Komiksů o kočkách je spousta, tato knížka není nijak zvlášť originální, ale je o kočkách! A o kočkách snad nejde napsat/nakreslit špatný komiks. Fawcett navíc kočky zobrazuje dobromyslně zákeřně a kresba je příjemně jednoduchá. Jak už to tak bývá, je každá kočka trochu jiná, takže ne ve všech příbězích jsem poznala svého malého domácího teroristu. Třeba díky bohům neničí gauč. Možná to bude tím, že gauč nemám. Na druhou stranu opravdu hodně miluje krabice. Dokonce jsem díky této knize vyřešila záhadu neutuchajícího mňoukání! Takže za přečtení tato knížka rozhodně stojí. 

Debbie Tung: Ze života knihomolky

Anotace z čbdb:  Knihomolky všech zemí, spojte se! V tramvaji koukáš lidem přes rameno, jen abys zjistila, jakou knížku právě čtou. Než aby sis koupila něco na sebe, raději utratíš celé kapesné v knihkupectví. Tajně (a někdy i naprosto veřejně) čicháš ke svým novým knižním úlovkům. Nejlepší večírek je pro tebe ten, kdy všichni sedí tiše u stolu a čtou si. Zkrátka čteš všude, všechno a pořád, a když zrovna nečteš, o knihách si aspoň povídáš. Poznáváš se? V tom případě je knížka Ze světa knihomolky dalším povinnou položkou na tvém reading listu. U každé stránky tohoto vtipného a milého komiksu se budeš potutelně usmívat a říkat si, že hlavní postava je snad napsaná přímo podle tebe.

Amanda Lovelace: O čarodějnici, která se nenechala upálit

Anotace z čbdb: Druhá sbírka básní Amandy Lovelace, oceněná Goodreads Choice Award za rok
2018. O čarodějnici: hrdé, nezávislé, nadpozemsky silné a především nezničitelné. Druzí ji mohou odsoudit, zesměšnit, pokusit se ji umlčet, v tomhle příběhu se ale čarodějnice upálit nenechá. Silné, dojemné, ale především výjimečně aktuální verše americké básnířky Amandy Lovelace se pokouší apelovat na mladé dívky, aby věřily samy v sebe a převzaly kontrolu nad svými příběhy.

Christina Dalcher: Vox

Anotace z čbdb: Kdybyste měli k dispozici jen sto slov denně, co byste udělali, aby vás bylo slyšet?
Neurolingvistka Jean McClellanová tráví dny ve vynuceném tichu — omezuje ji denní kvóta sta slov. Pokud řekne jen jediné slovo navíc, projede jí tělem tisíc voltů. K moci se totiž dostala nová vláda a najednou je všechno jinak. Ale jen pokud jste žena. Takřka přes noc ztratilo sedmdesát milionů žen práci, zmrazili jim účty a sebrali pasy. A nejděsivější je, že dívky už se nesmějí učit číst a psát. Dříve každý denně pronesl až šestnáct tisíc slov, nyní musí ženy žít s náramkem, který jim slova počítá.
Záhy však prezidentův bratr utrpí traumatické poranění mozku a Jean smí pokračovat ve výzkumu poruch řeči. Odměna? Dočasné vyjmutí Jean a její dcery z přísné denní kvóty. Ale co bude dál? Jean chce svůj hlas získat zpět — kvůli sobě, své dceři i kvůli každé umlčené ženě. Tohle je jenom začátek…

Vox už podle anotace zavání Příběhem služebnice. Jen její hrdinka není tak odevzdaná, ale naopak akční. Ústřední nápad je děsivý a funkční. Sledovat, jak americká společnost došla do takovéto zrůdné budoucnosti, je fascinující. Kniha ve mě vyvolala hodně (negativních) emocí. A pak přišel konec. Bohužel ten je naprosto jinde než zbytek knihy. Uspěchaný, působí nereálně a hodně důležitých momentů je v něm vynecháno. A to je škoda. Kniha hodně pracuje s myšlenkami a úvahami hlavní hrdinky a na konci právě toto chybí. Navíc se udá příliš mnoho náhod, než aby to působilo věrohodně. I tak je to ale moc dobrá kniha a rozhodně stojí za přečtení. A trochu uvažuji, jestli si ji nepořídit domů, protože pod stromečkem jsem ji nenašla. 

Hezký nový rok plný knih!