Dočteno podle hous.enky (29. týden 2019)
13:00
Máme za sebou další prázdninový týden. A někteří z nás si tenhle týden vzali dovolenou, aby si na čistém vzduchu vyčistili hlavu. A nejen ji... Vítám vás u svého Dočtena.
Na úvod mého článku začnu prezentací svého pečení. Protože jsme měli jet na tři dny pryč a banány byly už celé kropenaté, hledala jsem recept na bábovku. Miluju bábovky. Našla jsem fajn recept, ve kterém kupodivu není ani lžíce mléka.
Banánů ale pořád několik zbývalo (jo, trochu jsem přecenila svou chuť na banány), tak jsem pak ze zbytku podle oka udělala banánové muffiny. Ehm. No. Jedli jsme je doma jako cupcakes: s pořádnou porcí doma vyšlehané šlehačky, muhehe. A byly fantastický! Snědla jsem půlku, M. snědl druhou půlku (sladký normálně maximálně ochutná).
A pak už byla neděle, den našeho odjezdu do severních Čech.
Před nějakou dobou jsme si zabookovali termín nedaleko Liberce na Liberecké výšině. Na začátku dvacátého století tu vybudovali vyhlídkovou věž s hostincem, kterou nedávno zrekonstruovali. Nechybí tu umělé jezírko, studna s rumpálem a vodní příkop. Fakt je to na první pohled moc hezký místo a pokud budete v Liberci, neuděláte chybu, když se sem zajedete podívat.
Přijeli jsme v neděli, takže cestou jsme se stavili na nedalekém Grabštejnu, který je sice na poměrně strmém kopci, ale nakonec se ukáže, že kopec není tak vysoký a že se k hradu jde v podstatě po vrstevnici.
Chtěli jsme si zajet nakoupit do Německa nebo Polska, ale oba státy ctí neděli, takže ani jeden obchoďák nebyl otevřený. Jsem trochu rozmlsaná z českých zemí.
Pondělní dopoledne jsme strávili procházkou po centru Liberce, které se mi líbí. Mám teda na mysli zejména radnici. Překvapuje mě, kolik obchodních center se podařilo do prostoru městského centra nacpat... Inu, navštívili jsme dvě. V jednom jsem byla úspěšnější já, ve druhém M. Cestou k penzionu jsme se stavili na ledové chai latté a makový dort v kavárně Bez konceptu.
Naším cílem na odpoledne byla vyhlášená liberecká ZOO. Nikdy jsem v téhle ZOO nebyla a strašně jsem chtěla vidět ty světoznámé bílé tygry.
 |
| Tohle není bílá tygr, ale sněžný leopard. Byl taky bílý a oproti schovaným tygrům spal přímo u skla. |
Výsledek mě ale maličko zklamal. Měla jsem pocit, jako bych se ocitla v síti času... Jako bych najednou stála jako malá holka před pavilonem velkých savců v pražské ZOO a koukala na slony, jak stojí na vyprahlém písku a bezcílně houpou hlavami. To samé žirafy: pár ohlodaných kmenů, jinak vyprahlá půda, nikde nic. Takhle vidí v Liberci savanu? Asi si to spletli se Saharou...
Ten samý pocit jsem měla v pavilonu opic, který vypadá, jako by tomu pražskému z oka vypadl. Nejvíc mě dodělala papírová volavka nedaleko občerstvení ve spodní části parku. Nebo ne! Nejhorší byly ty autíčka na baterky pro malé děti. Nebo ne! Rozpadající se dřevěné obložení u některých výběhů.
Docela fajn mi přišla knihobudka, protože je vidět, že se liberecká ZOO snaží přijít s něčím novým.
Nevím, jestli jsou tu zvířata šťastná nebo ne, protože to nepoznám. Věřím, že jim nic nechybí - jsou zdravá, jedí, plavou (tuleni), ale... Liberecká ZOO má za mě ještě co dohánět.
V úterý jsme jeli domů a měli jsme v plánu zastavit se cestou na dvou zámcích. No hned ráno bylo jasné, že jsme včera ten holandský řízek jíst neměli a jelo se rychle rovnou domů... A tak jsem až do konce týdne zůstala doma, v dosahu domácí toalety. Bylo mi tak blbě, že se nedalo ani číst, ani koukat na filmy. Koukala jsem - ano, i moje mamka byla v šoku - na opakování Ordinace v růžové zahradě. Fakt blbě mi bylo. Dvakrát jsem omdlela a běhala jsem do koupelny co dvě hodiny. Uf. Takže to byla druhá část mé dovolené. Z téhle části dovolené jsem fotodokumentaci nepořizovala, hehe.
V puse mi tak zůstala pachuť vyhozených pěti (čtyř, protože pondělí bylo fajn) dnů dovolené. Stane se. Věřím, že dalších pět dnů zase bude báječných a odpočinkových.
A co jsem tedy (do)četla? Moc toho vlastně ve výsledku není.
