Dočteno podle hous.enky (29. týden)

10:30

Vítám vás u svého Dočtena, ve kterém v pravidelném čase shrnuji to, co jsem v uplynulém týdne přečetla/rozečetla za knihy.

Tenhle týden u mě probíhal ve zkráceném režimu, neb jsem v pondělí měla dovolenou. Tenhle den volna navíc jsem strávila na chatě, kam se strašně ráda vracím. Krásně to tam voní dřevem (chata je dřevěná, ne že bych tam dělala dřevo tak jako doma) a prázdninami. Řekla bych, že je to místo, kde to mám nejradši. A taky se tam hodně dobře čte, kouká na filmy a hraje Might and Magic VI, jak jsem se o prodlouženém víkendu přesvědčila. Dělala jsem hlavně to třetí, takže knižní statistika zas tak pestrá nebude.

Ale, pokud by vás to fakt hodně zajímalo, dost jsem v MaM postoupila! Snad o pět levelů, takže teď běhám po mapě a kosím to tam jak komáry. A taky jsem konečně dočistila několik dungeonů, se kterými jsem delší dobu zápasila. Takový Chrám boha Baa mi dával před tím levelováním strašně zabrat, protože byl plný zatracených uctívačů Baa, kteří kouzlili jak blbí a měli spoustu života. Nooo nic.

Hraním jsem strávila větší část neděle i pondělní odpoledne. Asi to bylo tím, že jsem v danou chvíli měla s sebou jen knížku, která mě nijak neoslovila, takže jsem se radši věnovala hře. Pokud chcete vědět, o jakou knihu šlo, tak je to novinka Petry Hůlové Stručné dějiny Hnutí. Nejen že je to fakt debilně pojaté, ale navíc ty věty jsou složené naprosto nelogicky a musím se k těm složitým souvětím několikrát vracet, abych pochopila, o co že to šlo na začátku. Ale ke knize se ještě vrátím v samém závěru článku.

V pátek jsem snad po roce byla v Ikee. Na obědě (měla jsem lososový wrap a jahody se šlehačkou) a hlavně pro pánev, protože ta naše odešla do pánvičkového nebe. Mimochodem přikládám fotku z Ikey z oddělení světel. Za velmi výjimečnou cenu tam maj teď tohle světlo: je to červená plastová kabelka, ve které je nainstalovaný jakýsi zdroj světla (detaily jsem nezkoumala). Je to dost hygge? Já myslím, že rozhodně. A skvěle to doplňují ty černé lustry s třásněmi. Mám pocit, jako bych nahlížela do pokoje ve vykřičeném domě. No kdo by tohle nechtěl mít doma? No, kabelku jsem si nakonec nevzala. Koupila jsem si jen svíčku a již zmíněnou pánev.

A tak máme doma novou pánvičku a já můžu zase dělat palačinky do zblbnutí (jo, byly ve středu k večeři - M. nejedl a já si je užila s banánem, broskvemi a kiwi a to vše zakápnuté javorovým sirupem). A taky volská oka. Ty mám totiž dost ráda. Asi je budeme mít k snídani jak v sobotu, tak v neděli. Kdo by nemiloval víkendové snídaně...

Lepší jsou snad už jen dezerty po obědě, jako tomu bylo v případě téhle zmrzliny. Dala jsem si čokoládového Magnuma. Jakože čokoláda byla uvnitř i venku a při prvních dvou zakousnutích jsem myslela, že mě skolí čokoládová horečka, uf. Naštěstí to mé tělo vydrželo a dokonce jsem si vzpomněla, že bych ho mohla vyfotit. Na fotky, jak víte, já dost často zapomínám. Tak voilá, to je on!

Na můj vkus už je tenhle styl moc čokoládový, a tak mým favoritem nadále zůstává ten s mandlemi. Škoda, že v té hořké čokoládě nemají vanilkovou zmrzlinu. Nebylo by to tak sladké (a čokoládové) a asi bych měla nového oblíbence. I tak to ale stojí zato a já si ještě pár Magnumů do konce července koupím - do té doby je totiž mají v Tescu za 19,90.

