Dočteno podle hous.enky (30. týden)

10:36

Tenhle týden se nesl ve znamení balení kufrů na dovolenou a akce "čistý pracovní stůl před odjezdem na dovolenou", takže na čtení jsem neměla moc pomyšlení. Navíc vlivem počasí jsem byla tak unavená, že po příchodu z práce, jsem na hodinu odpadla do peřin, uf.

Pokračovat ve čtení

Úvodní obrázek k článku tudíž přesně popisuje můj uplynulý týden: balení batožiny, čtení, odložení brýlí, krásná měkká peřina... Ach.

No ale stejně jsem četla, to víte že jo. Takže vás dnes zvu na svou týdenní čtenářskou statistiku.

Dočteno

Tenhle týden jsem se snažila dočíst rozečtené knihy, abych na dovolené mohla rozečíst nové. Je to taková radost - otevřít nadšeně novou knihu... Podobně jako když dočtete knihu, kterou už máte déle rozečtenou.

Astrid Lindgrenová: Vánoční večírek Pipi Dlouhé punčochy

"Je tu někdo, kdo by si dal horkou čokoládu s dortíkem, než se pustíme do vánočního stromku?" (s. 17)

Anotace z cbdb: Pipi Dlouhá punčocha pořádá rozloučení s Vánocemi a všechny děti srdečně zve! A večírek se navíc koná venku na zahradě! Smrk je krásně nazdobený a hned vedle stojí domeček ze sněhu. Uvnitř už je spousta dětí, dortů a zábavy. Ale venku ještě někdo čeká… Nejlepší bude jít se tam honem podívat, protože všechno, co Pipi vymyslí, je chytré a báječné!

Je zvláštní, že mé setkávání s Astrid Lindgrenovou probíhá čistě jen přes její knížky s vánoční tematikou.

A musím říct, že číst její knihy mi zkrátka přijde, jako listovat katalogem Ikea. Všechny ty sladkosti, svíčky, jednoduchý styl bytí...

Ne, nikdy jsem nepatřila mezi čtenáře Dětí z Bullerbynu a všechny ty děti v jejích knihách mi připadají stejné. Pipi je naopak tak moc výrazná a svérázná, až mě tím rozčiluje.

Nemám ráda Pipi, nemám ráda filmy o Pipi a nemám ráda ani knížky, kde Pipi vystupuje. Jsem anti-Pipi typ.

Jaroslav Seifert: Koncert na ostrově

"Snad je možno i bez lásky žít;

však umírat bez ní,

to je zoufalost." (s. 105)

Sbírka lyrických básní z poloviny šedesátých let zachycuje přerod autora hravého poetismu do temnější lyrické poezie.

Koncert na ostrově byl mou čtenářskou výzvou na červenec. A že to tedy výzva byla... Nečekala jsem totiž od Seiferta tak temnou poezii a jsem z toho doteď trochu rozčarovaná.

Sbírka je napsaná mistrem, Básníkem, oceněným Nobelovou cenou, ale zřejmě jsem nebyla v té správné náladě, protože básně o ženách, které si pustily plyn, o mrtvých dělnicích z továren a nenaplněných láskách mě správně nezasáhly.

Příště se asi vrhnu na jeho rané sbírky a zejména to válečné období, které mě tolik láká (Světlem oděná a Kamenný most).

Ursula Poznanski: Saeculum

" 'Tak teď,' pronesla Iris vedle něho, 'tu máte středověk se vším všudy. Dostihl nás a já si nejsem jistá, jestli se mi to líbí.' " (s. 267)

Anotace z cbdb: Strávit pět dní v hlubokém lese a zkusit žít jako ve středověku vypadalo jako výborný nápad. Bastian by si však tento zážitek v klidu odpustil. S účastí na výpravě souhlasil jen kvůli své lásce Sandře.
Parta dobrodruhů se vydává na cestu i přesto, že místo, kde chtějí tábořit, bylo kdysi prokleto. Staré povídačky o tom, že kdo do lesa vstoupí, nevrátí se už zpět, nikdo nebere vážně. Během první noci přijde prudká bouře a z tábora zmizí první člen výpravy. Zbydou jen podivné vzkazy vyryté do kůry stromu. Když se ho ostatní vydají hledat, začnou bloudit. Pak se ztratí další z nich…
Jak velkou udělali chybu, když nebrali varování vážně? Nechá je les odejít?

Ursula Poznanski píše literaturu pro mladé dospělé, ale musím říct, že její knížky miluju. Vybírá zajímavé náměty a prostředí a to se potvrdilo i v románu Saeculum. V tomhle případě jde o hru na středověké hrdiny v opuštěném lese. Jeden po druhém jednotliví hráči mizí a les začíná naplňovat dávnou kletbu...

V půlce jsem měla pocit, že už vím, jak to celé je, ale pak plác: facka jak Brno a všechno je jinak. Navíc mnohem líp, než jsem si to sama vymyslela.

Děj není nijak složitý a spíš jde o vzájemnou interakci mezi postavami. Vše se odehrává v rozpětí pěti dnů na malém lesním jevišti. A je to hra naprosto dokonalá.

Ano, jsem z Ursuly nekriticky nadšená.

Monika Zgustová: Peppermint frappé

"Žít je snadné. Ale přežít to, co jsme prožili. To je oříšek." (s. 86)

Anotace z cbdb: Prolog novely se odehrává v současném Rusku, ale už po několika stránkách se přesuneme do horkého Španělska. Novela fascinuje svou exotickou i erotickou atmosférou, scénami mučivého čekání a očekávání, leckdy zklamaného, napínavým líčením vztahů mezi jedním mužem z Východu a dvěma tajemnými ženami.

Moje české Léto s Odeonem... A hned takhle zvláštní kniha.

Měla jsem s jejím čtením vlastně docela problém, protože ač je kniha velmi subtilní - má nějakých 120 stran - nebyla jsem schopná se do textu pořádně začíst. Četla jsem ji snad měsíc, fakt.

Vadim se vydává do horkého Španělska za talentovanou malířkou-sochařkou Patricií, do které se v Rusku bláznivě zamiloval. Chce o ní napsat monografii. Ve Španělsku se seznámí i s Patriciinou služebnicí a celá situace se začne komplikovat... Do toho se rozjíždí druhá dějová linka Vadimova otce psaná v kurzívě - Vadimův otec v tanku "osvobozoval" Prahu v roce 1968...

Zvláštní kombinace? To sakra ano! Ale: je tu to Španělsko, horké podnebí, flirt na každém rohu, hutná erotická atmosféra... Má to něco do sebe.

Zkusím si to ještě nechat uležet a po dovolené čekejte podrobnější recenzi.

Rozečteno

Rozečteno mám stále desítkové Kladivo na čaroděje, Les sebevrahů, Nejhloupějšího anděla a Bubble. Nic nového, takže to nebudu rozepisovat. Nové knihy rozečtu až na dovolené, ale to už nebude v tomhle článku aktuální.

Dočteno podle hous.enky (30. týden)