Kiera Cass: Dcera

Anotace z cbdb: Princezna Eadlyn od malička stále dokola poslouchala vyprávění o tom, jak se potkali její rodiče. Ona ovšem ani náhodou netouží opakovat jejich romantický příběh! O svém životě však nerozhoduje sama. Její protesty jsou naprosto zbytečné, i ona si musí manžela vybrat v Selekci.
Série Selekce mě nijak zvlášť nenadchla a o jejím pokračování jsem četla jen samá negativa, ale přesto jsem se do knihy Dcera pustila. Ptáte se proč? Inu, Kiera píše opravdu čtivě. Navíc se ukázalo, že příběhy dcery Americy a Maxona je vážně dobrý. Eadlyn je v komentářích a recenzích popisována jako rozmazlený fracek, který neví, co chce. Pro mě ale byla silnou holkou, kterou vychovávali rodiče, kteří jí do hlavy vtloukli, že je nejlepší a že se musí postarat o celou zemi. A že neví, co chce? Možná. Ale Eadlyn rozhodně ví, co nechce. Nechce selekci. A co udělali její úžasní rodiče? Vnutili jí selekci naprosto očividným citovým vydíráním. Žádný div, že se tuto svatební frašku Eadlyn rozhodla bojkotovat. Nevím, proč ji považovat za fracka, je budoucí královna, uvědomuje si tíhu vlády a to, že je prostě jiná než ostatní. Nepovažuje se za lepší, jen je rozhodná. Bohužel Kiera Cass má svá guilty pleasure. Mám ráda oblečení jako kterákoli jiná holka, ale Cass to v knížkách s popisem rób přehání. Stejně tak s popisem nehynoucí lásky Americy a Maxona. Občas mi lezlo na nervy neustálé omílání téhož. Takže suma sumárum, Dcera je průměrná young adult a v sérii Selekce je lehce nadprůměrná. Časem si určitě přečtu další pokračování, i když je zhruba od strany deset jasné, kdo se stane příštím princem.

Kiera Cass: Siréna

Anotace z cbdb (zkrácena): Oceán zachránil Kahlen před smrtí. Je to už dávno, co ji nenechal utonout, a od té doby mu slouží jako siréna. Svým zpěvem láká bezpočet neznámých do hlubin moře, aby tak splatila dluh. Může se pohybovat také na zemi mezi lidmi, ale protože by i jediným slovem mohla způsobit smrt, musí držet jazyk za zuby. Dívá se, jak žijí obyčejní lidé a těší se, až bude taky smět hlasitě mluvit, smát se a svobodně žít. Je smířená se samotou až do konce služby… ale pak se seznámí s Akinlim. Jsou tu však pravidla daná Oceánem a zamilovat se do člověka? To by jistě žádná siréna neměla. Jenomže poprvé po létech poslušnosti je Kahlen rozhodnutá následovat hlas srdce.
Poté, co mě tak mile překvapila Dcera, jsem se rozhodla přečíst si i Sirénu. Tedy knihu od stejné autorky, ale z jiného fikčního světa. A bohužel Siréna je naprosto tragická kniha. Oceán je zde představován jako jakýsi bůh, který miluje svoje dcery-sirény, ale přesto je nutí zabíjet lidi. Protože bez lidských obětí by Oceán nepřežil. Celé je to taková patlanina antického bájesloví s křesťanským pojetím obětování se. Akinli byl popsaný jako fajn kluk, který měl tu smůlu, že potkal prudérní Sirénu s ujetým jménem. Jako vážně, co má ta Kiera s těmi naprosto nevyslovitelnými jmény? No nic zpět k Aniklimu a Kahlen. Kahlen je tedy miloučká poslušná holka z padesátých let. Nuda. Miluje kluka, nesmí s ním být a bla bla bla. Jako by toho balastu nebylo málo, na konci se Kahlen stává trpitelku ve velkém stylu Belly Swanové. Vzpomínáte na tu naivku ze Stmívání? Na její posedlost porodem? No tak Kahlen trpí zhruba stejně. Jen teda bez porodu. Protože Kiera Cass píše pro mladé americké holky, které podle literárního světa nemají sex do jednadvaceti. A ostatní sestry-sirény se chovají stejně jako příbuzní blbky Belly. Hledají a pátrají po celém světě, čtou mytologické knihy, jednají za zády ubohé nemocné holky. Asi jste poznali, že nejsem velká fanynka Stmívání. A po přečtení této knihy musím říct, že nejsem ani velká fanynka Sirény. Ale najde se tu malá perlička pro Čechy - řešení sirénního problému je v povídce Franze Kafky. Chudák Kafka v hrobě asi pěkně rotuje.

Christopher Moore: Použité duše
Anotace z cbdb: Charlie Asher je vetešník, lehce neurotický betasamec, otec, ale také obchodník se smrtí. A nyní navíc zmatený jako všichni ostatní. V San Francisku se totiž záhadně ztrácejí duše zemřelých. Někdo – nebo něco – je krade a nikdo neví, co se s nimi děje. Zdá se, že to nějak souvisí s oranžovým mostem… Parta nesourodých hrdinů v čele s Charliem se rozhodne záležitosti přijít na kloub.
Použité duše volně navazují na knihu Špinavá práce. I když volně...bez znalosti Špinavé práce by tato kniha asi nedávala valný smysl. Zatím jsem sotva na začátku, ale už se mi vybavuje, proč mám Špinavou práci zařazenou mezi své oblíbené knihy. Moore umí perfektní dialogy. Takže i když jsou Použité duše pořádná bichle, na čtení se těším a budu si ho užívat, takže se s touto knihou v mým rekapitulačních článcích ještě potkáte. 
 
Anotace z cbdb: Známý provokatér Michel Houellebecq napsal román o tom, jak se z Francie stane islámský stát. Příběh se odehrává roku 2022, kdy politické strany ve volbách raději podpoří fiktivního kandidáta strany zvané Muslimské bratrství, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Autor uvedl, že „urychluje historii“. Jeho kontroverzní románová fikce vzbudila nebývalou pozornost a kniha se v mnoha zemích stala absolutním bestsellerem.
Podvolení jsem četla loni a byla jsem nadšená. Tak uvěřitelný nástin budoucnosti a tak čtivé politické debaty jsem nečekala. Když jsem tedy narazila na audioknihu, neváhala jsem. Navíc ji načetl Igor Bareš. Bareš a Heuellebecq se k sobě náramně hodí.
Heuellebecq je Francouz a jako takový má asi v genech psát o sexu. Je to poprvé, co jsem se v audioknize setkala se sexem. A musím říct, že mám tendence se v tramvaji červenat. A to není Heuellebecq nijak zvlášť explicitní, jen prostě slyšet sexuální scény je intenzivnější než si je „pouze“ číst. Pokud v dohledné době potkám Igora Bareše, budu se stydět se na něj i podívat.

A to je pro dnešek vše. Loučí se s vámi upocená togaf, doufající v razantní ochlazení.