První povelikonoční týden lze považovat za vydařený. Už jen proto, že pracovní týden byl o den kratší. Oujé, to by se mohlo dít klidně častěji. Naštěstí teď nastává období, kdy takových týdnů bude hodně, takže se máme na co těšit. A co s takovým volným dnem udělat? No jasně že by šel využít ke čtení... Ale já se nejradši jen tak doma poflakuju. Aspoň v takové mimořádně volné dny.


Tentokrát byly volné dny hodně o návštěvách, takže jsem doma strávila vlastně jen pátek. Navštívili jsme skoro veškeré mé a M. příbuzenstvo. Uf. Odnesla jsem to bolestí v krku a rýmou jak brno. Věřte mi, že rýmu jak brno nechcete - neustále mi teče z nosu a v noci mi osychají rty, jak spím s otevřenou pusou. Zatracená brněnská rýma!
Od tohohle mého stavu se pak odvíjely veškeré mé aktivity: tenhle týden jsem večery trávila u telky, u které jsem napůl spala. V neděli jsem si nainstalovala tu hru, o které jsme vám říkala minulý týden: Might and Magic VI. A rozehrála ji. Ale hrála jsem vlastně jen jeden večer zhruba hodinu. Pak jsem radši šla koukat na televizi (rozumějte spát, jak jsem psala výše). Spala jsem u televize snad každý večer. Kromě středy, kdy jsem s velkým očekávám sledovala vyhlašování cen Magnesia Litera. Je to v cajku, jak poezii, tak prózu vyhráli mí favoriti. Knihu roku si teď bere na paškál togaf, tak ani o ni nezůstanete ochuzeni. Jakože o knihu roku ani o togaf, chápete.
Podepisuje se na mě můj zdravotní stav, takže dost bylo pokusů o vtipy, jdeme na knihy!

Dočteno

Ivana Myšková: Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

Anotace z cbdb: Postavy uvězněné ve svých životech jako jelení šíje ve zpuchřelé pneumatice. Jsou uvězněni ve svých životech jako jelení šíje ve zpuchřelé pneumatice, chřestí garnýžemi, rozkrajují hálky a budí žlabatky, sestrojují lapače času, a hlavně srdnatě pojídají nahnilá jablíčka pravdy. Ženy zaplavují muže tirádami a muži na ženy sesílají mlčení. Postavy této knihy jsou si dobře vědomy svých slabostí a za své viny očekávají spravedlivý trest. Nejsou vláčeny neblahými historickými událostmi, na pořádné drama si zadělají samy. Pořád se něčeho bojí, hodně se štítí a občas někoho nedopatřením zabijí. Snad by trocha sebelásky vedla ke šťastnějším koncům i začátkům. Ale jak ji do nich vpravit, aby ji nevyzvracely?
Sbírka povídek o lidech, kteří žijí nešťastně v nešťastných vztazích. Nejvíc mě zaujala povídka o nevěrné ženě, která svému muži vyčítá, že ho musela podvést. Některé povídky jsou velmi zvláštní (ta o hmyzu) a některé mají fajn pointu (hned ta úvodní o domýšlivé ženě).
Jinak je tenhle povídkový soubor dost depresivní a všichni tu končí poměrně špatně. Není to knížka, ke které bych se vracela, ale bylo fajn si po dlouhé době přečíst něco o zpackaných životech jiných lidí.

 

Mika Waltari: Vlak osamělého muže

Anotace z cbdb: Finského spisovatele Miku Waltariho (1908 - 1979) proslavil na celé světě román ze starověkého Egypta Egypťan Sinuhet. Přesto Waltari v Egyptě nikdy nebyl - ani před napsáním románu, ani po jeho vydání. O to víc cestoval do ostatních zemí, v nichž se jeho romány odehrávají. V knize Vlak osamělého muže z roku 1929 mladý Mika Waltari popisuje své první velké putování Evropou. Z Helsinek cestoval přes Berlín, Prahu (která v něm kupodivu zanechala dojem velmi nelichotivý), Vídeň, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu, odkud se pak vracel přes Dubrovník, Řím a Paříž zpátky domů. Je to poutavý popis Evropy, která byla deset let po konci první světové války ještě plná nadějí a iluzí, a také dojímavý deník mladého muže, jeho citového a tvůrčího hledání. Waltari se na podobnou cestu vydal znovu o dvacet let později, napsal o ní knihu Cesta do Istanbulu (česky vyšla v nakladatelství Hejkal roku 2003). V Istanbulu se odehrává několik jeho velkolepých historických románů, mj. Temný anděl, Krvavá lázeň a především Šťastná hvězda, která je jedním z nejpůsobivějších moderních zobrazení zhoubné totality. Vlak osamělého muže vychází česky poprvé (v překladu Markéty Hejkalové), a čeština je jediným cizím jazykem, do něhož byla kniha přeložena.
Waltariho putování meziválečnou Evropou mě bavilo. Nečetlo se úplně snadno, protože kniha obsahuje snad tisícovku nejrůznějších komplikovaných přívlastků, ale bylo to krásný. Nejkrásnější pasáže jsou ty z cípu východní Evropy a pak se mi líbily popisy Dubrovníku.
Překvapilo mě, jak málo se Evropa za těch devadesát let změnila a jakou proměnou prošel během té cesty Mika Waltari sám.
Víc vám napíšu v recenzi po víkendu.

