Asi se těšíte na článek o mých přečtených knihách, že? Tak to vás (trochu) zklamu. Dočetla jsem jen jednu (mizernou) knihu. Ale! Měla jsme nostalgickou náladu, tak jsem během týdne zhlédla první díly seriálů, které jsem v uplynulých letech sledovala. Šla jsem na to abecedně, od 2 Socky po True Blood. Výběr seriálů byl čistě pocitový, přečetla jsem si název seriálu a buď jsem měla chuť si ho pustit, nebo ne. Došlo i na seriálovou legendu mého mládí Beverly Hills 90210. Ten seriál je přesně tak absurdní, jak se o něm vtipkuje. Škoda, že v prvním dílu není Dylan. Taky jste zbožňovali Dylana? Jeho jizvu v obočí a černé porshe... Po BH 90210 přišla na řadu Californiation. David Duchovny má takové charisma, že mu odpustím šovinismy. Ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Po "C" následovalo "Č". Čarodějky. Trojici sester Halliwellových je tak trochu brak, ale má to nějaké kouzlo (haha, chápete ten vtip, že?). Jeden díl stačil, znovu bych celý seriál sledovat nechtěla. Za písmeno "D" jsem měla dva kandidáty a zhlédla jsem oba. Dextera právě poslouchám jako audioknihu a je to právě on, kdo vyvolal moji nostaligickou seriálovou náladu. Dexter je skvělý hlavně díky titulnímu herci Michaelu C. Hallovi. Ten jeho úlisný úsměv a prázdný pohled mi učaroval. Druhé "D" je Dollhouse, geniální seriál Josse Whedona. Na Dům loutek bych se klidně podívala znovu, je to výborně promyšlený příběh s netradiční zápletkou. Pokud ho neznáte, tak doporučuji prozkoumat anotaci a komentáře na ČSFD. Další písmeno bylo G jako Galavant. Galavanta jsem taky milovala, ironické písně a vtipné shazování středověkých stereotypů mě bavilo před lety a baví mě i nyní. Opět seriál, který vám vřele doporučuji! Pak následoval notoricky známý seriál How I met your mother. Slabší varianta na Přátele, které miluju a sleduju několik let neustále dokola. Takže i HIMYM mám ráda. Je to asi jako zmrzlina Haagen Dazs slaný karamel versus jahodový Mrož. Srovnat se to nedá, ale když je nouze, i Mrož je fajn. Další seriál byl IT Crowd, snad nemusím říkat, že zde nemá kdo zklamat a já se párkrát zasmála i nahlas! A poslední seriál mého nostalgického vzpomínání byl True Blood. A zase jsem nebyla zklamaná. Přestože mi chyběla postava Erica Northama, která se v prvním díle neobjevuje, ale i tak jsem si to užila. A takhle jsem utrácela svůj drahocenný čas na čtení.

Ale pokud jsem měla o víkendu zmokout, jsem ráda, že to vyšlo na sobotní výlet, a ne na páteční večer, kdy jsme šli na Zimní pohádku, kterou hrají na Hradě v rámci Shakespearovských slavností. Musím jim přiznat, že mají opravdu výborně zmáknuté PR. Když byla v kurzu Marie Doležalová díky svému blogu a tancování ve Star Dance, obsadili ji do role Olivie ve hře Večer tříkrálový. Letos na televizním nebi zazářil seriál Most! a tři z herců z tohoto seriálu se objevují v nové hře. Plus další hvězda ze Star Dance Veronika Arichteva. Oproti Večeru tříkrálovému jsem byla Zimní pohádkou nadšena. Michal Isteník v roli krále sicilského byl výborný a dokonce i Veronika Arichteva, jejíž fanouškem zrovna nejsem, byla ve své roli praštěné mladé holky dobrá. A k tomu to počasí! Nepršelo! A ještě jsem se z programu dozvěděla, že od příštího roku se Slavnosti vracejí na Purkrabství. 

A teď už tedy ta jediná kniha. 

Corine Maier: 40 důvodů proč nemít děti

Anotace z cbdb: „Dost bylo sladkých řečí o tom, jaké je to štěstí stát se rodičem. Je načase i na místě tomuto přehnanému nadšení a rádoby ušlechtilému rodičovskému citu říct ne. Dobře vím, o čem mluvím, sama mám děti; jsou jisté věci, které může vyslovit jen matka rodiny, pokud ovšem najde odvahu říct je otevřeně a odepsat se. Kdybych napsala tuto knihu jako bezdětná, všichni by mě podezřívali, že jsem zahořklá závistivá stará panna. Takhle pravděpodobně sklidím odsouzení jako ničemná matka. To beru. Napřed jsem v knize Lenosti…buď pozdravena zradila svůj podnik, teď si beru na mušku idylický obrázek rodiny… Chci se vysmát společnosti plodící a samospasitelné, jejímž jediným cílem je práce a rozmnožování. To je děsivý důkaz regresu: Jak deprimující je svět, který neusiluje o nic jiného než o reprodukci sebe sama, tedy reprodukci vlastní ubíjející prázdnoty!“ 

Řekla bych, že jsem ideálním čtenářem Corine Maierové. Jsem bezdětná, biologické hodiny mám asi rozbité a můj smysl pro humor je občas dost pokřivený. Ale humor Corine Maierové mě naprosto míjel. Na jedné straně si stěžuje, že děti ničí kariéru ženy (v tomto bodě s ní souhlasím), a na druhé straně se rozčiluje, že mají matky úlevy na daních (a kdo jiný si je zaslouží?). Její projev je velmi agresivní a útočný. Je takovým tím prototypem feministky, kterou nikdo nemá rád a která nám, "normálním" feministkám kazí pověst. Ona asi Corine hodně věcí, které mě naštvaly, myslela ve vtipu, ale jak říkám, její humor mě prostě minul. Takže naprosto chápu, proč tato kniha skončila ve velkém v antikvariátu za dvacet korun. 

O víkendu se asi vrátí vedro, tak se v pondělí sejdeme u článku plnéh stížností na počasí. A snad taky více u knih. Budu se snažit!