Dočteno podle hous.enky (22. týden)
10:00
Zdravím vás při pátečním ránu. Anebo zkrátka kdykoli, kdy tenhle článek zrovna čtete. Musím říct, že mě docela hřeje u srdce představa, že jste si právě třeba uvařili kávu nebo čaj a než se úplně probudíte, mrknete se na naše články, které jsme publikovaly v průběhu uplynulého týdne.
Jako každý týden i teď jich bylo pět, což je - panečku - slušná porce zábavy k ranní kávě. Příští týden ale ubereme trochu na tempu a necháme vás vydechnout, abyste se nemuseli každé ráno stresovat tím, že už je zase nový článek na vašem oblíbeném blogu Memento Libri - jedeme s togaf na dálný východ, kde sice budeme v dosahu internetu, ale chystáme se hodně odpočívat. S čímž souvisí i fakt, že příští týden vás čeká jen pár článků tady na blogu. Nicméně bychom chtěly být o to aktivnější na naší facebookové stránce, takže zůstaňte na příjmu, aby vám nic neuniklo.
Dočteno
Emma Donoghue: Zázrak
"Co je to za chásku, tihle Irové? Neschopní, nešetrní, beznadějní, nešťastní, věčně dumající nad minulými křivdami. Jejich cesty nikam nevedou, na jejich stromech visí staré hadry." (s. 155)
Anotace z cbdb: Vynikající psychologický román od držitelky řady cen a autorky mezinárodní bestselleru Pokoj. Zdravotní sestra Lib Wrightová, profesionálka vycvičená samotnou Florence Nightingalovou, přijíždí v polovině 19. století na irský venkov, kde žije údajně zázračná jedenáctiletá dívka Anna. Už po čtyři měsíce nesnědla jediné sousto, a přitom se těší dobrému zdraví. Lib je pověřena lékařským výborem, aby odhalila domnělý podvod, zdá se však, že dívka nic nepředstírá. Je to skutečně zázrak? Anebo za tím stojí fanaticky zbožná rodina? Lib se s Annou velmi sblíží, a proto ji vyděsí, když se její stav začne náhle rapidně zhoršovat…
Anotace z cbdb: Vynikající psychologický román od držitelky řady cen a autorky mezinárodní bestselleru Pokoj. Zdravotní sestra Lib Wrightová, profesionálka vycvičená samotnou Florence Nightingalovou, přijíždí v polovině 19. století na irský venkov, kde žije údajně zázračná jedenáctiletá dívka Anna. Už po čtyři měsíce nesnědla jediné sousto, a přitom se těší dobrému zdraví. Lib je pověřena lékařským výborem, aby odhalila domnělý podvod, zdá se však, že dívka nic nepředstírá. Je to skutečně zázrak? Anebo za tím stojí fanaticky zbožná rodina? Lib se s Annou velmi sblíží, a proto ji vyděsí, když se její stav začne náhle rapidně zhoršovat…
Zajímavě uchopené téma střetu venkovské pověrčivosti a náboženství s vědeckým pragmatismem, které vrcholí téměř apokalypticky. Všechny postavy se chovají tak nějak zvláštně a čtenář až postupem času odhaluje, co všechno v téhle vesnici hnije schované pod dekou utkanou z tradičních hodnot.
Zázrak má hodně pomalý rozjezd, ale Emmě Donoghue se povedlo na prostoru jednoho stavení a jednoho zájezdního hostince rozjet takovou show, že jsem jen zírala, kam to všechno spěje. Za mě jedno veliké WOW...
Karel Čapek: Bílá nemoc
"Každý nemocný, každý, na kom se ukáže bílá skvrna, bude dopraven do střežených táborů." (s. 80)
Anotace z cbdb: Bílá nemoc je hra o třech dějstvích, kterou Karel Čapek napsal v předvečer 2. světové války. Reagoval v ní a varoval před nebezpečím, které pro tehdejší Evropu představovalo Hitlerovo Německo, což si tehdy ne každý uvědomoval. Na scénu byla uvedena roku 1937. Světem v té době obcházel hrozivý přízrak, fašismus. Země, kde se děj Bílé nemoci odehrává, zčásti připomíná tehdejší Německo nebo Itálii, Španělsko nebo i jiné státy. Vše je navíc psáno srozumitelným jazykem a typicky čapkovským způsobem.Děj zavádí čtenáře do blíže neurčené země, kde stejně jako na celém světě propuká tzv. Bílá nemoc. Jde o jistý druh lepry pocházející z Číny a podle toho také oficiálně nazývané Čengova nemoc. Příznaky nakažených jsou podobné jako u jiných malomocných - tvorba otevřených, zapáchajících ran, odpadávání kusů masa a jistá smrt. Prvotním příznakem je bílá, tvrdá skvrna někde na těle nemocného. Choroba napadá pouze lidi ve věku okolo padesáti let.
