togaf a její knihy (29. týden 2019)

16:34

Uplynulý týden se nesl ve znamení léčby nemocné kočky. Chudince mojí malé odebírali krev a bylo to jak z hororu. Naštěstí je už úplně zdravá a ještě si jako bonus mohla zasimulovat, protože obvaz na pacičce přece znamená, že je NEMOCNÁ a já bych jí urychleně měla připravit vývar a nasypat kočičí pochoutku. Ovšem za tu spolupráci s polykáním antibiotik si moje malá černá bestie zasloužila vývar i pochoutky. Právě kvůli nemoci kočky jsem omezila víkendové cestování. Vyrazili jsme pouze na zámek Kratochvíle, kde se konala každoroční Tančírna. Letos bylo téma kovbojové. S kloboukem a pistolkou jsme si vyhráli, citovaly hlášky z oblíbených westernů a poslouchali skvělou kapelu Zatrestband. Country (pro mě naštěstí) ale nehráli. A došlo i na tanec. Pokud budete mít cestu kolem zámku Kratochvíle, doporučuju tam zajít, i kdyby jen na procházku areálem, protože to je kouzelné místo. Sice jsme nejeli vlakem, tak jsem cestou nemohla číst, ale vynahradila jsem si to po večerech, mám pro vás tři přečtené knihy!
Také jsem letos už podruhé navštívila Národní muzeum. Budova je opravena nádherně, sbírky ale ještě nejsou kompletně na svém místě a trochu mě zaráží, že vstupné se bez ohledu na tuto skutečnost platí v plné výši. Oproti první letošní návštěvě se alespoň něco vrátilo na své místo. Kostra velryby! A to nejlepší ze sbírek je nahuštěno ve třech sálech. Je vidět, že se Muzeum snaží za vstupné ukázat, co nejvíc je v jejich silách. Vedle šatů od Podolské tak uvidíte etruskou sošku a vycpaného hada u africké masky, ale co, předměty jsou to úžasné a je vidět snaha.
A teď ke knihám.

Anotace z cbdb: V Modrém vlaku, kterým angličtí boháči prchají před londýnskou mlhou na slunné Azurové pobřeží, je zavražděna dcera amerického milionáře. Podezřelí jsou dva: její manžel a neblaze proslulý podvodník hrabě Armand de la Roche. Odhalí Hercule Poirot, ješitný puntičkář vyzbrojený malými šedými buňkami, v uzavřeném světě na kolejích skutečného vraha? Agatha Christie, sama velká cestovatelka, zasadila tentokrát svůj příběh do přepychových kulis Modrého vlaku. Spojení autorčina génia a originálního výtvarného rukopisu Marca Piskice, francouzského kreslíře chorvatského původu, dalo vzniknout barvitému obrazu mravů britské společenské smetánky dvacátých let minulého století. 
Záhadu modrého vlaku znám pouze v tv provedení, takže s knižní předlohou nemohu srovnávat. Nicméně mi přijde, že převod do komiksu se příliš nezdařil. Neznat deatilně seriál, tak se v postavách ztrácím. Kresba ženských postav byla snad úmyslně ohavná. Hlavní ženská postava, mladá dívka, vypadala jak padesátnice (ostatně je vidět na obrázku na obálce, tak se můžete podívat sami). Ostré rysy a protáhlé obličeje měly všechny ženy. Naopak se mi líbilo ladění celého příběhu do jedné barvy. Překvapivě k názvu knihy (Záhada MODRÉHO vlaku) to nebyla modrá barva, ale žlutá.

Anotace z cbdb: Ďábel v Bílém městě, kritiky oceňovaný bestseller, je beletrizovaná literatura faktu o
skutečném příběhu sériového vraha H. H. Holmese, amerického Jacka Rozparovače, který roku 1893 v Chicagu za Světové kolumbovské výstavy zavraždil desítky, možná až stovky žen ve svém speciálně zkonstruovaném domě, obrovském bludišti plném mučíren, propadlišť, piteven a slepých uliček. Vrah, který měl ve svém doupěti dokonce i plynovou komoru, byl nakonec usvědčen a poslán na šibenici.
Po knize jsem sáhla na dopopručení barbiegrrrl a rozhodně jsem nebyla zklamaná! Myslela jsem, že mě bude více bavit příběh vraha a architektovy části tak nějak přetrpím. Teď se za to stydím. Popis vzniku výstavy ve mně vyvolával silné emoce, ta neskutečná byrokracie, odkládání, změny, nedostatek peněz. A přesto vzniklo něco nádherného. Snaha přeeiffelovat Eiffela byla roztomilá. Holmesova část byla přesně tak morbidně zajímavá, jak jsem doufala. Musel to být šarmantní psychopat! Larson píše striktně podle historických podkladů, a přesto nevznikla suchopárná kniha! Naopak, závěrečné dodatky, jak kdo z hlavních hrdinů žil po Světové výstavě, byly mrazivě stručné. A poznámkový aparát? Páni! Atmosféra 19. století prosakuje z každé stránky a detaily z běžného života té doby to jen podporují. Vážně skvělá kniha. 
Jana Jůzlová, Jiří Fixl: Čeští cestovatelé
Anotace z cbdb: Češi nejsou národem proslulých mořeplavců, ani jim nepatřily rozsáhlé kolonie. Přesto v našich dějinách nalezneme spoustu pozoruhodných lidí, kteří se nebáli vypravit do neznáma v dobách, kdy cestování nebylo zdaleka tak snadné jako dnes. Ať už se ve středověku jednalo o diplomatická poselstva nebo později o misionáře, vědce a výzkumníky. Pro mnohé se výpravy do cizích krajů staly celoživotní vášní. Vydejte se spolu s odvážnými českými cestovateli na dobrodružné výpravy do všech koutů světa. Dozvíte se, kdo vytvořil první pořádnou mapu Amazonky a kdo objevil prameny řek Eufratu a Tigridu, seznámíte se s objevitelem největšího leknínu na světě či s lovcem ptakopysků. A to není zdaleka vše, s dalšími cestovateli navštívíte indiány, beduíny, a dokonce i lidojedy.
Meailonky českých cestovatelů jsou přehledně seřazeny. Od misionářů, přes absolventy kavalírských cest až po objevitele. Všichni cestovatelé jsou stručně představeni a jejich cesty jsou upraveny pro mládež. Ale nejde o žádné cenzurování, spíše o jde o doplnění informací, které by dospělým přišly zbytečné. Na závěr (téměř) každého cestovatelského medailonku je citát cestovatele a v modrém boxu nějaká doplňující informace o jeho cestě nebo o společnících. Na drobných obrázkách zeměkoule u portrétu a jména muže (jde o samé muže cestovatele) je i červenou tečkou označeno místo, kam pánové cestovali. Podobné drobnosti dělají z "obyčejné" knihy pro mládež originální publikaci.
Všimli jste si, že jsem si v úvodu nestěžovala na vedra? Ovládla jsem se... asi jsem už dospělá. A nechci otrávit ty z vás, kdo snad mají léto a tropické teploty rádi. Hezké léto plné knih! 

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz