togaf a její knihy (34. týden)
9:53
Minulý
týden jsem měla i já tu čest a osobně jsem se potkala s naším knihovním koťátkem
Klementajn. Je opravdu tak roztomilá jako na fotkách. A taky je moc milá. Přišla se k nám na chodbu schovat před deštěm a dokonce přerušila vysoušení
svojí srsti, jen abych si ji mohla pohladit. Jo a má nový obojek. Modrý.
Klementajn je buď kluk, nebo kašle na genderové barevné stereotypy.
O víkendu
jsem navštívila i sportovní událost. Což je pro mě událost sama o sobě. Chvíli
jsem litovala, že jsem si s sebou nevzala knihu, ale nakonec se ukázalo, že
závody na kolečkových lyžích jsou rychlé. Je to trochu srandovní sport, ale já
závodníky chápu, taky mi v létě chybí sníh. Teda nechybí mi natolik, abych začala
experimentovat s kolečkovými lyžemi, ale chápu je natolik, že jsem klukům v Novém Městě na Moravě
zatleskala. Jak řekl jeden z komentátorů, byla to medailová bomba - první
tři medailová místa obsadili čeští závodníci. No a v neděli jsem si spravila chuť na
hradě Pernštejn. Mají tam moc hezkou knihovnu. A v podhradí je kavárna s výbornými
kremrolemi. A ano, něco málo jsem i přečetla.
Anotace z cbdb: Fantaskní román se odehrává v roce 1866, na historickém pozadí
Prusko-rakouské války, a to v několika vzájemně se zrcadlících dějových i
významových rovinách. Jeho ústředním tématem je relativita trestu i
jeho vykonávání. Základní příběh - pátrání dvojice detektivů po tajemném
pachateli sériových vražd, prolínající se s krvavým válečným konfliktem
- vykresluje rozpor mezi individuální vraždou, jíž společnost odsuzuje a
trestá, zatímco institucionalizované zabíjení v armádě naopak odměňuje a
dává za vzor. Hlavním hrdinou paralelní dějové roviny je skutečná
historická osobnost Leopolda von Sacher-Masocha, syna pražského
policejního ředitele, který svým životem i literárním dílem naplňuje
eponymní ideu masochismu, jež převrací trest v jeho pravý opak, takže
namísto bolesti přináší trestanému rozkoš. Třetí dějová rovina se
odehrává v oblasti vysoké politiky: Rakouské císařství dojde po prohrané
válce s Pruskem k osudovému rozhodnutí odbojné Maďary odměnit
autonomií, zatímco loyální Čechy „potrestat“ národnostně nespravedlivými
zákony. V závěru se všechny dějové roviny románu spojují do překvapivé
pointy...
Stančíkův rukopis je nezaměnitelný a moc se mi líbí, jak si hraje s
češtinou. A taky jak má zmáknutý místopis Prahy. Detektivův "přítel" mi
hodně připomínal Nicka Cartera, samotný příběh pak Lorda Morda od Miloše
Urbana a ... no zkrátka odkazů na díla jiných autorů je v knize
požehnaně. Některé scény byly v knize vyloženě jen pro šokující efekt,
některé byly až příliš absurdní a pár vyloženě zbytečných, za tyto
drobnosti strážím jednu hvězdičku. Jinak je ale četba Mlýnu na mumie i
přes podivný název radost. Detektiv je labužník a popisy jídla jsou
skoro stejně dobré jako jídlo samo. Konec románu je na detektivku
poměrně netradiční a mně osobně se moc líbil.
Jan Budař: Princ Mamánek
Anotace z cbdb: Těší se, až se stane králem, jenže ostatní se toho dne obávají.
Rozmazlený princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený "Vznešený" nikdy
neopustil království, ženit se nechce, meč držel pouze dřevěný, a navíc
se bojí úplně všeho. V den svých osmatřicátých narozenin proto dostane
za vyučenou… Druhý den ráno se probudí v obyčejných vesnických šatech
uprostřed hlubokého lesa, kde začne jeho nečekané dobrodružství. Dospěje
konečně v muže a moudrého panovníka?
Nejsem si úplně jistá, komu je kniha určena. Začátek a oslovení "děti"
vypadá na to, že půjde o pohádku. Nicméně příběh se postupně dostává do
jakési metafyzické roviny, která se mně konkrétně velmi líbila, ale
nevěřím, že bude bavit děti. Nebo že ji pochopí. Výborná je ovšem
Budařova práce se slovy, jemný humor a neotřelá slovní spojení mě bavila
číst a moc se mi líbily vedlejší postavy, obzvláště rytíř Hudroval. A
jedno "poučení" jsme absolutně nepochopila a jsem z něj mírně rozpačitá:
„Co si můžu k ženě dovolit?”
„Vše. A vždy...”
„Co si můžu k ženě dovolit?”
„Vše. A vždy...”
Po delší době jsem rozečetla sbírku básní. Volba padla na anglického básníka Johna Keatse. Nechci se básněmi zahltit, tak je čtu velmi pomalu. Zatím se mi tento přístup osvědčuje. Příští pondělí vám o Keatsových Obrysech krásy napíšu více. Kromě básní jsem dostala chuť si zavzpomínat na jednu svoji oblíbenou knížku - Nikdykde. Zatím se mi libí stejně jako před lety, vychutnávám si detaily Podlondýna a zvláštní kouzlo postav a jejich podivného oblečení, nejsem tak netrpělivá a nehltám příběh (protože vím, co se stane). Opakované čtení má něco do sebe...
Hezký týden plný knih vám za Memento libri přeje togaf.
0 Comments