Minulý týden jsme šly s hous.enkou na Vyšehrad a něco pro vás, naše fanoušky, vymyslely. Tak sledujte blog a naše facebookové stránky, ať vám něco neuteče. Kromě Vyšehradu jsem zašla ještě na Kampu na letní scénu a nechala se okouzlit výbornou hrou o životě Medy Mládkové nazvanou jednoduše "Meda". Přiznám se, že nejsem nijak zapřisáhlý fanoušek paní Mládkové. Slyšela jsem o ní od lidí z uměleckých kruhů různé historky, které vlastně potvrdila v knize, která o jejím životě vyšla (Meda Mládková: Můj úžasný život). Mám z paní Medy pocit neústupnosti, šla si vždy tvdě za svým a na společenské konvence se neohlížela. Občas na mě působila sebestředně a příliš agresivně. Nic z toho není ovšem na škodu, jen mi to lidsky nebylo příliš sympatické. Vybudovala díky tomu ovšem úžasnou sbírku moderního umění. A rozhodla se darovat ji České republice. Ať už o to ČR stojí, nebo ne. Hlavní roli ve hře o jejím životě přijala Taťána Vilhelmová (která se mezitím stihla vdát a změnit jméno, takže na programu už je Taťána Dyková). Rozporuplný vztah mám nejen k mecenášce paní Mládkové, ale i k herečce, která ji hraje. Takže když řeknu, že hra a obzvlášť Taťána Dyková byly výborné a já s radostí při potlesku spolu se zbytkem hlediště vstala, můžete mi věřit, že to nebylo ze zaslepeného obdivu ani k jedné z nich. Taťána Dyková byla opravdu úžasná, měla naprosto přesně nastudovaná gesta stoleté dámy (paní Mládkovou jsem před asi deseti lety měla možnost potkat na vernisáži v její galerii) a hraní přizpůsobila i hlasový projev. Hra probíhá v areálu Sovových mlýnů, kde se Museum Kampa nachází a atmosféra letní scény byla vážně výborná. Pokud bych měla mít kritickou poznámku, tak snad k tištěnému programu. Za 85 korun bych si představovala víc než čtyři listy, na kterých jsou pouze vyjádření hlavní herečky a režisérky plus pár fotek z představení. Inu Meda Mládková uměla vždy vydělat peníze, tak to alespoň zapadalo do ducha divadelní hry.

Měla jsem i dostatek času na knihy, přesto jsem dala jen dva kousky, tady jsou:

Benoite Groultová: Budiž žena!

Anotace z cbdb: Několik často ironických zamyšlení nad historickým vývojem úlohy ženy v lidské společnosti.

Torey L. Hayden: Zvíře

Anotace z cbdb: Jsou knihy, které pohladí, zatímco jiné jdou čtenáři proti srsti – přesto se od nich ale nemůže odtrhnout. Jednou z nich je další příběh zkušené dětské psychoterapeutky, tentokrát o teenagerovi Kevinovi, který se na začátku románu utíká před lidmi do pomyslné klece stolů a židlí. Pod stolem a chráněn židlemi odmítá komunikovat a nikdo si s ním neví rady. Jeho lékařská anamnéza není k nalezení, není jasné, co se mu přihodilo a kdo mu ublížil. Autorka krok za krokem rozplétá složitý případ dětské úzkosti, která u Kevina vedla k neřízené agresivitě. Dlouhodobá terapie a až neuvěřitelná míra empatie a pedagogické intuice vede k pomalému a těžkopádnému uzdravení zprvu nezvladatelného Kevina, kterému děti přezdívají Zvíře.

No a teď mám rozečtenou pouze knihu v mobilu. Obě knihovny, které navštěvuji, mají právě zavřeno, takže budu muset sáhnout do své (nebo hous.enčiny) knihovny. Jak to dopadne, se dozvíte za týden. Hezký poslední červencový týden.