togaf a její knihy 47. - 48. týden
13:46
Dala jsem si menší blogerskou dovolenou. A nejen blogerskou i čtenářskou. Vyrazila jsem do Španělska, toulala se po Madridu a pak cvičila tai-či. Na čtení čehokoliv kromě průvodce nebyl čas. Musím vám o Španělech prozradit jednu informaci, kvůli které je hous.enka nemá moc ráda. Většina Španělů nemluví anglicky. Vůbec. Ale to mně naopak nevadí. Taky nejsem zrovna odborník na angličtinu. Navíc jsem se naučila pantomimicky objednat pivo a důvěřovat číšníkům, že mi vyberou dobré jídlo. Kromě restaurací, kde jsme ochutnávaly místní speciality (třeba vařenou prasečí krev nebo smaženou prasečí kůži), jsem se zamilovala do místní tekuté čokolády. A to jídlo nebylo vždy takhle hnusné, takové mořské plody a sangrie stojí za všechnu prasečí kůži, kterou jsem snědla (jeden kousek, protože mě ve školce naučili nejdříve ochutnat, než prohlásím "fuj").
Madrid je plný umění, takže Prado a Regina Sofia a miliony kostelů a desítky obrazů a spousta nachozených kilometrů mi daly dvě přečtené knihy a let letadlem dvě naposlouchané knihy. Takže to zas tak marný čtenářský týden nebyl.
Anotace z cbdb: Průvodce nabitý informacemi Vám poradí a doporučí:
- co byste měli vidět
- kam vyrazit za zážitky
- jak a kde poznat místní kulturu
- kde se ubytovat, najíst a jak cestovat
- s přehlednými mapami
- co byste měli vidět
- kam vyrazit za zážitky
- jak a kde poznat místní kulturu
- kde se ubytovat, najíst a jak cestovat
- s přehlednými mapami
Hodně stručný průvodce, ale mně vyhovuje. Podrobnosti o památkách si
můžu vždycky vyhledat na netu. Má výborný kapesní formát a mapa metra mě
několikrát zachránila. A malý slovníček se taky hodil, Španělé se s
angličtinou moc nekamarádí.
Khaled Hosseini: Mořská modlitba
Anotace z cbdb: Na měsícem osvětlené pláži otec drží svého spícího syna a čeká, až pro
ně s
rozbřeskem připluje loď. Hovoří k němu o dávných létech svého
dětství, vzpomíná na dědečkův dům v Sýrii, vítr ve větvích olivovníků,
mečení babiččiny kozy a hlomoz z kuchyně. Vzpomíná také na rušné město
Homs s jeho přeplněnými uličkami, mešitou a velkým tržištěm, ve dnech
před tím, než obloha vybuchla bombami a všichni museli utéct.Svůj výnos z této knihy daruje Khaled Hosseini Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a neziskové nadaci The Khaled Hosseini Foundation, aby pomohl financovat úsilí o záchranu života uprchlíkům po celém světě.
Příběh Mořské modlitby je jednoduchý. Tříčlenná syrská rodina
čeká v noci na pobřeží, až k ní dorazí loď, která je převeze do bezpečné
země. Otec malého syna během noci vzpomíná na minulost v míru i na
válečné období, ve kterém se narodil jeho syn Marwán. Mezi řádky si čtenář udělá představu o tom, jaké smutné věci si malý
uprchlický chlapec pamatuje a považuje je za normální. A jak bezmocný a
zoufalý je jeho otec – přesto, že patří mezi ty šťastné ze své vlasti.
Zatím. Protože Mořská modlitba se odehrává před vyplutím lodi s
uprchlíky do bezpečné země. Hosseiniho inspiroval k napsání této knihy
osud tříletého syrského uprchlíka, který na moři zahynul.
AUDIOKNIHY
Terry Pratchett: Stráže! Stráže!
Anotace z cbdb: Určitě každý z nás někdy viděl uhlí. Tak přesně to se stává z lidí, kteří chodí nočním Ankh-Morporkem a mají opravdu smůlu. To je úkol jako stvořený pro městskou hlídku v čele se Samem Elániem a
jeho věrnou družinou, která se skládá ze seržanta Tračníka, desátníka
Nóblhóchá ( který musí mít doklady na to, že je to člověk ) a nově
příchozího dvoumetrového trpaslíka Karotku Rudykopalssona.
Pokud jsem si u poslechu Čarodějek na cestách říkala, že Zuzana
Slavíková měla těžkou práci s četbou deníku staré čarodějky, tak u
trpasličtiny z úst Jana Zadražila jsem smekla pomyslný klobouk. Jazyk,
který nemá téměř žádné souhlásky, vystřihl Zadražil jako rodilý
zeměplošský trpaslík. Hlasový fond Jana Zadražila je opravdu úžasný.
Nejen každý člen Noční hlídky, ale úplně každá postava, má svůj vlastní
hlas. Zvlášť vydařené jsou různá ankh-morporská individua, jako je
knihovník orangutan, troll Navážka nebo obézní seržant Tračník.
Fredrik Backman: Co by můj syn měl vědět o světě
Anotace z cbdb: Vrávoravý pokus otce vysvětlit dvouletému synovi, jak funguje svět. Od
autora
bestselleru Muž jménem Ove. Fredrik Backman vtipně stírá všechny
úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století v půvabné knize plné
upřímných obav a nepodmíněných vyznání lásky, která zasáhnou čtenářovo
srdce. Mému synovi. Už teď se ti omlouvám. Za všechno, co udělám špatně.
Za všechno, k čemu se nedostanu. Za minibus. Za kraťasy. Za tričko
s nápisem „Správní chlapi váží přes 90 kilo“. Za snahu dát si „high
five“ s tvými kamarády. Za tuto knihu. Knihu o věcech, které bys měl
podle mě vědět o světě. O fotbalu, IKEA, o tom, jaké to je být mužem,
o Bohu a smažené snickersové zmrzlině. O tom, jaké to je ztratit klíčky
od auta a proč musel táta zabít zpívající plastovou žirafu. Tato kniha
je především o snaze být dobrým rodičem. Protože chci, abys věděl,
že jsem se vážně snažil úplně nejvíc, jak jsem uměl. Nikdo negooglil
tolik jako já.
Knížku jsme četla před pár měsíci, přesto jsem si její poslech užila. Možná za to mohla moje počínající skleróza, možná skvělý hlas Lukáše Hejlíka v kombinaci s vtipným Frederikem Backmanem. V každém případě vám tuto knihu doporučuji v jakékoli formě. I když třeba syna (potažmo děti) nemáte, knihu si určitě užijete.
Doma na mě čeká nový román mé milované Margaret Atwoodové Alias Grace (560 stran!!!) takže se vy i já máme na co těšit! Cestování a čtení zdar!
0 Comments