Knihovny známé i neznámé aneb Filmy, které v televizi neuvidíte
11:00
Taky trpíte takovou zvláštní... ehm.. úchylkou, že když přijdete do nějakého domu/bytu/pokoje a u zdi stojí jakákoli knihovna, postavíte se hned k ní a studujete, co obyvatel daného místa čte?
Musíme se přiznat, že já tuhle úchylku mám. Občas je mi to trapné, protože mi přijde, jako bych dotyčné/mu prohlížela šuplík se spodním prádlem. Jenže knihy mě silně přitahují a je těžké odolat. A tak se snažím odvykat... No naštěstí všem svým přátelům a známým jsem knihovny podobným stylem projela, takže to odvykání je spíš z nedostatku příležitostí kochat se novými knihovnami.
Naštěstí je tu projekt Knihovny známé i neznámé, které nás zvou do domácích knihoven významných českých spisovatelů.
Jde o projekt archiváře a historika Petra Kotyka a režiséra, dramaturga a spisovatele Bedřicha Ludvíka. Projekt vymysleli před dvěma lety a nabídli ho České televizi. Jenže Česká televize projekt domácích knihoven odmítla. Chlapi se ale nevzdali, několik dílů natočili a teď jej prezentují (cca jeden díl za měsíc) v Městské knihovně v Praze.
Petr Kotyk a Bedřich Ludvík si totiž všimli, že s příchodem nové doby (říkejme tomu doba elektronická, kdy lidé nemají tolik času a místa na knihy a čtení a kdy si celá řada lidí začíná pořizovat čtečky) mizí klasický fenomén dob minulých: domácí knihovny. A proto se autoři dokumentu rozhodli některé knihovny "zakonzervovat" prostřednictvím filmu.
Petr Kotyk a Bedřich Ludvík si totiž všimli, že s příchodem nové doby (říkejme tomu doba elektronická, kdy lidé nemají tolik času a místa na knihy a čtení a kdy si celá řada lidí začíná pořizovat čtečky) mizí klasický fenomén dob minulých: domácí knihovny. A proto se autoři dokumentu rozhodli některé knihovny "zakonzervovat" prostřednictvím filmu.
 |
Jáchym Topol před svou knihovnou. Zdroj: https://www.mlp.cz/cz/akce/e19966-knihovna-rodu-spisovatele-a-basnika-jachyma-topola/
|
Každý díl trvá cca dvacet minut (některé díly jsou delší) a v centru dění stojí jedna osobnost, do jejíž knihovny divák okem kamery nahlédne. A tak už jste mohli vidět knihovnu Jáchyma Topola (resp. knihovnu otce Josefa Topola a jeho dědečka Karla Schulze, neb knihovna se v rodině přirozeně dědí z otce na syna), knihovnu Jaroslava Seiferta, o které mluvila Seifertova dcera Jana, knihovnu Stanislava Komárka, Evy Kantůrkové či knihovnu Radky Denemarkové.
Zvláštností těchto projekcí je, že se jich účastní i osobnost (tedy samozřejmě že Jaroslav Seifert nepřišel...), jíž je daný díl zasvěcený. Diváci tak mají po projekci možnost přímo reagovat a ptát se na to, co je v dokumentu zaujalo.
Snad se dokument objeví aspoň časem na youtube, protože bych ráda ty starší díly viděla. Tady máte aspoň maličkou ochutnávku:
Co myslíš, togaf, půjdeme se po prázdninách podívat do Ústřední knihovny, jak se jim dokumenty povedly a jestli alespoň na nějakou dobu uspokojí mou touhu prohlížet si knihovny jiných lidí?
0 Comments