Čtenářská výzva: červenec
8:00
Druhá a poslední prázdninová čtenářká výzva je tu. Abychom se v těch letních tropech alespoň mentálně ochladily, daly jsme si na červenec Knihu s vánoční tématikou. Druhá kniha pochází z pera jednoho z mistrů žánru. Opět jsme každá sáhla po jiných knihách. A co vy? Připojily jste se tento měsíc k naší výzvě?
Kniha s vánoční tematikou
James Herriot: Vánoční koťátko
Anotace z cbdb: Debinka
byla toulavá kočička, ale přesto ji James Herriot občas vídal hřát se u krbu v
domě paní Pickeringové, kam býval zavolán k prohlídkám jejích basetů. Jednoho
zasněženého vánočního rána přišla Debinka do domu znovu - a tentokrát přinesla
i svoje malé koťátko... Dojemný příběh s kouzelnou vánoční atmosférou, nádherně
ilustrovaný Ruth Brownovou, jistě najde domov v srdci každého milovníka zvířat.
Herriot se úžasně vciťuje do zvířat, přemýšlí, proč se
kočička chová tak jak se chová a vkládá do jejího chování význam. A je citlivý,
je poznat, že ví, jak se chovat ke zvířatům. Dojemný příběh o toulavé kočičce
Debince, je zvlášť ve spojení s Vánoci srdceryvný. Mimochodem, taky
snášíte špatně, když v knize/filmu trpí zvířata? Já osobně to nesu pomalu
hůř, než když autor týrá své lidské hrdiny. Přesto je Vánoční koťátko milé
čtení, během deseti minut zvedne náladu. Na 18 stránkách textu dokáže Herriot
popsat originalitu dvou koček, tajemnou povahu těchto zvířat, lásku k nim
a jako bonus vytvoří vánoční atmosféru. A to jsou ty stránky popsány stěží z
poloviny. Herriot se ukazuje nejen jako znalec zvířat, ale i jako mistr zkratky.
Ilustrace Ruth Brownové jsou pěkné, ale nijak extra jsem z nich u vytržení
nebyla. Nenadchnou, neurazí. Alespoň nezastiňují příběh o Debince a Kloučkovi.
Což jsou podle mě hrozná jména pro kočky. Opět začínám uvažovat o malé brigádě
na poli „vymýšlení originálních jmen pro domácí mazlíčky“, evidentně je mé
pomoci třeba.
Astrid Lindgrenová: Večírek Pipi Dlouhé punčochy
„ ‚Je tu někdo, kdo by si dal horkou čokoládu s dortíkem,
než se pustíme do vánočního stromu?‘ vítala všechny Pipi.“ (s. 17)
Anotace z cbdb: Pipi Dlouhá punčocha pořádá rozloučení s
Vánocemi a všechny děti srdečně zve! A večírek se navíc koná venku na zahradě!
Smrk je krásně nazdobený a hned vedle stojí domeček ze sněhu. Uvnitř už je
spousta dětí, dortů a zábavy. Ale venku ještě někdo čeká… Nejlepší bude jít se
tam honem podívat, protože všechno, co Pipi vymyslí, je chytré a báječné!
Vánoce – to jsou sněhové závěje, svíčky, radost dětí a
sentimentálnost dospělých. To všechno Večírek Pipi Dlouhé punčochy nabízí. Jen
ta kombinace je na mě poněkud divoká a nezachrání to ani poetický popis toho,
jak jdou děti z večírku domů a v očích se jim odráží plamínky svící, které
nesou.
Pipi na mě byla vždycky hodně divoká, nelogická, bláznivá. A
nezměnilo se to ani v mé dospělosti. Pořád jsem spíš opatrnou Aničkou, která se
všemu podivuje a doufá, že si Pipi nepořídí domů chřestýše.
Povídka o Vánocích ve Vile Vilekule je sice kratičká, ale já
z ní atmosféru Vánoc zkrátka necítím. Je to jen další Pipi.
PS: Knihu ilustroval Adolf Born a já se nemohu zbavit
myšlenky, že pan Nilson je Žofka v kalhotách…
Kniha od mistra žánru
Ian Flaming: Goldfinger
„Jedna láska ohnivější, jiná zrezne brzy. Neřest je však
nejjemnější a nikdy nezamrzí.“
Anotace z cbdb: James
Bond právě dokončil misi v Miami. Než se vrátí do Británie, požádá ho přítel o
pomoc - hraje karty s mužem jménem Auric Goldfinger, ale nedokáže jej nikdy
porazit. Bond odhalí způsob Goldfingerova podvádění a zpět v Londýně se tento
stává středem zájmu i tajné služby. 007 dostává úkol zjistit, jakým způsobem
pašuje zlato z Anglie. Bond se utká s Goldfingerem při golfové partii, poté jej
sleduje do Švýcarska, kde se ovšem dostává do jeho zajetí. Díky tomu poznává
krásnou lesbičku Pussy Galore a zjišťuje, že Goldfingerovy skutečné plány jsou
mnohem větší než prosté pašování zlata.
