Jako správný Pražan jsem na víkend vyrazila za hranice hlavního města (ale ještě tak správný Pražan nejsem, protože výlet nebyl můj nápad, já bych klidně v Praze trávila víkendy, svátky, dovolené...ok, dovolené ne, ale jinak to tu mám moc ráda). A zmokla jsem. Dvakrát. Ale zase jsem si prohlédla Království železnic, které už nějakou dobu funguje v mém rodném Žďáře. Na tomto projektu je vidět, že ho tvořili opravdoví nadšenci. Jeden z nich návštěvníkům sděloval drobné skryté vtípky. Například nám ukázal souložící pár za jedním oknem nádražní budovy. Ha ha. Pán byl sice hodně informovaný, co se týče vlaků, ale jeho "lidový humor" mě míjel. Když ztlumil světla a předvedl nám, jak vypadá Vysočina plná vlaků za tmy (a právě v té tmě nás upozornil na onu dvojici - opravdu zvláštní pán), odpustila jsem mu většinu nepovedených přisprostlých komentářů. Na další fígle se budete muset zajet do Žďáru podívat sami. A doufám, že vás nevyděsí řeka Sázava, která protéká hned vedle Kulturního domu, kde se nachází i Království železnic:

Vlastně celý víkend byl ve znamení železnice (klika, že mám ráda vlaky). Na Vysočinu jsme jeli vlakem, ve kterém jsem si četla knihu, která má na obálce vlakové kupé, a časopis Českých drah (kde jsme se dočetli o nových možnostech nákupu jízdenek - jestli to bude fungovat, bude to paráda!). No a samozřejmě výstava v Království železnic. Divím se, že se mi o vlacích i nezdálo. Byl by to krásný sen...Ale jdeme na knihy, četla jsem totiž nejen ve vlaku. 

Fredrik Backman: Co by můj syn měl vědět o světě

Anotace z cbdb (zkráceno): Vrávoravý pokus otce vysvětlit dvouletému synovi, jak funguje svět. Od autora bestselleru Muž jménem Ove.  Fredrik Backman vtipně stírá všechny úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století v půvabné knize plné upřímných obav a nepodmíněných vyznání lásky, která zasáhnou čtenářovo srdce. 

Frederik má výborný smysl pro humor. Moc se mi líbí, že sentiment v jeho podání je vlastně hodně černohumorný vtip. Líbí se mi, s jakou láskou píše o své drobné ženě, líbí se mi, jak píše o svém synovi. Líbí se mi, jak začne sáhodlouze popisovat nějakou nepříjemnou situaci a jak je nakonec pointa jiná a kouzelně milá. Líbí se mi, jak si dělá legraci z lidí, kteří nemají stejný smysl pro humor. Líbí se mi, jak si dělá legraci ze sebe. Zkrátka líbí se mi, jak Fredrik Backman píše.

Lela Geislerová: Zen žen

Anotace z cbdb: Slavný komiksový seriál Lely Geislerové vychází poprvé knižně a ve formátu, který se v žádné kabelce ani plátěné tašce neztratí. Kniha o ženách, ale nejen pro ženy. Kniha o tom, jaké to je, být dcerou, mámou, kamarádkou, manželkou nebo milenkou. Rozchody, filozofování nad vínem, milostné trapasy, zlobivé děti, nemožní partneři, cynické matky, a ještě trocha vína… Autorčin nadhled, humor a cit pro psychologický detail však důvěrně známé situace povyšují na zábavné etudy z nekonečného seriálu mezilidských vztahů. Přes dvě stovky epizod ze života moderní ženy představuje to nejlepší ze stripu, který několik let baví čtenářky a čtenáře týdeníku Respekt.

Velmi netradiční formát komiksu mě nejprve překvapil, ale ono je to vlastně naprosto logické - komiksové "sloupky" Zen žen vycházejí v Respektu na okraji stránky takto svisle. Takže oceňuji originalitu. Stripy jsou cynické, vtipné a občas k ženám až příliš (krutě) pravdivé. Zastoupeny jsou snad všechny ženské problémy, nejrůznější povahy žen (ale i mužů) v nejrůznějším věku. Vlastně je to téměř časosběrný dokument!  

Horacio Altuna, Gibrat, Jean-Claude Forest: Svůdné schůzky

Anotace z cbdb: Nejslavnější francouzští a evropští tvůrci se sešli, aby přispěli do série erotických sborníků. Každý je věnovaný jednomu prostředí a tématu (začínáme cestováním a oblečením) a přináší sérii šesti až osmistránkových příběhů od autorů jako je Enki Bilal, Guy Vidal, Altuna, Gibrat, Varenne či Jean-Claude Forest! Připravte se na sto padesát stránek skvělých kreslířů, krásných žen a sexy příběhů!

Krátké komiksové příběhy s erotickým tématem mě nalákaly hlavně svojí krásnou obálkou (to jen tak mezi námi, všem ostatním hodlám tvrdit, že mě nalákala zvučná jména slavných autorů). A jak už to tak bývá u knih, které jsou složeny z příběhů různých autorů, jeden komiks je lepší a jiný slabší. Některé mají vybroušenou kresbu, pastelově zbarvenou evokující secesi, jiné mají promyšlený příběh s šokující a vtipnou pointou a jiné jsou jen divné. Ale ty kvalitnější převažují a je radost dívat se na obrázky, které v drtivé většině nejsou pornografické, ale jen lehce probouzejí fantazii. A ta obálka no... 

Z telefonu jsem si smazala Malé ženy, na podruhé mě nebavily. Takže proč se trápit, že? Dneska za ně musím vybrat náhradu. Těžký to život knihomola...