Dočteno podle hous.enky (15. týden)
9:30
Tak jako každé ráno prohlížím svou fotogalerii v mobilu, abych vám sem mohla dát nějakou fotku z uplynulého týdne, ale tentokrát tam nic zajímavého nemám. Jen fotky knížek a fotky dřeva... Právě ve znamení těchto dvou věcí se nesl můj uplynulý týden.
Pokračovat ve čtení
Tedy možná spíš v opačném pořadí: dřevo a knihy. Na zahradě nám totiž začíná růst tráva, takže je nejvyšší čas všechna ta polena, větve a ostatní hořící věci uložit do dřevníků. Mohla bych vám udělat přednášku o tom, jak je nejefektivnější držet sekeru při štípání a jak důležité je dřevo na okrajích skládat v protisměru, jak to vidíte na ilustrační fotce k článku (polena v pravé části jsou tzv. samonosná, takže udrží dřevo na svém místě). Taky je dobrý kmen napřed odkůrovat, ale na to samozřejmě nemáme podmínky. Teda mohla bych to odkůrovat já, ale jak říkám: na to nemáme podmínky... Fuj, myslím, že se mi o dřevu bude i zdát.
O knihách se mi například nezdá prakticky nikdy. Zjistila jsem - právě teď, když píšu článek - že jsem přestala číst před spaním. Asi to bude tím dřevem, ale padám do peřin naprosto vyšťavená a jakmile se přikryju, den pro mě končí. A tak čtu jen při cestování nebo ve chvílích, kdy mě můj Dr. Voštěp pošle domů, že už toho dřeva bylo dost. No takže ve výsledku jsem tenhle týden dočetla jen dvě knihy.
Což mi ale nevadí, protože jsem si řekla, že duben si dám takový relaxační a k intenzivnímu čtení se vrátím až v květnu. Až bude po dřevě...
Dočteno
Jak jsem už napsala, tak tentokrát jsou to jen dva kousky. Ale obě knížky se mi moc líbily a už teď vám můžu říct, že jednu z nich si určitě brzy přečtu ještě jednou.
Gerard Way, Gabriel Bá: Apokalyptická suita
Během nevysvětlitelné události se narodí čtyřicet sedm děti s nadpřirozenými schopnostmi – ženám, které ani nebyly těhotné. Milionář Reginald Hargreeves adoptuje sedm z nich. Když se ho zeptají proč, vysvětlí to jednoduše: Abych zachránil svět.
Těch sedm dětí se stane týmem Umbrella Academy, disfunkční rodinou superhrdinů. Ovšem o deset let později je všechno jinak. Hargreeves je mrtvý, tým rozpadlý... a svět opět v ohrožení.
Zaprvé: obálka je naprosto skvostná! Myslím spíš přebal knihy, protože na deskách zas nic tak mimořádného není. Strašně se mi na první pohled líbí ta jednoduchost a barvy. Skvělé jsou na obálce zejména rty a nos té postavy (teda i postavu má dobrou, ale tu tady nehodnotím), protože se z nich dá vyčíst, jaká asi ta houslistka bude... Teda možná to tam vidím až po dočtení knihy, že jo. Uf, je náročné nespoilerovat.
V prvních dvou sešitech, kdy nám jsou jednotliví hrdinové představováni, jsem se ještě dost ztrácela. Ani ne tak v ženských postavách, protože ty byly jen dvě a každá byla úplně jiná, ale mátli mě chlapi. Těch kluků bylo pět a přišli mi velmi podobní. Navíc tím, že jejich role byly naprosto odlišné, měla jsem dojem, že to celé musím správně pochopit už od začátku. Byla to chyba. Měla jsem to nechat být a číst dál, protože pak to do sebe dobře zaklapne a vy víte, kdo je kdo.
Jakmile se ale dostane ke slovu slečna Houslistka Houslová, všechno jde stranou a je to akcí nabitý komiks, při kterém zapomenete dýchat.
Teď mě ale dost mrzí, že to je jen první kniha a druhá je kdesi v nedohlednu. Takže si za nějakou dobu budu muset knížku znovu přečíst, abych si oživila děj. Bože, už teď je mi jasný, že se v těch chlapských rolích zase budu ztrácet.
Miroslava Varáčková: Prežila som svet
Anotace z cbdb: Volám sa Ela a som jedna z tých, čo prežili. Prišla som o svoju rodinu, priateľov, susedov a vo svojich sedemnástich rokoch som ostala celkom sama. Kedysi som chodila do školy, so spolužiačkami do kina, či len tak sa flákať mestom. Dýchala som čistý vzduch a jedla čerstvé rožky. Teraz väčšinu času trávim v starej stuchnutej pivnici a deň, kedy mám plný žalúdok, môžem pokojne nazvať šťastným. Volám sa Ela a som jedna z tých, čo prežili...
