Dočteno podle hous.enky (30. týden 2019)
11:00
Jsou dny, kdy máte pocit, že zvládnete všechno, a pak jsou ty druhé, kdy jste totálně v háji. Mých uplynulých sedm dnů oscilovala přesně mezi oběma stavy. Vítám vás u svého Dočtena.
Zatímco minulý týden jsem si s toaletou začala důvěrně tykat, tenhle týden se náš vztah vylepšil a už se vídáme jen v normálních intervalech. Bohužel po týdenním půstu následuje pozvolné ochutnávání lehkých jídel, takže na dortík (ano, tohle slovo miluju a chtěla jsem, aby zaznělo i v tomhle článku) to ještě nějaký čas nebude. Ale včera jsem si dala kousek lineckého srdíčka, takže jsem konečně po dvou týdnech mohla přivítat cukr zpátky ve svém životě.
Nevyžádaná dietka přinesla menší úspěch v podobě dvou shozených kil (váženo dnes ráno, kdy už jsem téměř zpátky na svém jídelníčku). Takže se cítím malinko líp v šatech, které mi ještě před pár dny byly na knop. Ach. Takže vlastně teď jsou mé dny zalité sluncem.
 |
Můj dietní jídelníček. Zelenina pečená na vodě v troubě a na pánvi opečené kuřecí prso. Mňam. Občas jsou dietní jídla docela fajn.
|
Minulý týden byl mimořádný také tím, že jsme na zahradě našli holoubě pocuchané od kočky. Nemělo žádné viditelné zranění, tak jsme se ho ujali, aby mu mohla dorůst peříčka. Představuji vám holuba Emila, seznamte se.
Tak to je on. Krásnej. Vzadu má domek vysypaný štěpkou, kde rád spává. Teda... spával. Emil byl totiž včera ráno nalezený ve svém domě ztuhlý. Mrzí mě to, protože normálně žral, pil i kadil (oooh bože, on fakt hodně kadil - skoro mi to někoho připomnělo, muhehe). Ale zkrátka pobyt u nás nedal. Byl zalezlý v domku vzadu a vypadal, že spokojeně spí. Aspoň že ho neroztrhala nějaká kočka na zahradě, protože tohle rozhodně byla klidnější smrt.
A tak zas máme jen rybičky, které si u nás spokojeně plavou už šest let. To abyste si nemysleli, že u nás všechna zvířata jen umírají.
A to je vlastně všechno, co se během uplynulých sedmi dnů v mém životě stalo. Taky jsem si koupila nějaké knihy, ale o tom bude článek až po víkendu, protože si je jdu vyzvednout až dnes odpoledne.
Dočteno
Tenhle týden to bylo slabé. Ve vlaku jsem nejčastěji hrála na mobilu hru a doma jsem taky moc nečetla. Takže tentokrát jen jeden kousek:
Robert L. Stine: Pronásledovaná
Anotace z cbdb: Melissa potká ducha - a ten tvrdí, že ho zabila!
V Melissině pokoji se jedné noci objeví Paul. Pohledný mladík, který se mladé dívce líbí: je to takový ten drsňák, na kterého kočky letí. Má to malý háček: Paul je duch a tvrdí, že ho Melissa zabila. Ale ona přece nikoho nezabila! Nezabije ani mouchu, tak jak by mohla zabít Paula?
Tenhle díl nabízí to lepší, co Stopy hrůzy nabízejí. Ano, překlad je mizerný a spousta vět působí strašně neohrabaně, ale příběh je docela fajn a já celou tu dobu byla zvědavá, jak to s tím Paulem a Melissou vlastně dopadne.
Rozuzlení pak bylo docela rychlé a končilo skoro melodramaticky. Kdo ví, co by se stalo, kdyby se na scéně neobjevil Melissin starej Buddy (myšleno přítel Buddy, nikoli její starý pes, protože Melissa žádného psa nemá, muhehe).
Snad jen... čekala jsem, že do toho bude zapleten ten řetízek, co jí Paul dal. Dalo by se z toho vytěžit malinko víc, ale na jedno odpoledne dobrý. A přesně to čekám od téhle série.
Právě čtu
Konečně jsem se opřela do slovenské detektivky Symbol smrti od Barbory Gero. Vlastně jsem docela překvapená, že to napsala žena. Jsem v jedné čtvrtině a začínám mít pocit, jako bych četla trochu slušnějšího Petra Stančíka: druhá polovina 19. století, spousta jídla a pití různé kvality, smrt, sodomie, vraždy, chudina v nitranských ulicích... Jo, Symbol smrti se mi začíná hodně líbit!
Jinak si asi přiberu nějaký nový kousek, ale zatím nejsem rozhodnutá. Miluju tyhle chvíle vybírání si, na co se vrhnu dál.
Rozečtený Ragtime, A monster calls a Černobyl mi zůstávají dál mezi rozečtenými...
0 Comments