Pravidelní čtenáři si jistě všimli, že jsem si se svými knihami dala týdenní pauzu. Určitě vás napadlo, že jsem měla dovolenou. A opravdu, měla jsem dovolenou. Jeden den. Ale mně jak něco naruší systém, tak se zhroutí všechno. Takže pondělní dovolená mi rozhodila rytmus a na článek o knihách nezbyl čas. Užívala jsem si horkého léta v rozpálené Bratislavě. Cvičili jsme tai-či a přes to šílené počasí to bylo super. Kvůli tomuto výletu jsem přišla o závěrečnou hodinu běhu, ale stihla jsem s naší partou zajít na pivo. Připadala jsem si řádně nepatřičně, všichni ve sprotovním a zpocení a já ne. Ale dostala jsem diplom a medaily jako ostatní. Jsem spokojena. Škoda toho šíleného počasí, to mi trochu rozhodí běžecké plány, ale konec konců o nic nejde, na maraton se nechystám. Stihla jsem ještě před divadelními prázdninami navštívit premiéru Nevídaných akademiků, jak jsem byla spokojená, jste si mohli přečíst v samostatném článku.

V pátek jsem se zašla ochladit do kina, dojímala jsem se u Rocketmana. Nejsem velká fanynka Eltona Johna, ale film byl super a v sále byla klimatizace. Co víc si přát? Snad jen výborné udon nudle, na které jsme zašli před filmem. Víkend jsem měla cestovní. V sobotu jsme vyrazili poznávat Chrudim. Zrovna tam začíná festival loutkového divadla. Pokud máte děti, doporučuju, program vypadá zajímavě a návštěvníci se zdáli spokojení. My bezdětní jsme omrkli chrudimské muzeum. Zrovna probíhala výstava plakátů Alfonse Muchy, tak jsem byla spokojená. Kromě toho jsme trochu z nudy zavítali i na regionální výstavu. Čekala jsem nudné exponáty s ještě nudnějšími popisky. Když ke konrétnímu regionu nemám vztah, tak jsou pro mě tyto výstavy prostě nuda. Ale! Chrudim mě velmi mile překvapila. Exponáty z pravěku začínají hrobem umístěným přímo do podlahy. Scény s chrudimského života jsou zobrazeny na figurínách a jde k nim pustit i hlasový doprovod. Nejvíce mě uchvátil mizející a objevující se císař František Josef I. Myslela jsem, že je to také figurína a ono to byla světelná projekce! A zlatý hřeb výstavy je lazaret první světové války. Postele a na nich pacienti obvázaní dobovými obvazy. Tedy tak se mi to na prvý (druhý a třetí) pohled zdálo. Ve skutečnosti to je ale hra zrcadel. Postel i pacient je pouze jeden a chytrým nastavením zrcadel se zdá, že koukáte do plné nemocnice. Přitom ale v žádném zrcadle nevidíte sebe! Podle množství vykřičníků asi tušíte, že jsem byla opravdu nadšená.
Neděli jsme trávili na vodě a u vody. Na Dalešické přehradě jsme se nechali vést výletní lodí a pak se koupali v rybníce mého dětství. Vysočina má výborné názvy pro rybníky. Například ten z mého dětsvtí se jemnuje Řeka. Pak tam ještě máme Sázavu. Řeku i rybník. Babylonský zmatek hadr. Na čtení mi moc času nezbylo, ale přece jen se pár kousků našlo. 

Terry Pratchett, Stephen Baxter: Dlouhý Mars

Anotace z cbdb: Rok 2040. Dlouhá Země se zmítá v chaosu. Drtivý výbuch Yellowstonu uštědřil

civilizaci zničující ránu. Celé národy hledají možná bezpečná útočiště na myriádách Vkročných Zemí. Sally Linsayová, Jošua Valienté a Lobsang se plně zapojují do úmorné snahy o očištění Prvozemě po erupci. Jošua navíc čelí další krizi, ještě blíže domovu.

Vlivem Pratchettovy nemoci je v tomto díle méně znát jeho rukopis. Vtipné dialogy zmizely a zůstaly jen pratchettovské charaktery vykreslené v předchozích dílech. Děj tří dějových linek je rozmělněn na stovky stan, více než o děj jde v Dlouhém Marsu o úvahy na různá společenská témata. Cosi jako dějový zvrat přijde až v závěru knihy. Ale místo napětí, jak celé střetnutí s novým vývojovým stupněm lidstva dopadne, se čtenářům dostane pouze rychlé rozuzlení v několika větách. Jako by už autoři neměli chuť či čas propracovat tento zvrat. To je zároveň největší slabina knihy, cokoli, co začne zavánět napětím, je rychle utnuto a vysvětleno. Všechny linky příběhu jsou sice uzavřeny a vysvětleny, což přináší čtenářům uspokojení, ale toto rozuzlení je velmi odbyté. A to přesto, že má kniha téměř čtyři sta stran. Dalším minusem je absence osobního života hrdinů.

Radim Kočandrle: Dracula (skutečný deník Jonathana Harkera)

Anotace z cbdb: Cože??? Dracula jako komiks? Svatokrádež!!! Chtělo by se pohoršeně volat, jenže pak si začnete prohlížet obrázky, jeden za druhým a ono vás to pomalu vtahuje, dál a dál. Je to nostalgicky dojemné jako vzpomínky na dětství, kdy jsme se s touhle knížkou a baterkou klepali pod peřinou. Ač veskrze "moderní", je to hrůzostrašné jako černobílé horory třicátých let. Jeden obrázek vedle druhého, všechny byste úplně klidně také mohli mít zarámované na stěně, každý sám by obstál jako malé samostatné grafické dílo. Zkrátka, na světě je komiks, který by si bez mrknutí oka určitě s radostí zakoupil i tak konzervativní aristokratický "fajnšmekr", jako je hlavní hrdina tohoto díla.