Filmového agenta 007 mám moc ráda, zvlášť Sheana Coneryho,
který hrál Bonda v Goldfingerovi. Bondovky jsou vždycky plné
supermoderních technologií ze světa sci-fi, James je chladnokrevný a sexy (až
na výjimky, promiňte pane Lazenby) a příběh je zamotaný tak důkladně, že se
v něm nepozorný divák může ztratit. A jaká jsou knižní dobrodružství pana
Bonda? Popravdě dost jiná a obávám se, že ne tak dobrá. Opět jednou vítězí film
nad knihou.
Tak hlavně knižní Bond má svědomí! Trápí se, že zabil
drogového dealera. Tolik vět o černém svědomí z hlavy agenta Jeho
královské výsosti s povolením zabíjet?
Další změna oproti filmu – James v Goldfingerovi nepije
martini „protřepat nemíchat“. Pije bourbon.
Co je hodně poznamenáno dobou, kdy kniha vznikla, jsou
technické vymoženosti. Radar-štěnice i postupy na letišti jsou dnes spíš
k smíchu. A stejně tak popis rvaček, trochu mi to připomínalo Karla Maye a
jeho Old Sheterhanda. Velmi dobově zabarvené jsou i antisemitské poznámky a
Jamesovo neustálé kouření a pití alkoholu před jízdou. To by v dnešní
korektní době Flemingovi neprošlo.
Začátek knihy je bez znalosti kanasty trochu problém a trochu
nuda. Fleming totiž popisuje tuto karetní hru velmi detailně a bohužel nehraje
se pouze jedna partie. Hra golfu je sice taky detailně popsaná, ale díky
Jamesově osobní účasti je více napínavá než karty. Naopak popis mučení je velmi
decentní, žádné nervydrásající popisy.
Flemig rád a hodně popisuje jídlo a to velmi luxusní jídlo,
při četbě se mi sbíhali sliny. A James Bond je snad jediný Brit, který upřednostňuje
kávu před čajem. A asi je také jediný Brit, který z lesbičky udělá
heterosexuálku pouhým pohledem.
Jaroslav Seifert: Koncert na ostrově
"Každý si musí okusit,
když ne víc, aspoň na špičku prstu,
své vlastní neštěstí." (Píseň o hořkém zklamání, s. 63)
(Anotace na cbdb chybí)
Sbírka Koncert na ostrově vznikla v 60. letech, kdy se
Seifertova těžká nemoc promítla do jeho díla: v básních dominuje volný verš,
ubylo poetismu a seifertovské motivy jsou zahaleny depresí, smrtí. V
Seifertových sbírkách z 60. let se objevují dokonce motivy umírání a utrpení.
Už z popisu je jasné, že
už to není ten typický Seifert plný poetismu, bohatých metafor a
nostalgických vzpomínek. Musím říct, že jsem byla z Koncertu na ostrově poněkud
zaskočena. Znám Seifertovy básně poetické i ty, které vznikaly během 2. světové
války, kdy Seifert píše o mnichovském diktátu, o českých vlastencích, o Praze.
Koncert na ostrově vzniká o deset let později než Maminka
nebo Píseň o Viktorce. A ta proměna je z každého verše patrná. Většina básní je
melancholicky temných, rým je potlačen a při čtení na vás padne těžká deprese.
Tak například báseň o Janě Rybářové, která si pustila plyn, básně o mrtvých
delnicích z továrny, o manželkách Karla IV: ("Co věděl král o jejich
trápení? Najisto nic." s. 49) nebo básně o Vladislavu Vančurovi nebo
Jaroslavu Ježkovi.
Celá sbírka je nesmírně smutná, plná milostné lyriky (láska
stále zůstává silným motivem Seifertových básní) a poválečných dozvuků.
Nejznámější básní ze sbírky je asi Píseň o malých dívkách:
"Co je krásnějšího na zemi
než malé dívky.
Už když se narodí, voní jako jablko
polité medem a mlékem." (s. 54)
Pokud nemáte rádi Seiferta pro jeho poetismus, doporučuji
vám přečíst si Koncert na ostrově. Pokud nemáte chuť utápět se v depresi,
přečtěte si radši jeho rané sbírky.
Shrnutí
naší čtenářské výzvy:
1. Kniha
přečtená za jediný den
2. Kniha, která byla vydaná v roce, kdy jsem se narodil/a
3. Kniha básní
4. Kniha – drama
5. Kniha od autora mladšího 30 let
6. Kniha z 19. století
7. Kniha, která je nominovaná na významnou literární cenu
8. Autobiografie/životopis
9. Kreslená kniha
10. Kniha s barvou v názvu
11. Kniha psaná jako deník
12. Kniha v dopisech
13. Kniha s vánoční tematikou
14. Knížka od mistra žánru
15. Kniha, jejímž hlavní hrdinou není člověk
16. Kniha o psovi/kočce
17. Kniha, která se neodehrává v tomto světě
18. Kniha, podle které byl natočen film
19. Knížka od autora, kterého osobně znám/mám od něj autogram
20. Přečíst knihu v jiném jazyce než v češtině
21. Dočíst knihu, kterou jsem odložila jako nedočtenou
22. Kniha, kterou mi doporučila togaf/hous.enka
23. Kniha, kterou napsal autor, který má křestní jméno jako já
24. Kniha, která má reklamu na plakátech v metru, v autobusech nebo v časopisech
+ bonusová 25. Kniha maďarského autora/o Maďarsku
0 Comments