togaf a její knihy
10:04
Poslední prázdninové pondělí je tu, což pro mě znamená poslední
týden, kdy si ráno v MHD sednu, protože není narvané k prasknutí dětmi
školou povinnými, studenty a jinou mladou verbeží. Naštěstí to také znamená, že
končí poslední letní měsíc a moje naděje na ochlazení se stávají reálnými. A
jak jsem strávila víkend? Trpěla jsem vedrem a užívala si grafické orgie s Illuminae.
Slyšeli jste o Aktech Illuminae? Pokud ne, tak to hned napravíme.
Amie Kaufmanová, Jay Kristoff: Illuminae
Opět jsem porušila slovo dané sama sobě a rozečetla
nedopsanou a nedopřeloženou sérii. Naštěstí to vypadá, že Akta Illuminae budou
mít vždycky více méně uzavřený konec každé knihy. Samozřejmě hlavní
superpadouch a jeho dějová linka musí zůstat otevřené do dalšího dílu. Ale
samotná Illuminae, resp. osud vesmírných lodí Alexandr a Hypatia je více méně
uzavřený příběh. Sci-fi z daleké budoucnosti je v současnosti poměrně
oblíbený žánr, Illuminae je v mnohém podobná, ale v mnohém je
naprosto a totálně jiná a hlavně nová. Tak třeba hlavním hrdinou je holka, to se
u žánru, který se pořád tváří jako klučičí, jen tak nevidí. Je tu samozřejmě i
klučičí hrdina, ale hraje roli, kterou obvykle autoři sci-fi připisují holkám.
Také posádka vesmírných lodí je genderově vyvážená. Snad si i český překladatel
mohl odpustit feministické přechylování hodností. Takové slovo nadporučice zní
naprosto příšerně. I když k mému překvapení ho MS Word zná. Další
originalitou knihy je samotné zpracování, Illuminae je knížka pro fajnšmekry,
grafici si s ní vyhráli, stránky vypadají jako oxeroxované dokumenty,
printscreeny PC obrazovky a další podobné vychytávky. Proto jsem vám pár
stránek vyfotila.
Naštěstí Illuminae netrpí syndromem „forma vítězí nad
obsahem“, i děj je nadmíru zajímavý. Jak už jsem říkala, hlavní hrdinka je
holka jménem Kady, má růžové vlasy a je geniální hacker. A je jí sedmnáct, což
naznačuje, že Illuminae se bude držet schémat čtení pro mládež. V mnohém bohužel
ano, ale některé omezující aspekty autoři vyřešili opět originálně. V knize
pro mládež se prostě nemůže objevovat vysoké množství vulgárních slov. Ale
pokud vám někdo před očima zabíjí kamarády, či páchá jiná zvěrstva, ani v sedmnácti
si neřeknete „jejdanánku“ a „propáníčka“ (počítačová vsuvka, tato slova dokonce
ani MS Word nezná), ale hezky od plic si zaku*vujete. A autoři vulgarity
vyřešily černým obdélníkem, nad cenzurou se podivuje i skupina Illuminae, která
spis pořídila. Takže kromě nápadité formy a napínavého příběhu je Illuminae i
tvůrčí – můžete si domýšlet vlastní sprosťárny, které by vás v dané situaci
napadly.
Tom Robbis: Další dálniční atrakce
Opět jsem si užila pár stránek z úžasné Dálniční
atrakce, opravdu je to takový knižní bonbónek, kterým se odměňuji za celodenní
dřinu. I když ta dřina spočívá třeba v lenošení. Robbins používá slova
tak, že opravdu slyšíte a cítíte, zapojujete tedy smysly, které se obvykle
čtení nepřisuzují. Zvláštní zálibu má v popisu lepkavého sexu a velmi důležité
jsou pro Robbinse pachy.
Protože poslední dobou moc nejezdím autobusem, trochu jsem
se svou audiočetbou zpomalila. Nevadí, Atlas mraků je výborný a po části
namluvené Kristýnou Frejovou jsem přešla ke kapitolám, které namluvil Jan
Vlasák. A nadšení stále trvá…
Začala jsem číst Postřehy teplákové bohyně od Zuzany Hubeňákové. Její smysl pro nadsázku, která z reality dělá šílené místo k životu, je mi blízký. Lehce mi její styl připomíná duo Šimek a Grossman, myslím, že některé povídky z Teplákové bohyně by šly lehce zařadit do Besídky zvláštní školy. A na obálce je ženská v teplákách a sklenicí vína. Taková kniha mě prostě nemůže zklamat.
0 Comments