Dočteno podle hous.enky (49. týden)
12:00
Minulý týden nás navštívil Mikuláš a protože mě neodnesl čert, napsala jsem v pátek ráno další článek ze své série Dočteno.
Mám pocit, že jsem musela být letos strašně hodná, protože sice máme ve sklepě dvacet kilo brambor, ale není tam ani gram uhlí! Je to skoro jako zázrak. Nebo jsem naopak byla tak zlá, že se čerti rozhodli, že mě nechají letos v zimě zmrznout. Tak já nevím. Každopádně to bude osud. Měla bych si k tomu najít nějaký motivační citát nebo odcitovat kus časopisu First Class (jde o koučovací dvouměsíčník a je to čisté peklo). No obojího vás ušetřím. Ale znamení to jistě bude. Minimálně znamení toho, že jsme se na uhlí vykašlali a fakt nám bude zima. Ještě že máme to dřevo (vizte předchozí články v průběhu celého roku).
 |
| Přišla zima do vsi. |
Dnešní článek bude o dost stručnější než ten z minulého týdne. Například už proto, že bude mít opět část jedinou. Tenhle týden se mi totiž číst nechtělo. Potřebovala jsem pohnout s knížkou, kterou čtu od září, takže jsem se věnovala jen té a ničím jiným jsem ji neprokládala. Takže dnes to bude hlavně o téhle knížce. A taky o té jediné, kterou jsem tenhle týden dočetla.
Tak si udělejte malé presso, jdeme na to!
 |
| Udělejte si svoje kafe. Tohle je můj jednorožec a moje cukroví! :) |
Dočteno
Jak jsem již naznačila v úvodu, tentokrát jsem dočetla jedinou knížku. A ještě navíc to byla knížka pro děti. Ale konečně jsem se dostala ke knížkám s vánoční tematikou! Do Vánoc mi jich ještě pár přibyde, tak vás budu informovat. Tentokrát je to knížka o malém štěňátku a jmenuje se Oskar.
Holly Webb: Vánoce s Oskarem
Anotace z cbdb: Hanka odjakživa chtěla psa a nemůže uvěřit svému štěstí, když rodiče konečně svolí, že si může pořídit štěně. Navíc dalmatina – psa jejích snů!
Opravdu nemám ráda, když se anglická jména překládaj. A nemám to ráda ani u knih pro děti. Vždyť co je špatného na Hannah a Zackovi? No tak tady máme Hanku a Zaka. A Hanka miluje dalmatiny. Zbožňuje je tak moc, že by jednoho chtěla mít doma. Rodiče ale psa odmítají, protože Zak je ještě moc malý a kdo ví, jak by to mezi jím a psem fungovalo. Nakonec ale přece jen štěně rodiče povolí a Hanka se stává nejšťastnějším děvčátkem ve městě. Hm, asi bydlí ve městě, protože tam mají park. Ale taky tam mají les. No prostě je Hanka hodně veselá, že má Oskara doma.
Ústřední zápletka se motá kolem toho, že Zak štěněti nevědomky svou láskou ubližuje a nikdo ho nekárá. Nakonec to celé do sebe zaklapne, Zakovi se vše vysvětlí a Hanka je ještě o trochu šťastnější.
Hned po dočtení jsem z knihy měla strašně pozitivní pocit. Líbl se mi výchovný prvek v knize, kdy nakonec bylo prckovi vysvětleno, jak se ke zvířeti chovat. Líbilo se mi, jak to celé nenápadně směřovalo k tomu, že je vychovávána i Hanka - aby se o psa starala, aby o něj pečovala a měla ho ráda i ve chvílích, kdy jí například něco poničí.
Co knize sráží body, jsou ilustrace. Jsou černobílé, poměrně smutné a hlavně nenápadité. Skoro na všech je Hanka se psem. Kromě barevných a klidně celostránkových ilustrací bych uvítala i kvalitnější papír. Ano, cena knihy se pak asi o pár stovek zvýší, ale takhle kniha působí jak příloha regionálního deníku...
Právě čtu
Ještě minulý víkend jsem se snažila dočíst Ledaže se spletu od Michaela Třeštíka a po nocích, kdy jsem nemohla spát, jsem se vypravila na Kostku Evžena Bočka v knize Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka. Ale jinak jsem pořádně pohnula hlavně s knihou Spoločonstvo - Zrod vlčej bojovníčky. Konečně.
Začátek knihy mě bavil - je to něco jako Stmívání a Divergrence dohromady, takže potud to bylo perfektní. A pak to přišlo... Láska. Pro mě milostná linka zabije skoro každou druhou Young Adult knihu. A tady to platilo do strany 150... Během sto padesáti stran uběhlo šest měsíců a Raine - ústřední hrdinka - se proměnila ve vlka, zamilovala se do vlka, zasnoubila se s ním, vyspala se s ním a naplánovala s ním svatbu. Uf. Silný kafe. Ale pak ji unesli. A únosem to konečně začalo být super a já se nemůžu od knihy odtrhnout. Nebýt té první půlky, tak je to fakt jízda. Pokud to konec nepokazí, budu možná i trochu nadšená. Ale fakt jen trochu, protože mi vadí, jak se všechno děje strašně rychle. Žádné popisy (pokud nepočítáme popisy toho, co maj holky na sobě nebo jak se cítí při líbání), minimum akce (platí do první půlky) a celé se to točí kolem té romance. Ale jakmile si otřete pusu od cukrové vaty ve chvíli, kdy temná strana (muhehe) usiluje o život Raine, tak kniha chytá druhý dech a je to přesně takové, jaké by to mělo být. Jsem spokojená. No a taky jsem ráda, že knihu po třech měsících konečně dočtu.
0 Comments