Za sice ne tak skvělou cenu, ale velmi levně jsem nakupovala i v Kosmasovi. Ráda brouzdám jejich knižním bazarem, kde nabízejí mírně poškozené - moje knihy odtud nikdy nebyly nijak poškozené - knihy se slevou 40 % a někdy i ještě víc. A tak jsem si tam tentokrát vybrala dole vyfocené tři kousky. Komiksy ne, to jsou recenzní výtisky.

A pustila jsem se hned do dvou knížek a hlavně kolem nich se bude točit celé dnešní Dočteno.

Dočteno

Vince, Zep: Esmera

Anotace z cbdb: Pozdní šedesátá léta a strohá církevní škola. To je prostředí, ve kterém dospívá Esmera Santeneová a v němž se musí vypořádat se svými prvními fyzickými touhami. Nejen pocity, ale i první zkušenosti s muži sdílí s kamarádkou Rachel. První zážitky jsou v očích dívek většinou neuspokojivé, ale když konečně ve strohém prostředí Esmera dosáhne „svého“, zjistí o svém těle jednu fascinující věc – síla orgasmu jí doslova a do písmene dokáže měnit život! Esmera se díky svým výjimečným schopnostem stane privilegovaným svědkem evoluce sexuality a fyzického potěšení celé naší společnosti. Kreslíř Zep je talentovaným umělcem s dynamickou linkou, který ztvárňuje fyzično s nadsázkou, jež přitom dodává celému příběhu neobyčejnou smyslnost.

Pokud sáhnu po erotickém komiksu, je to většinou o tom, jak jakási amazonka běhá po světě a seznamuje se s místními obyvateli. No, seznamuje... Prostě Druuna nebo Barbarella nebo jiné ženy z vesmíru. Vytvořit erotický komiks v obyčejném světě smrtelníků dost zavání obyčejným pornem, ale ona Esmera vlastně zas tak obyčejná není - s každým orgasmem se její pohlaví změní: z penisu na vagínu a naopak. Zní to bláznivě? Inu taky že to bláznivé je. Mnohem víc zajímavější jsou ale vztahy, kterými Esmera prochází. Napřed se snaží najít si ideálního partnera, ale nakonec - no zkuste žít s někým, kdo má nestálé pohlaví - se rozhodne jinak.

Za Esmerou stojí zajímavý nápad a krásná kresba v béžově sépiové barvě, která čtenáře neuráží. Nečekala jsem od knihy mnoho, ale líbila se mi. Svou civilností i Esmeřinou snahou o to, aby byla normální. Esmera je krásný komiks a stojí za přečtení.

Právě čtu

Petr Macek: 1968 očima 50 slavných osobností

Anotace z cbdb: Rozdělené rodiny a zničené kariéry, vynucená poslušnost režimu nebo všemožné zákazy. Neexistuje v této zemi nikdo, koho by se okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 nedotkla. Invaze a následná potupná normalizace zanechala stigma na všech – těch, kteří museli veřejný prostor opustit, i těch, kteří se snažili najít morální kompromis a prostě dál žít a pracovat.
50 let poté vzpomíná na události roku 1968 a jeho následky 50 největších osobností své generace ve zbrusu nových, exkluzivních rozhovorech a otevřených zpovědích se spisovatelem a publicistou Petrem Mackem. Kamila Moučková, Jiří Menzel, Jiřina Bohdalová, Rudolf Hrušínský, Jan Pirk, Naďa Urbánková, Helena Vondráčková, Eva Pilarová, Jana Šulcová, Petr Janda, Karel Vágner a mnozí a mnozí další – co jméno, to jiný osud a unikátní příběh roku 1968.