Napínavý príbeh zakázanej lásky, ktorá sa rodí v čase úpadku civilizácie. Svet je v ruinách, budúcnosť neistá, boj o život neúprosný. Podľahne Ela nádeji a túžbe milovať? Vráti jej ukrývaný vzťah do duše svetlo, alebo ju uvrhne do ešte väčšieho zúfalstva? A... prežije Ela vôbec najbližšie svitanie?
Obálku jsem tentokrát nestáhla z cbdb, protože tam mají obálku jen k prvnímu vydání téhle knihy. Nevím, co k tomu vedlo (ale jsem jí vděčná), ale autorka k druhému vydání své knihy vybrala jinou obálku - tu, kterou vidíte na obvyklém místě. Udělala tak zatraceně dobře, protože ta první obálka mi přijde naprosto příšerná. Přijde mi zbytečné na knižní obálky používat těla nahých lidí, pokud nejde o učebnici biologie nebo o příručku k sexu. Je to zbytečné, zavádějící a rádoby skandální. Dneska už nahota nikoho nešokuje a působí to lacině. Dost řečí, dám vám sem i tu původní obálku. Tadá: tady je. Strašný font písma a přesvětlená fotka. s tím jsem měla drobet problém i u toho druhého vydání, ale přece jen to celé působí mnohem jemněji a ty ruiny v pozadí nevyznívají jako pěst na oko, jako je tomu u té první, kdy ta nahotina leží na nějakých prknech nebo co to je. To světlo je tam jako Boží přítomnost? Fakt nevím. Nelíbí se mi to.
Takže změna obálky podle mě knize hodně pomohla. Škoda jen, že kniha není v pevných deskách, protože jsem ji při nošení v batohu trochu poničila. Ale zase byla lehká a její pořizovací cena je jistě o pár euro nižší, což taky chápu.
A teď už ke knize:
Moje první setkání s Miroslavou Varáčkovou proběhlo jako ideální rande. Zezačátku mi to přišlo takové zvláštní, protože celou tu dobu sledujeme příběh ze strany Ely a chybělo mi nějaké pozadí příběhu a toho, co se vlastně se světem, který Ela ztratila, stalo. Později se ale všechno vysvětlí, pak se to ještě dovysvětlí a na konci mě mrzelo, že tenhle svět už musím upustit.
Napsat dobrou postapokalyptickou knížku pro mladé (pro holky) není vůbec žádná sranda. Chvílemi jsem měla dojem, že to pojetí postapo světa je hodně podobné sérii Monument 14 od Emmy Laybourne, kdy svět přežilo taky jen pár lidí. To, jak je Ela ve městě skoro úplně sama, mi přišlo trochu nevěrohodné, zvlášť když všechny ty protiatomové kryty musely být plné lidí...
Ale nahradila mi to milá Peggy, stará Beky a hlavně tábor. Pojetí táborů mohla být klidně věnovaná větší část a autorka to mohla líp rozepsat, protože bylo fajn, jak najednou Ela byla mezi lidmi.
Pokud jde o romantiku, tak s tou já to mám v takových knížkách tak, že nepotřebuju, aby ta mladá holka někoho milovala. A ona teda skoro vždycky někoho miluje. A vždycky je tu kluk z minula a kluk z přítomna. A Ela to má zrovna tak. Naštěstí to autorka ustála, nevrhají se na sebe jak hladoví hroznýši, co požírají svou myš, a k sexu dojde naštěstí jen jednou.
Prostě já mám z téhle knihy hodně dobrý pocit a hodlám s paní Varáčkovou vyrazit na další schůzku. Koukala jsem totiž, že postapo je i její další román Adaptace. Naštěstí vyšla v češtině, tak s jejím sháněním nebude problém.
Právě čtu
Je to trochu zvláštní, ale tenhle týden jsem neotevřela žádnou novou knihu. Takže pořád čtu Černé lekníny a Třeštíkovo Jen aby, řekla moje žena. Lekníny mám teď na cesty a Třeštíka si čtu ve volných chvílích v práci. Jsou to jeho facebookové statusy, takže to jsou fakt jen jednohubky.
Je docela fajn odpočinout si po té knižní smršti, co jsem podnikala v březnu kvůli Magnesii Liteře.
0 Comments