Christine Féret-Fleury: Dívka, která četla v metru

Anotace z cbdb: Juliette zbožňuje knihy a na cestu do práce si většinou nějakou přibalí do tašky. Se zaujetím pozoruje i lidi okolo, čtenáře v pařížském metru, které pravidelně potkává. Osudy na papíře jsou tak poutavé, zatímco její dny plynou v šedivém oparu! Jednou ráno se rozhodne udělat alespoň malý krok – vydá se do kanceláře jinou ulicí. A její život se navždycky změní. Mladá žena začne psát svůj vlastní příběh…
Juliette je vášnivá čtenářka a k smrti ráda sleduje ostatní čtenáře. Kdo z nás to nedělá, že jo? Jenže Juliette působí hrozně jednoduše, nekomplikovaně, prostě. Nikoho pak nešokuje, že pro ni není problém ze dne na den odejít z práce a začít někde jinde.
Juliette chybí větší propracovanost osobnosti a tedy uvěřitelnost. Pro to, aby tahle óda na čtenářství mohla fungovat, potřebuje kniha dobrou hrdinku. A to Juliette není.
Juliette někde přirovnávají k Amélii z Montmartru. Mně to přišlo celou tu dobu takové nijaké. Kniha se výborně čte, je v ní jen pár překlepů, které vás při čtení trochu rozhodí, ale jako celek nefunguje. Navíc mě mrzelo, jak přeložili v závěru knihu Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů... Aspoň si měli ověřit, jak to u nás vyšlo.

Právě čtu

Pokračuju v Černých leknínech (ty čtu sem tam v posteli) a tak mám pořád otevřeného Třeštíka a jeho Jen aby, řekla moje žena. Kromě nich jsem tenhle týden poprvé otevřela tyhle dvě knihy:

Miroslava Varáčková: Prežila som svet

Anotace z cbdb: Volám sa Ela a som jedna z tých, čo prežili. Prišla som o svoju rodinu, priateľov, susedov a vo svojich sedemnástich rokoch som ostala celkom sama. Kedysi som chodila do školy, so spolužiačkami do kina, či len tak sa flákať mestom. Dýchala som čistý vzduch a jedla čerstvé rožky. Teraz väčšinu času trávim v starej stuchnutej pivnici a deň, kedy mám plný žalúdok, môžem pokojne nazvať šťastným. Volám sa Ela a som jedna z tých, čo prežili...
Napínavý príbeh zakázanej lásky, ktorá sa rodí v čase úpadku civilizácie. Svet je v ruinách, budúcnosť neistá, boj o život neúprosný. Podľahne Ela nádeji a túžbe milovať? Vráti jej ukrývaný vzťah do duše svetlo, alebo ju uvrhne do ešte väčšieho zúfalstva? A... prežije Ela vôbec najbližšie svitanie?
Postapo? To já můžu. A slovenské postapo jsem ještě nečetla, takže mám veliká očekávání. A zatím dobré. Hrdinka je mladá holka, která přežila jakousi apokalypsu (jsem na začátku, tak zatím nevím, oč jde) a zatím je to sympatické. Doufám, že se to moc nezvrhne v milostný román o zakázané lásce, jak je avizováno, a že to téma autorka ustojí. Zatím se mi to líbí. Víc čekejte ve článku příští pátek.

Gerard Way, Gabriel Bá: Apokalyptická suita

Anotace z cbdb: 1. kniha v sérii Umbrella Academy.
Během nevysvětlitelné události se narodí čtyřicet sedm děti s nadpřirozenými schopnostmi – ženám, které ani nebyly těhotné. Milionář Reginald Hargreeves adoptuje sedm z nich. Když se ho zeptají proč, vysvětlí to jednoduše: Abych zachránil svět.
Těch sedm dětí se stane týmem Umbrella Academy, disfunkční rodinou superhrdinů. Ovšem o deset let později je všechno jinak. Hargreeves je mrtvý, tým rozpadlý... a svět opět v ohrožení.
Mám ráda komiksy o superhrdinech, které nahlížejí na jejich superschopnosti trochu jinak. Proto mě okouzlila třeba i Plutona, o které jsem vám psala nedávno.
Zatím jsem dočetla první z pěti (nebo šesti? Teď nevím) sešitů, které tahle kniha obsahuje. A zatím hodně dobrý. Moc se mi líbí šedavá temnější kresba i autorův humor. Je tu sedmero dětí, které musejí vyrůstat mimo společnost, protože by ji mohly ohrozit. Jsou to zřejmě super děti. Zatím o nich nic moc bližšího nevím, takže vás zase odkážu na příští pátek, kdy se tu objeví článek Dočteno a v něm malý rozbor téhle knihy.

Hm, teď koukám, že ty moje postřehy ke knížkám jsou tentokrát hodně stručné. Inu, snad to příští týden bude lepší a já budu mít zase psavou.