Hezké pondělí přeji. Minulý týden byl u mě ve znamení bolesti, takže jsem toho moc nepřečetla. Vlastně jsem nepřečetla nic. Nesnáším bolest hlavy nejen proto, že to prostě bolí, ale i proto, že dny jsou takové nevyužité. S bolestí hlavy se nedá nic pořádného dělat. Ani číst. Naštěstí s víkendem se moje hlava umoudřila, a tak jsem si naplno mohla užít dlouho plánovaný výlet do Hradce Králové. Víte, co se konalo v Hradci Králové? Ozvěny Festivalu otrlého diváka. A Otrlce my s hous.enkou milujeme. Na Ozvěny jsem ovšem vyrazila bez ní. Velká škoda, myslím, že právě naše hous.enka by si filmy velmi užila. A nejen filmy, hlavně by si užila živý dabing se Samantou Bifidus. Musím velmi pochválit hradecké kino Bio Central, je to takové kino Aero v Hradci. Stejný přístup k divákům, stejně uvolněná atmosféra s milou obsluhou na baru, velkorysé prostředí předsálí, kde se konal otrlý raut a pohodlné sedačky s dobrým ozvučením sálu. Prostě Bio Central je parádní. Oproti přeplněnému Aeru bylo v Centralu jen asi třicet lidí, na Ortlce velmi málo, ale mělo to své výhody, u rautu se nikdo netísnil, všichni diváci byli naladěni na stejnou vlnu a do sálu se nestála ohromná fronta, ale naopak si člověk mohl vybrat sedačku podle svého gusta. 

abyste si nemysleli, že mě láká jen pokleslá zábava! Já jsem kulturní člověk, který dokáže ocenit krásu našeho slavného hradu. A roztomilost mladého průvodce. Kryštof byl výborný, neměl ten pedantský projev zasloužilých průvodců a nekladl stupidní průvodcovské otázky, jednu tedy položil, ale nebyla hloupá. A trochu se musím poplácat po rameni, protože většinu informací o Karlu IV. jsem si pamatovala ze školy. Ale Karlštejn je prostě pěkný. Co není pěkné, jsou restaurace v podhradí. Už podruhé mě zklamaly. Loni odpornou polévkou. Letos téměř hodinovým čekáním na oběd. Náladu jsme si spravili v blízkém Romantickém mlýně. Kýčovitý název, ale měli absolutně dokonalé čokoládové suflé. Něco takové bych si dala i v podniku s názvem Ulepený kýč. Prostě čokoládová dokonalost s vanilkovou zmrzlinou. Ano, jídlo je pro mě důležitou součástí výletu.

Ale už dost o jídle a hurá ke knihám. Protože jsem nečetala, budu se chlubit pouze novými přírůstky do knihovny. 

Anotace z cbdb: Těší se, až se stane králem, jenže ostatní se toho dne obávají. Rozmazlený princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený "Vznešený" nikdy neopustil království, ženit se nechce, meč držel pouze dřevěný, a navíc se bojí úplně všeho. V den svých osmatřicátých narozenin proto dostane za vyučenou… Druhý den ráno se probudí v obyčejných vesnických šatech uprostřed hlubokého lesa, kde začne jeho nečekané dobrodružství. Dospěje konečně v muže a moudrého panovníka?

Nejsem obzvlášť velká fanynka Jana Budaře, ale název mě nalákal a podle anotace bych neměla být zklamaná. Knížka má sympaticky málo stránek, takže předpokládám, že se k ní brzy dostanu. A samozřejmě vás budu informovat.  

Anotace z cbdb: Tato noční knížka se nejlépe prohlíží v posteli před spaním. Je dobré pomyslet v té klidné chvíli na své bližní, kteří musí být celou noc vzhůru: na lékaře, na pekaře, na hlídače...  S vědomím, že jsou ve službě a na stráži, se nám bude lépe usínat.

Na tuto knížku mě nalákala hned dvě jména - Zdeněk Svěrák, jehož humor mám ráda, a hous.enka, jejiž názoru věřím. A hous.ence se Město spí líbilo. Takže jasná volba. I tato kniha je útlá, takže je velká pravděpodobnost, že se k ní dostanu brzo.