Uplynulý týden nebyl ve znamení knih. Ale  dočtetla jsem  tlouštíka Docktora Who, takže teď už se snad moje čtenářské tempo rozjede. A letní počasí mi taky bere hodně času. Doma je vedro, venku (ideálně u řeky) je snesitelněji...to jsou jasné počty. Dokonce jsem tento týden překonala svůj odpor ke čtení pod širým nebem a četla si na zahrádce restaurace s příznačným jménem Času dost. A abych udělala něco pro svůj kulturní život zašla jsem si na výstavu s názvem Bydliště: panelové sídliště. Už jsme ji před časem s hous.enkou navštívily, ale spěchaly jsme a tato urbanistická výstava si zaslouží více času, tak jsem se vrátila. 

A taky jsem myla okna. Mytí oken je takový můj osobní strašák. Ne že bych měla doma hodně oken. Ale je s tím práce, nejde totiž jen o mytí oken. Musím umýt i síť proti hmyzu (v mém případě spíš síť zabraňující mojí kočce zdrhnout), vyprat záclony a závěsy a co hůř - zase je pověsit. Řeknu vám, dospělost je občas peklo. Ale teď už je čas na knihy.

Anotace z cbdb: Novodobá utopie, dílo pozdního romantismu, pohádka pro lid držený pod krkem svou vlastní politickou reprezentací – tak lze charakterizovat Hastrmana, potenciální černou knihu ekoterorismu…, kdyby to nebyla kniha zelená. První část zavádí čtenáře do třicátých let devatenáctého století. Do Staré Vsi přijíždí její pán, volnomyšlenkářský šlechtic a podivínský diplomat, který se dlouhá léta zdržoval v cizině a pak se rozhodl pro klidný život ve staré vlasti. Nepočítal však s tím, že v nepatrné vesnici objeví celý nový svět. Druhá kniha vrhá hrdinu do dnešního dne, přímo doprostřed odporné přítomnosti se všemi jejími zlořády a nečistotami. Hrdina bere do rukou zbraň, aby v zemi udělal pořádek a vydobyl zpět to, oč moderní doba připravila člověka.

Jedna z prvních knih Miloše Urbana se nese na vlně morbidní poetiky, díky které jsem si Urbana zamilovala. Hastrman je občas poetický až moc, občas jsem se ztrácela v tom, co že to chtěl spisovatel říci. Ale jako celek Hastrman funguje na výbornou. V první části se podrobně seznámíme s venkovskými rituály (možná i smyšlenými, některé rituály Urbanovi nevěřím) a v druhé části se zúčastníme hastrmanovi pomsty. A konec? Velmi podobný jako v Sedmikostelí. Happy end v Urbanově podání je mrazivý. Protože je Hastrman "zelený román" víc si o něm budete moci přešíst příští středu v článku čenářské výzvy.

Douglas Adams: Doctor Who - Pirátská planeta
Anotace z cbdb: Obrovskou mocí obdařený Klíč k času byl rozdělen na sedm částí, zamaskovaných a rozptýlených napříč časem i prostorem. Ještě mocnější Bílý Strážce teď po Doktorovi žádá, aby mu všechny kousky našel. Doktor, Romana a robopes K-9 vystopovali druhou část na planetě Calufrax, když se ale trefí přesně do toho správného bodu v čase, ocitnou se přesně na nesprávné planetě – na Zanaku. Zanak je šťastná a bohatá planeta. Většinou. Z velitelského můstku jí vládne záhadný „Kapitán“ a pod jeho velením přichází jeden Nový zlatý věk za druhým – drahokamů i minerálů je pro každého dost, zkrátka ekonomický zázrak. Takže je jasné, že něco je hodně, ale hodně špatně…
Opět se ukázalo, že spojení Doktora Who a Douglase Adamse byla správná volba. Adamsův humor a šíleně komplikovaná zápletka jsou výborná kombinace a já se bavila od začátku do konce. Hledání segmentu Klíče k času je jen taková kulisa pro parádní dobrodružství na planetě Zanac, kde se po ulicích válejí diamanty jako smetí. Nesmí chybět ani Doktorův mazlíček - robotický pes K9. A samozřejmě nechybí ani Romana, doktorova společnice. Celý příběh je vlastně jednoduchý, ale Adams na něj navěšuje vtipné historky, slovní obraty a metafory jako vánoční ozdoby na stromeček. Tento Doktorův příběh se mi opravdu velmi líbil.

A na závěr vám dám divadelní tip. Ve Švandově divadle začali hrát hru s názvem Kauza pražské kavárny. Název je výstižný, a proto jsem čekala intelektuální navážení do "venkova" a voličů prezidenta. A ono to tak docela nebyla pravda. Hra si dělá legraci úplně ze všech, výkony všech herců jsou absolutně výborné. Inscenace trvá hodinu a mám dojem, že kdyby trvala víc, herci to nemůžou fyzicky přežít, až tak hru prožívají.