Letošní rok je plný historických osmiček, takže když jsem knihu v práci držela v ruce, chtěla jsem si ji přečíst. O osmašedesátém se všude píše i mluví a je to jeden z velikých milníků 20. století. Líbil se mi úvod do historie tohoto roku, protože jsem se dozvěděla pár nových informací. Výběr osobností jde napříč různými obory a právě jména těch osobností mě zaujala. Hned při listování knihou jsem si přečetla rozhovor s Evou Pilarovou a bylo rozhodnuto. Otázky dostávají všichni stejné, zážitky má každý samozřejmě různé. Fakt zajímavá knížka, která mi dělá společnost doma, když jdu spát.

Petra Hůlová: Stručné dějiny Hnutí

Anotace z cbdb: Ve svém posledním, tentokrát dystopickém románu Stručné dějiny Hnutí nás Petra Hůlová prostřednictvím vypravěčky Věry, lektorky převýchovné instituce Hnutí, nesmlouvavě a se suverénním tahem uvádí do světa blízké budoucnosti. Ten je podřízen ideologii radikálního humanismu, který lektorka Věra ve své Instituci uvádí do praxe. Věřin popis života v Instituci je zároveň popisem praktik a vzestupu Hnutí, které je odhodláno jednou provždy skoncovat s pohledem na ženu jako na tělo. Hodnota ženy je věcí jejích vnitřních, nikoli vnějších kvalit. Sexuální přitažlivost založená na fyzické atraktivitě a mládí je neetická. Klienty převýchovných Institucí se stávají muži, kteří to nechápou. Zapálená vypravěčka nenechává nikoho na pochybách, že ve jménu tohoto dobra nejsou na překážku ani zcela mimořádné oběti.

Čekala jsem odpověď na Margaret Atwoodovou a její Příběh služebnice, protože jsem zrovna dokoukala druhou sérii seriálového pojetí. A teda jsem z té Hůlové poněkud rozčarované. Nejen že se to blbě čte, ale většina těch myšlenek mi přijde prvoplánová a nedomyšlená. Moci se ujaly ženy - fajn. Chlapi se nechali pochytat a jsou převychováni. Jsou zřícena speciální centra, kam jsou tito muži umístěni, a na jednom z nich pracuje i fiktivní autorka spisu o historii Hnutí, který je obsahem téhle knihy.

Mám se čtením téhle knihy problém a číst ji doma, tak ji odložím. Ve vlaku se to tak nějak dá, protože je to lepší než okukovat lidi. Takže se to blbě čte a je to blbé. Jsem na straně 150 (celkem má knihy 180 stran) a doufám, že se to pořád ještě nějak zlomí, protože Petra Hůlová, že jo. Zatím jsem velmi velmi (!) rozpačitá a nechápu, oč autorce šlo.

Lenona Štiblaríková: Prehnité město

Anotace z cbdb: V temnom ponurom meste, kde na každom rohu číha smrť, sa prelínajú osudy niekoľkých hrdinov. Syn zločinca hľadá spôsob, ako sa vymaniť spod vplyvu démonického otca, policajný mediátor rieši nechutný prípad v prospech bohatej klientky, ľudská obeť v psej aréne odkryje nekalé politické intrigy na najvyšších miestach. Slováci už na rovnosť a spravodlivosť rezignovali, hlavné slovo majú peniaze, moc a arogancia. A kríkmi popri ceste sa zakráda zvláštna mačka. Je to skutočne len mačka?

Tma páchne rozkladom a obetí pribúda.

Zas byl čas oživit si slovenštinu, muhehe. Tuhle knihu jsem si rozečetla cestou autem. Ale cestuju s Ejmy, tak je čtení obtížně, takže jsem přečetla první kapitolu a těžko to jakkoli hodnotit po první kapitole. Ale je to čtivé, násilné a černohumorné. Jo, já myslím, že Prehnité město, které se - doufám - odehrává v Bratislavě, se mi bude líbit.

A další knížky zas probereme příští týden. Do té doby si užívejte prázdniny a nezapomeňte na knihy :)

Dočteno podle hous.enky (29. týden)