• NIKDY NEPÍŠE DO KNIHY PROPISKOU - tohle je nutné napsat velkými písmeny, protože při téhle činnosti se mi obrací žaludek a kudla v kapse. Obojí. Najednou. Hnusná kombinace.
• Do učebnic/skript/populární a naučné literatury je možné zapisovat si poznámky na okraj. Ať už jde jen o postřehy k tomu, co se v knize píše, o shrnutí odstavců nebo jen otázky, zda opravdu danou tezi myslí autor vážně?! Jo, i takové poznámky najdete v mých učebních textech.
• Do beletrie se snažím poznámky nepsat. Respektive je nepíšu. Jen když se mi nějaký odstavec hodně líbí, tak ze strany si ho označím svislou čárou. Baví mě pak zpětně při listování zjišťovat, proč jsem daný odstavec označila a co se mi na něm tolik líbilo.
• Ve své knihovně mám speciální sešit, do kterého si píšu poznámky ke knihám. Fakt. Mám ho neustále při čtení u sebe a jakmile v knize najdu něco zajímavého, danou myšlenku si do sešitu přepíšu. Nebo když je v knize věcná chyba. Nebo když něco nechápu (METAFORY!) a chci se k tomu později vrátit. Sešit funguje skvěle a v nějakém příštím článku vám ho zcela jistě ukážu.
• Jakmile si vypíšu tužkou označené odstavce do svého sešitu, všechny čáry v knihách vygumuju.
• U odborné literatury a učebních textů negumuju nic, protože se k těm myšlenkám třeba ještě někdy vrátím. Ne, zatím se mi to nikdy nestalo. Ale nikdy nevíte, že jo.