Dočteno podle hous.enky (27. týden)
9:48
Uplynul další týden... Týden, kdy jsem naprosto zanedbávala blog, protože jsem od úterka do neděle byla mimo dosah internetového signálu. No a protože to byl program na poslední chvíli, neměla jsem ani připravený žádný článek, který bych v tomhle období internetové abstinence mohl frčet mezi jedničky a nuly.
Ale neteskněte, jsem zpět. Zatím ne v plné síle, neb se vzpamatovávám z horkých dnů a bouřkových večerů... Už aby byl podzim...
Ale teď je léto, začátek prázdnin a ideální doba na čtení. A co jsem tedy ve 27. týdnu otevřela za knihy? Pojďme se na to podívat blíž.
Dočteno
Helga Weissová: Deník 1938-1945. Příběh dívky, která přežila holocaust
"Hodiny utrpení zapomeň, ale čemu tě naučily, nikdy!" (motto kamarádky Francky z památníku Helgy Weissové)
Anotace z cbdb: Vůbec první vydání autentického deníku dívky z pražské židovské rodiny, která přežila holocaust, vychází s předmluvou Zdeňka Mahlera a doslovem Ivana Klímy. Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v případě Deníku Anny Frankové jde o dílo mezinárodního významu, jež se stane součástí paměti lidstva. V roce 1938, kdy si Helga začala deník psát, jí bylo devět let. Spolu s rodiči prožívala první příkoří, kterých se Židé v protektorátu dočkali, a jen bezmocně přihlížela postupným deportacím svých kamarádů, spolužáků i příbuzných. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944. V tragické nevědomosti se Helga s maminkou rozhodly jej tam následovat. Školní sešit, do kterého Helga po celé ty roky tužkou zapisovala děsivý vývoj událostí i své pocity, zazdil její strýc do jedné z terezínských zdí. Helžin tatínek byl v Osvětimi zavražděn, ale Helga i její maminka jako zázrakem přežily pobyt v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu i náročnou cestu zpátky domů do Prahy. Helze je patnáct a půl, když do deníku dopisuje své zážitky od odjezdu z Terezína. Je jednou z mála Židů, kteří se do Prahy vrátili a i po válce ve městě zůstali. V češtině vychází autentický deník Helgy Weissové (provdané Hoškové) vůbec poprvé. Doprovází jej ilustrace, na nichž malá Helga zachytila svou touhu po normálním životě, pospolitost lidí žijících v Terezíně, snahu dospělých děti i v tak složitých podmínkách vzdělávat i každodenní podobu života v ghettu.
Variace na Annu Frankovou? Možná trochu, ale krom deníkové formy jde o úplně jiný příběh i styl psaní. Helga ve svém deníku čistě zaznamenává místo svého pobytu a bídu války. Chybí tu tedy intimní záznamy z jejího života, pocity. Helžin deník na mě působí jako zápisky reportéra na zahraniční misi. Na hodně smutné misi Terezínem, Osvětimí a pracovním táborem Freiberg.
Deník je ale napsán velmi čtivě a pokud se necítíte na Annu Frankovou, tak vám Helgu doporučuji všema deseti. Více informací najdete ve článku Čtenářská výzva na měsíc červen.
J. R. R. Tolkien: Dopisy Děda Mráze
"Už zase Vánoce! A já si jednu chvíli (v listopadu) myslel, že letos vůbec nebudou." (dopis z roku 1933)
Anotace z cbdb: Dopisy psané typickým třaslavým písmem a končící podpisem Děda Mráze přicházely dětem J. R. R. Tolkiena každé vánoce počínaje rokem 1920, kdy byly nejstaršímu synu Johnovi tři roky. Ze skromných počátků se postupně vyvinuly v podrobná líčení Dědova domu, jeho přátel a veselých i dramatických událostí, k nimž v uplynulém roce došlo na severním pólu, a obsáhly mnoho dalších postav – Dědova věrného druha Ledního medvěda a jeho dva synovce, sněžné elfy, trpaslíky i dotěrné skřety, skrývající se v jeskyních pod Dědovým domem. Výběr z těchto okouzlujících dopisů, jež Johnovi a dalším třem Tolkienovým dětem chodily více než dvacet let, včetně reprodukcí barevných ilustrací a obálek k nim obsahuje tento svazek, připravený k vydání autorovou snachou Baillie Tolkienovou.
Mé první setkání s J. R. R. Tolkienem... A nepadli jsme si do noty. Respetive jeho dopisy dětem jsou opravdu krásně propracované a čtivé, ale... jakmile popustil brzdu své fantazii a na svět Dědy Mráze zaútočili podivní skřeti... Ne, tudy moje cesta nevede. Myslím, že Pán Prstenů zůstane knihou, kolem které budu celý život chodit a říkat si, jak by bylo krásné si ji přečíst, ale nikdy si ji nepřečtu. Nakonec jako Zaklínače...
