K létu patří výlety a poznávání (nejen) nových zemí. Proto jsme pro vás na toto léto připravily sérii článků, ve kterých vám dáme tipy na knihy, které představují určitou zemi, její obyvatele a specifika.
Budeme číst cestopisy, deníky z cest nebo nejrůznější eseje o cestování, cestách a cestovatelích. Věříme, že toho spolu stihneme za léto nacestovat co nejvíc a že se díky našim článkům podíváte i do zemí, které vás zajímají nebo které máte v plánu procestovat naživo.
Vydejte se tedy s námi na cestu kolem světa, právě vyrážíme! Naše první zastávka je Island.


Alda Sigmundsdóttir: Malá kniha o Islanďanech
Anotace z cbdb: Island je pro mnoho Evropanů velkou záhadou. Tato útlá kniha od rodilé Islanďanky, která strávila velkou část svého života v zahraničí, odkrývá značný počet specifik tohoto severského národa. Proč jsou Islanďané špatní řidiči? Jak se staví k cizincům? Co si představují pod pojmem svoboda a jak se seznamují? Odpovědi najdete v padesáti „miniaturních esejích“ psaných s humorem, ironií i pochopením.

Island země na okraji obyvatelného světa, přežila ekonomický kolaps i přírodní katastrofy. A všichni mají místo příjmení otcovo jméno s koncovkou. Alda Sigmundsdóttir (tedy Alda, dcera Sigmunda) se na Islandu sice narodila, ale dospívání a část dospělého života prožila v zahraničí. Je tedy Islanďanka, ale má nadhled cizinců. A hlavně má islandský humor. Sama ho definuje jako „suchý, nenápadný, cynický a projevovaný s kamennou tváří, se zvláštní zálibou v absurdnu.“ (str. 21) A právě takový humor mám ráda.

Alda se rozhodla napsat ministatě o své domovině. Hned v úvodu přiznává, že stati nejsou v žádných tematických celcích, protože se jí texty nechtěly znovu upravovat. Její upřímnost je velmi sympatická. I přesto, že to nebylo cílem, lze vysledovat jistá stěžejní témata. Třeba to, jak moc Islanďany ovlivňuje fakt, že jsou malý národ žijící na jediném ostrově. Všichni se plus minus znají. 

Dalším velkým tématem jsou jména. Nejen ona slavná patronyma,  tedy –son a –dóttir, ale i zábavná fakta o Ústavu pro schvalování (křestních) jmen. Ostatně pro Čechy to zas tak absurdní není, také máme matriku, která může zatrhnout neortodoxní křestní jméno. Stejně tak známým je pro Čechy systém skloňování. Alda v jednom textu popisuje právě zvláštnosti inslandštiny – skloňuje křestní jména. Dokonce islandské křestní jméno může mít čtyři tvary! Pro nás poněkud úsměvné, ale pro takové Brity je to netradiční perlička. 

Spojení tématu o jménech a humoru je stať o telefonním seznamu. Islandský telefonní seznam je řazen podle křestních jmen. A u jména je kromě adresy uvedeno i povolání dané osoby. Pravdivost údajů o zaměstnání ovšem nikdo nekontroluje, takže v islandském telefonním seznamu je 52 žen, které se (údajně) živí tím, že jsou princezny.

Povaze Islanďanů je věnováno také hodně prostoru. Hodně vypovídající je věta „Islanďané jsou Jihoevropané severní Evropy!“ (s. 56) Ale zároveň se dozvíte, proč je po Islanďany volný víkend podvod. Je to národ samých protikladů.