Dočteno
Vasilij Mahaněnko: Šamanova pomsta
Anotace z cbdb: 6. kniha v sérii Cesta šamana
Barliona. Virtuální svět narvaný k prasknutí monstry, bitvami a samozřejmě hráči. Daniel Mahan, legendární šaman barlionského herního světa, si odsloužil ve virtuální realitě svůj trest. Jedenáct měsíců naplněných dobrodružstvím a bitvami je výhodným řešením v porovnání s původními osmi lety v dole. Přesto Barliona odmítá šamana nechat tak jednoduše zmizet a stírá rozdíly mezi jeho dvěma realitami. Ukazuje se, že odejít z kapsle není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Cesta prostě musí být dokončena…
Barliona. Virtuální svět narvaný k prasknutí monstry, bitvami a samozřejmě hráči. Daniel Mahan, legendární šaman barlionského herního světa, si odsloužil ve virtuální realitě svůj trest. Jedenáct měsíců naplněných dobrodružstvím a bitvami je výhodným řešením v porovnání s původními osmi lety v dole. Přesto Barliona odmítá šamana nechat tak jednoduše zmizet a stírá rozdíly mezi jeho dvěma realitami. Ukazuje se, že odejít z kapsle není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Cesta prostě musí být dokončena…
V šestém díle se Mahan smiřuje s tím, že ho Anastaria podvedla. Že mu celou tu dobu o všem lhala. Tituluje ji těmi nejostřejšími označeními a chce tu mrchu prohnilou pokořit nejhorším možným způsobem.
Mahan se tu konečně ocitá v realitě a má tak příležitost nakouknout na herní svět Barliony trochu z odstupu. Samozřejmě jako vždy se to celé zamotá, překroutí a přetočí a nakonec to dopadne malinko jinak. Mimochodem to vypadá, jako by šestka byla posledním dílem. O čem tedy bude sedmička? Už aby vyšla!
Je k nevíře, že jsem s Šamanem strávila už šest knih. Znám se s ním skoro déle než s Harry Potterem - a to k smrti nenávidím série! Mahan je pořád klasa a jeho kladný hrdina, který se všemu snaží přijít na kloub, mi zkrátka i po šesti knihách sedí. Jo, někdy je to strašný jouda a nekňuba a některé věci mu nedocházejí. Na druhou stranu si hraje s takovou neznámou, že je vlastně zázrak, že se dostal takhle daleko.
Cestu šamana miluju a rozhodně ji doporučuju všem, kdo si někdy zapnuli RPG hru na počítači. Budete to milovat, slibuju!
Cassandra Aarssen: Organizace skutečného života
Anotace z cbdb: Naučte se, jak zorganizovat svůj domov, zjednodušit si život a mít více času na věci, které máte rádi. Organizační expertka Cassandra Aarssen, guru z ClutterBug kanálu na YouTube, odhaluje své tipy, triky a tajemství, které vám zaberou jen 15 minut denně. Rady pro všechny, kteří se chtějí zbavit nepořádku.
Dozvíte se, jak zorganizovat efektivní řízení domácnosti; vstupní a výstupní systém; organizace kuchyně, organizace domácích prací, organizace financí, efektivní ukládání a třídění věcí atd.
Dozvíte se, jak zorganizovat efektivní řízení domácnosti; vstupní a výstupní systém; organizace kuchyně, organizace domácích prací, organizace financí, efektivní ukládání a třídění věcí atd.
Asi už víte, že miluju knihy o uklízení. Strašně mě baví číst ty nejrůznější rady, jak si péči o domácnost usnadnit a ještě se u toho pobavit a zasmát. Je to takové moje guilty pleasure. Sama mám totiž ráda minimalistickou domácnost (obsahující předem nedefinované množství knižních regálů a knihovniček), takže nemám problém s organizací svých věcí. I tak ale ráda čtu o všech těch systémech krabic, papírů, složek a košíků. A přesně o tom je kniha Cassandry Aarssen.
Cassandra je matkou tří dětí a s ohledem na její nepořádnost a ošklivý dům se rozhodla svůj přístup změnit. Tadááá!!! Prošla zázračnou proměnou a teď uklízí domovy i jiným lidem a dělá je šťastnými.
Její metoda tkví v tom, že rozděluje bordeláře na několik typů: motýl, včela, beruška (jo, to jsem nejspíš já) a další hmyz. Každý totiž uklízí jinak. Následně z téhle typologie vychází, když píše o úspěšných metodách uklízení. Ve druhé polovině knihy přidává nějaké své tipy a triky a na konci je jako příloha do knihy svázáno několik různých seznamů, které může čtenář při svém bytí využít.
Je to prostě jen průměrná kniha o bydlení, ale líbilo se mi, že dost věcí Cassandra vztahuje na svůj dům že fotky zřejmě z jejího domu pocházejí.
Takže nakonec vlastně proč ne. Je to podobné jako Marie Kondo nebo jiné knihy o úklidu, které jsem už četla.
Mimochodem taky rádi čtete o uklízení?
Právě čtu
Vzhledem k okolnostem jsem nic nového nerozečítala. Jen se plácám v tom, co už čtu delší dobu. Zvláštní ale je, že ani tak jsem s těmi rozečtenými kousky nepohla. Asi nějaký čtenářský paradox nebo co...
0 Comments