Holly Black: Panenka z kostí
"Když projíždíte kolem hřbitova, musíte zadržet dech. Když to neuděláte, duše nově zemřelých se vám může dostat pusou do těla a můžou vás posednout." (s. 38)
Anotace z cbdb (zkráceno): Zach, Poppy a Alice byli přátelé odnepaměti. A dlouho spolu hráli jednu zvláštní hru, kterou si sami vymysleli. Jen několik figurek a především pořádná dávka fantazie jim stačila k vytvoření vlastního světa obydleného piráty a zloději, mořskými pannami a válečníky. Těm všem vládla záhadná porcelánová panenka – Velká královna.
Ale Zachovi je už dvanáct a otec ho nutí, aby dal před hraním si na něco přednost hraní basketbalu. Když mu jednoho dne vyhodí figurky, Zach přestane hrát, ale stydí se ostatním prozradit skutečný důvod a sám sobě namlouvá, že už o hru vlastně ani nestojí. Zdá se, že je jejich přátelství konec, dokud Poppy nepřijde s nečekanou, vzrušující výzvou. Prohlásí, že se jí zdává o Královně – a o duchu holčičky, která nenajde klid, dokud porcelánovou panenku někdo nepohřbí do jejího prázdného hrobu.
Ale Zachovi je už dvanáct a otec ho nutí, aby dal před hraním si na něco přednost hraní basketbalu. Když mu jednoho dne vyhodí figurky, Zach přestane hrát, ale stydí se ostatním prozradit skutečný důvod a sám sobě namlouvá, že už o hru vlastně ani nestojí. Zdá se, že je jejich přátelství konec, dokud Poppy nepřijde s nečekanou, vzrušující výzvou. Prohlásí, že se jí zdává o Královně – a o duchu holčičky, která nenajde klid, dokud porcelánovou panenku někdo nepohřbí do jejího prázdného hrobu.
Jméno Holly Black znám z blogerského světa, neb Omega rozesílala nedávno knihu Nejchladnější dívka ve Městě chladu snad každé, která si o knížku napsala. Všimla jsem si ale, že Holly Black je spoluautorkou i série Kronika rodiny Spiderwicků, a to mi přišlo už dost zajímavé na to, abych si Panenku z kostí v Levných knihách zakoupila.
Panenka z kostí je chvílemi pěkně strašidelná a přišla mi vhodná tak pro desetileté děti, které mají pro strach uděláno. Výchozí situace, kdy si Zach musí přestat hrát s panenkami (celý příběh vypráví právě on) mě zas tolik nezaujala. Ale mise, kterou musely děti zažít, aby panenku mohly pohřbít, mě bavila. Líbily se mi jejich zážitky z plachetnice i jejich nocování v knihovně a setkání s podivnou knihovnicí.
Panenka z kostí je taková roztomilost pro malé i velké, kteří si chtějí u čtení odpočinout.
Zdeňka Bezděková: Říkali mi Leni
"Mlčím, neboť neumím říci: Maminko!" (s. 107)
Anotace z cbdb: Skutečný příběh českého děvčátka, jež bylo za války dáno na převýchovu do německé rodiny a po válce se za pomoci přátel vrátilo do Čech ke své matce.
Leni jsem četla poprvé někdy ve čtvrté třídě na základní škole. Musím říct, že mi tehdy přišla poměrně špatně čitelná a mám dojem, že jsem spoustě věcí nerozuměla (hlavně postavy matky Rosy a bratra Raula mě minuly).
O to lepší pocit mám z tohoto re-readingu po dvaceti letech.
Říkali mi Leni je o jedenáctileté holčičce, která se doma necítí být doma. Postupně nachází indicie, které spějí k jedinému: její doma je možná jinde, než si dosud myslela.
Poválečný pohled na zbídačené Německo, které se hledalo a kdy někteří nedokázali překonat svou prohru, se mi zdá věrohodný. Lákavé je téma i poněmčení vybraných (nejen) českých dětí. Leni je ve svých jedenácti letech hodně dětská a myslím, že dnes už by jí stejně staré děti nerozuměly. Vlastně to bude asi zásadní problém nejen téhle knížky - pro koho je vlastně psaná?
Já ji doporučuji svým vrstevnicím, které se kdysi s Leni setkali a které zajímá druhá světová válka a její následky, které si odnesla nejen válečná a poválečná generace.
