečetla. Tady jsou:

Barbara Stok: Vincent
Anotace z čbdb: Složitý život Vincenta van Gogha je stále zdrojem inspirace pro mnoho lidí. V tomto grafickém románu, který napsala a nakreslila nizozemská umělkyně Barbara Stok, prožívá čtenář s malířem krátké, ale intenzivní životní období, kdy se vydal na jih Francie. Vincent sní o tom, že by v městě Arles založil pro sebe a své malířské přátele dům umělců. Ovšem musí se při tom potýkat s rozvíjející se duševní chorobou, která pak kulminovala notoricky známým incidentem, kdy si uřízl část ucha a musel být umístěn v psychiatrické léčebně. Naštěstí při něm po celou dobu stojí jeho bratr Theo, který mu poskytuje stálou, nejen finanční podporu. Vincent van Gogh byl zcela zaujatý svým uměním. Jeho názory na úspěch, nezdar či jak prožít smysluplný život jsou v kontrastu s naším současným světem, kde vládne individualismus a touha po penězích. Nizozemské autorce Barbaře Stok se komiksovým způsobem podařilo život slavného malíře z 19. století podat tak, aby jej přiblížila současnému čtenáři.

Vlastimil Vondruška: Intimní historie od antiky po baroko
Anotace z čbdb: V učebnicích historie a vědeckých dílech najdeme údaje o panovnících, slavných
bitvách, hospodářství i umění, ale o základních lidských potřebách se toho dozvíme málo či vůbec nic. Kniha "Intimní historie" čtenáře seznamuje s tím, co doprovázelo každodenní život lidí od starověku až do 19. století. Autor si vytkl za cíl čtenáře nejen poučit, ale především pobavit. A tak se vedle základních dějepisných faktů objevují historky ze života, ať již ze starých kronik, či z renesanční satirické literatury. Vybrané dokumenty či příběhy nejsou samoúčelné, ale snaží se přiblížit základní lidské potřeby v historických souvislostech a objasnit, jaký člověk ve skutečnosti byl. 
Tak tohle bylo velké zklamání. Absolutně souhlasím s komentářem Marule, kniha působí jak (ne příliš povedená) bakalářka. Každé téma jen v rychlosti načrtnuté, vše ve stylu "ve starověkém Egyptě se pečovalo o vlasy tak a tak, ve středověku tak a v renesanci tak". Konec kapitoly, jedeme dál. Pokud vás nějaké téma zaujalo, nebo si chcete ověřit nějaká fakta, tak vám to Vondruška moc neulehčí, protože seznam použité literatury neexistuje. Kniha je asi určena pro úplné laiky. Pokud jste na téma každodennosti už něco četli, nebo nedejbože studovali, tak tato kniha rozhodně není pro vás. Na seznámení s Vondruškou mi Intimní historie stačila a dál hodlám tohoto autora ignorovat.

Martin Selner: Autismus & chardonnay 2 (Pozdní sběr)
Anotace z čbdb: "Díky autismu nejste zákonitě ani sexy, ani geniální matematik, to je jen klišé z filmů,“ vysvětloval Martin Selner ve své prvotině Autismus & Chardonnay. Nyní pokračuje třeba tím, co vás autismus dovede naučit. „Začal jsem si uvědomovat, že co se zdá být snazší, nemusí být zároveň správné. Někdy je ve světě autismu prostě správné rajčata ze salátu vyndat, až když je salát hotový, než je tam vůbec nedávat.“ Selner píše s ironií a nadsázkou sobě vlastními, neutápí své příběhy v patosu, přesto život s autismem nijak nezlehčuje a uvědomuje si jeho tíhu. Někdy ji dovede vyléčit víno a Jesenka v akci, hlavní však je nezavírat oči před jinakostí a nebát se říkat si o pomoc.
Pozdní sběr tak v tom nejlepším navazuje na předchozí Autismus & Chardonnay.

Tak zase za týden...