Obvykle nevyhledávám knihy, kde krev teče proudem, a s detailními popisy mučení. Noční klub je ale výjimka. Výborně napsané postavy a hlavně geniální hlášky Tobiáše jsou prostě návykové. Všechno je hrozně přehnané a nereálné a já to Kulhánkovi naprosto věřím a chtěla bych se ho zeptat, zda upíři vážně žijou a popř. kde teda žijou. I v této své vánoční klasice mám oblíbené pasáže - mojí oblíbenou částí je celý druhý díl. U prvního dílu naopak jednu část nesnáším a cíleně ji přeskakuji, je poměrně na začátku a dějí se v ní ošklivé věci ženám a kočkám. Čtenáři Kulhánka vědí, ostatní nechť si připraví kapesníky. Noční klub neznám tak dlouho jako Pýchu a předsudek, proto jsem zatím nepotřebovala žádnou pauzu. Naopak se občas stane, že si musím pár desítek stran přečíst i během roku. Noční klub je vysoce návyková kniha! A protože knihy, které miluji, musím vlastnit, dala jsem se před pár lety na detektivní práci, oba díly sehnala a za nekřesťanské peníze si je koupila. Kulhánek totiž nedovoluje dotisk ani druhé vydání těchto dvou románů. Takže se prodávají za skutečně vysoké částky a i tak je umění je sehnat. A já jsem hrdá majitelka. Samozřejmě je nečtu. Mám je hezky bezpečně stažené ve čtečce.