Paula Hawkins: Do vody
"Podvedl ji přece on, to on přísahal, že ji bude milovat a chránit až do smrti smrťoucí, ne? Proč z tý zasraný skály nesrazila jeho?" (s. 45)
Anotace z cbdb: Vyhýbejte se tichým vodám, nikdy nevíte, co se skrývá pod hladinou…
Na dně řeky se najde tělo svobodné matky – a zrovna na místě, kde bylo toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství…
Na dně řeky se najde tělo svobodné matky – a zrovna na místě, kde bylo toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství…
Předchozí román Pauly Hawkins Dívka ve vlaku mě poměrně zklamal - všude probíhala obrovská kampaň o výborné detektivce a ve výsledku to bylo o holce akoholce, která má problém rozeznat sen a skutečnost a o dalších hrdinkách, které byly od pohledu nesympatické.
Jestli je druhý román zajímavější? Pokud jde o postavy, tak jsem opět měla problém se s postavami identifikovat - všechny jsou svým způsobem nějak úchylné a mají nevyjasněnou minulost. Tak už to zřejmě u Pauly bývá...
Ohromný problém jsem měla v tom ohromném množství postav, kterými Paula Hawkins své čtenáře zahltila hned v prvních kapitolách. Jakž takž jsem se zorientovala zhruba po třetině knihy.
Vrah byl poměrně dobře odhadnutelný ve stejné době, kdy jsem se začala mezi postavami orientovat... A nebýt posledního dovysvětlení na úplně posledních stránkách, tak by mi to jako vysvětlení stačilo.
Tentokrát je městečko plné podivínů, kdy má motiv vraždit každý. A taky je tu hned několik vražd... Vše to připomíná Fuente Ovejunu...
Do vody je za mě průměrným thrillerem, ve kterém opět hrají prim vztahy mezi muži a ženami. Říkejte tomu třeba smrt z lásky a nenávisti. Já říkám nuda.
Právě čtu
Právě finišuji první díl série o HP, který najde ve vlaku mobil, který mu zadává úkoly, které HP musí plnit. Výborná záležitost, skvěle se to čte. Dál tu mám Peppermint frappé, které mě tedy moc nebaví, protože jsem v půlce a pořád se nic neděje. A taky je tu stále Nejhloupější anděl a Les sebevrahů...
Anders de la Motte: Game
Anotace z cbdb:1. kniha v sérii Henrik Pettersson.
Třicetiletý Henrik Pettersson, zvaný HP, se vrací z nočního tahu stockholmskou podzemní dráhou domů. Na sedadle proti němu leží mobilní telefon, který po chvíli zabliká a vyzve ho esemeskou ke vstupu do hry. Naivní Henrik neodolá, přestože zpráva ho varuje, aby si vše pořádně rozmyslel. Za první splněný úkol (krádež deštníku) obdrží na účet finanční odměnu. Díky další dobře odvedené práci získá přístup na svůj herní profil – a zjistí, že už ho podporuje menší fanklub… Zadání jsou stále nebezpečnější, ohlasy stále větší a částky na kontě stále vyšší. Pak přijde úkol, jehož splnění obnáší útok na lidské životy. HP netuší, že půjde i o jeho blízké. Ze hry však není cesty zpátky… Nejlepší švédský kriminální debut roku 2011, úvodní díl trilogie překládané do šestadvaceti jazyků, thriller o moderních IT technologiích, nabitý akcí, překvapivými zvraty a nečekanými rozuzleními.
Třicetiletý Henrik Pettersson, zvaný HP, se vrací z nočního tahu stockholmskou podzemní dráhou domů. Na sedadle proti němu leží mobilní telefon, který po chvíli zabliká a vyzve ho esemeskou ke vstupu do hry. Naivní Henrik neodolá, přestože zpráva ho varuje, aby si vše pořádně rozmyslel. Za první splněný úkol (krádež deštníku) obdrží na účet finanční odměnu. Díky další dobře odvedené práci získá přístup na svůj herní profil – a zjistí, že už ho podporuje menší fanklub… Zadání jsou stále nebezpečnější, ohlasy stále větší a částky na kontě stále vyšší. Pak přijde úkol, jehož splnění obnáší útok na lidské životy. HP netuší, že půjde i o jeho blízké. Ze hry však není cesty zpátky… Nejlepší švédský kriminální debut roku 2011, úvodní díl trilogie překládané do šestadvaceti jazyků, thriller o moderních IT technologiích, nabitý akcí, překvapivými zvraty a nečekanými rozuzleními.
Velmi dobře napsaný severský thriller, kdy se s hlavní postavou pohybujete na hranici hry a skutečnosti. Oboje splývá, překrývá se a všichni jsme v nebezpečí, jakmile se obojí prolne.
HP je tak trochu spratek, ale já ho přesto mám ráda. Je svůj a koná podle toho, jak to cítí. Jasně, někdy je to na facku, ale je to výbornej antihrdina.
Zbývá mi posledních pár stránek románu a už mám po ruce připravený druhý díl.
0 Comments