O knižním cestování...Velká Británie
8:08
Po Jižní Americe se v našem cestování knihami vrátíme
na evropský kontinent. Kniha Jak se stát Britem měla být rozhořčeným pamfletem
nad podivným chováním Britů. Maďarský emigrant Georges Mikes ale nepočítal s pověstným
britským humorem. To, co on bral jako sarkastické urážky, brali sami „urážení“
ostrované jako celkem přesný popis jejich životní situace. Kniha se stala
populární a i u nás vyšla v několika vydáních. Vlastě jsou ta vydání
poněkud zmatená. Původní kniha od Mikese (maďarsky „Mikeš“, anglicky „Majks“)
vyšla v Česku pod názvem Jak být cizincem, druhé rozšířené vydání se
jmenuje Jak se stát Britem. Tak a když už máme jasno v pojmech, hurá do
Londýna!
Georges Mikes: Jak se stát Britem
Anotace z cbdb: Spisovatel George Mikes (1912-1987) ve svých úsporných, ale vtipných
povahopisných črtách, postihuje svéráz života v Anglii stejně, jako
kdysi se o totéž pokusil Karel Čapek v Anglických listech. V knize se
dozvíme o zvláštních britských zálibách, od hovorů o počasí a stání ve
frontách po hru v kriket a autor nás provede všemi nástrahami, jaké tam
čekají na člověka, který přišel odjinud a usiluje o přijetí do vybrané
společnosti těch opravdových Britů.
Mikes má smysl pro humor vskutku suchý. Jeho styl je
popisovat zkoumanou situaci velmi dramatickým pohledem a vyprávění pak zakončit
holým konstatování, které ukáže, že Britové jsou na tom prostě jinak. Pro tuto
knihu platí, čím kratší tím lepší. Pokud se Mikes rozhodne nějaký britský rys
popsat a případně zesměšnit ve třech odstavcích, jde o vtipný příběh, při jehož
čtení zadržuji smích. Pokud se nějaký zlozvyk snaží pitvat na třech stránkách,
vtipné obraty zapadnou do těch rádoby vtipných a smích je pryč.
Bohužel krátké články se vyskytují jen v první (původní) části knihy. Další nešvar, kterým trpí druhá část, je opakování. Mikes opakuje postřehy, kterých se už lehce dotkl v první knize, a teď má pocit, že by si zasloužily více prostoru. Podle mě je to zbytečné rozpliznutí vtipného textu.
Mikes je dobrý pozorovatel a má výborný nadhled, takže i
méně zajímavá témata jsou čtivá. Nicméně brilantnosti tohoto výroku se v druhé
polovině knihy ani nepřiblíží:
Jednoho dne se mě zeptala – a notně mě tím překvapila -, zda
bych se s ní chtěl oženit. „Ne,“ řekl jsem, „moje matka by s tím nesouhlasila,
abych si vzal cizinku“ Podívala se na mne dost překvapeně a popuzeně řekla: „Co,
já jsem cizinka? To je pěkná pitomost. Já jsem Angličanka! Ty jsi cizinec. A
tvoje matka zrovna tak!“ Neustoupil jsem. „I v Budapešti?“ ptám se. „Všude
a kdekoli,“ prohlásila pevně. (…) To poznání mě hodně rozrušilo. Zejména kvůli
mé matce, kterou jsem ctil a miloval, a teď se mi náhle jevila v úplně jiném
světle.
Tipů na britskou literaturu mám spoustu, já totiž miluji anglický humor a styl psaní.
Takže, co by vás nemělo minout?
Za humor je to Terry Pratchett, jeho fantasy svět groteskně odráží ten náš a je to vážně sranda.
Z klasiky Alenka v říši divů Lewise Carrolla, opět bláznivý svět, ale tak kouzelně snový!
Za romantiku rozhodně Jane Austenovou, protože je důkazem, že i "červená knihovna" může mít úroveň a vtip.
Z napínavých knížek vám doporučím Sběratele Johna Fowlese, nic není šílenější než posedlý zamilovaný boháč.
Inteligentní sci-fi píše David Mitchell, který svým Atlasem mraků dokazuje, že tento žánr rozhodně není brakový.
A nesmíme zapomínat, že právě ve Velké Británii se narodila královna detektivek Agatha Christie, osobně mám ale raději Dorothy L. Sayersovou a jejího detektiva s modrou krví Lorda Petra Wimseyho.
A nesmíme zapomenout na Iana McEwana, Neila Gaimana, Douhlase Adamse, J. K. Rowlingovou, Charlotte Brönteovou a Roba Granta a....ááá zastavte mě někdo!
Já vás varovala, britskou literaturu miluju.
0 Comments