Počasí se sice umoudřilo, ale moje čtecí lenost přetrvává. Obávám se, že ani hous.enčin lék v podobě postapokalyptické young adult mi nepomůže. Pokusila jsem se oživit svůj literární život návštěvou výstavy posledního laureáta Nobelovy ceny za literaturu. Ani Bob Dylan nepomohl. Ale udělala jsem si roztomilou fotku, dala by se nazvat spolupráce Dylan&togaf. Pojmenovala jsem ji "Pražští turisté sedí na Manhattanském mostě". A takhle já se tu bavím...

Sarah Anderson: Dospělost je mýtus

Anotace z cbdb: Připadáte si zhola výjimeční?
Užíváte si navazování kontaktů důležitých pro vaši budoucí kariéru?
Je pro vás dospělost vzrušující nová výzva, na kterou se cítíte zhola připraveni?
Blah. Prosím, kliďte se mi z očí.
Tahle kniha je pro ty ostatní z nás. Tenhle komiks je pro všechny, kdo dokážou proflákat celé víkendy na internetu, pro které je držení se za ruce na ulici s naprosto úchvatným klukem nesnesitelná agónie, pro všechny, kdo sní o tom, že celý den zůstanou doma a budou se válet v pyžamu. A pro všechny, kdo přemýšlejí, kdy přesně vlastně ta dospělost začíná. Jinými slovy pro nás, kteří prožíváme hrůzy a trapnosti dnešního mladého života.

Myslím, že se Sarah bychom mohly být kamarádky. Už jen kvůli problémům s vlasy a odporu k cvičení. Některé vtipy mě sice minuly, ale smysl pro humor má Andersonová stejný jako já. Dospělost je mýtus má podobný formát jako např. Opráski sčeské historje, na jedné stránce se vtip načne, vygraduje i vypointuje. Na další stránce je už nový vtip, nesouvisející s tím předchozím, ani tím, který následuje. Oprásky ale primárně vycházejí na facebooku, sem tam jeden vtípek a tak mi to vyhovuje. Dospělost je mýtus je smršť vtipů, asi by bylo lepší si je dávkovat - max. jeden denně, protože jinak hrozí ne přímo předávkování, ale mírné přesycení. Nicméně mě tato kniha pomohla na chvíli překonat letní knižní otupělost a to se cení! 

Anne Franková: Deník Anny Frankové  

Anotace z cbdb: Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Toto české vydání obsahuje poprvé nově nalezené a dosud nepublikované stránky.

Na slavný deník holandské židovky jsem se chystala dlouho. Nakonec jsem se k němu dostala díky naší čtenářské výzvě na červenec. Takže podrobněji se o této knize rozepíšu ve středu. Slečna Franková mě velmi mile překvapila. Trochu jsem podezírala všechny ty nadšené komentáře u knihy za pietu a sentiment. Ale opak je pravdou: třináctiletá Anne měla opravdový literární talent. Samozřejmě se nevyhne jistým nešvarům, ale jde spíše o nešvary spojené s literární formou deníku. Místy je trochu ufňukaná a místy povýšená, ale vždy působí mimořádně roztomile. Jako vrčící štěně čivavy.

Chuck Palahniuk: Něco si vymysli

Anotace z cbdb: Kontroverzní americký spisovatel přichází s dlouho očekávanou – a vůbec svou první – sbírkou povídek, které nejde odečíst. Třiadvacet textů vlastně představuje jakousi esenci Chucka Palahniuka. V povídkách je ve své nejlepší formě: ostrý a sžíravý, nekompromisní. Přináší bizarní témata a libuje si v nich.

S Chuckem si tak proplouvám z povídky do povídky. Z jednoho zvráceného nápadu do druhého. Ten chlap je vážně magor, ale píše výborně. Začínám přicházet povídkám na chuť. Je to asi jako s pivem a olivami, k těm je prý třeba se taky propít a projíst. K pivu jsem se propila, k povídkám pročetla, jen ty olivy stále považuji za zvrácenější než literární svět Palahniuka. 

No jo, vážně je to všechno...ale abych nebyla za neliterárního barbara - výrazně jsem pohnula s Korespondencí V+W. Mám totiž v hlavě takový odvážný plán - použít Korespondenci V+W na naši čtenářskou výzvu. Tak uvidíme, zda se zadaří. Držte mi palce!