Anotace z cbdb: Bílá nemoc je hra o třech dějstvích, kterou Karel Čapek napsal v předvečer 2. světové války. Reagoval v ní a varoval před nebezpečím, které pro tehdejší Evropu představovalo Hitlerovo Německo, což si tehdy ne každý uvědomoval. Na scénu byla uvedena roku 1937. Světem v té době obcházel hrozivý přízrak, fašismus. Země, kde se děj Bílé nemoci odehrává, zčásti připomíná tehdejší Německo nebo Itálii, Španělsko nebo i jiné státy. Vše je navíc psáno srozumitelným jazykem a typicky čapkovským způsobem.Děj zavádí čtenáře do blíže neurčené země, kde stejně jako na celém světě propuká tzv. Bílá nemoc. Jde o jistý druh lepry pocházející z Číny a podle toho také oficiálně nazývané Čengova nemoc. Příznaky nakažených jsou podobné jako u jiných malomocných - tvorba otevřených, zapáchajících ran, odpadávání kusů masa a jistá smrt. Prvotním příznakem je bílá, tvrdá skvrna někde na těle nemocného. Choroba napadá pouze lidi ve věku okolo padesáti let.
A další velmi milé překvapení tohoto týdne. V rámci květnové čtenářské výzvy (čteme kreslenou knihu a knihu s barvou v názvu) jsem si myslela, že stihnu dočíst Červený vrch. Ale celé se to nějak táhne, tak jsem hledala jinou možnost a narazila jsem na Bílou nemoc.
Bílá nemoc a postava naivně idealistického doktora Galéna, který se při řeči zadrhává, ale trvá na svých požadavcích, mě nadchla. Já tedy věřím, že nadchla každého, kdo ji četl (nebo viděl film). Čapkovské období jsem měla před lety, kdy mě oslovoval Loupežník a Hordubal, a ani do třetice mě Karel Čapek nezklamal. Měla jsem strach z toho, že drama Bílá nemoc bude těžkopádné, moralistické a že je tematicky zastaralé. Hohohooo, opak je pravdou! Bílá nemoc je opět aktuálním dramatem, které v sobě kloubí střet militarismu a pacifismu, kdy je předem jasné, že z tohohle boje nemůže vzejít vítěz.
Jediné slabší místo je pro mě poslední jednání, kdy na scénu přichází slečna Alneta a mladý Krüg... Ale finální scéna s doktorem Galénem mě rozsekala, takže výsledný zážitek je naprosto kladný.
Právě čtu
Kromě Červeného vrchu, Knihovny duší - třetího dílu Sirotčince slečny Peregrinové, Lesu sebevrahů (ten jsem tedy doposud ani neotevřela, protože je to slušná bichlička a na dovolenou se mnou natuty nepojede, protože cestuji jen s batůžkem) a mého vánočního restu s tváří Nejhloupějšího anděla jsem si tenhle týden přibrala i další knihy. Některé - ty, které jsem v uplynulém týdnu zároveň dočetla - vidíte výše. Takže další knihou už je pouze kniha maďarských autorů (ano, na další čtenářskou výzvu):
Imre Kertész, Péter Esterházy: Příběh
Anotace z cbdb: Věčné téma manipulace, zneužívání moci, totalitarismu, to je základním námětem kratičké povídky postavené na autentické epizodě ze života autora (I. Kertész) při jeho cestě vlakem z Budapešti do Vídně. Na půdorysu "běžného", zdánlivě nicotného konfliktu se státní mocí v osobě celníka je rozvinuta deprimující a pesimistická úvaha o tom, jak hluboce jsou v nás zakořeněny agrese i strachy, které jsme mylně přisuzovali jen podmínkám nedemokratických poměrů. Téma pak po svém způsobu přebírá Péter Esterházy a zneklidňující povídka Imre Kertésze v povídce druhého autora začne žít svým vlastním životem. Není zcela zřejmé, zda jde o hru, o literaturu v životě nebo o život v literatuře.
Zatím jsem v půlce první povídky jménem Protokol a ač jsou souvětí dlouhá snad přes pět řádků, mám z toho celkem dobrý pocit. Je to o chlapíkovi, co jede na pracovní pobyt z Budapešti na vídeňskou univerzitu. Ve vlaku zalže průvodčímu, že veze míň peněz, než skutečně veze (píše se rok 1989), a následuje vysypání kapes, prohledávání... Jsem zvědavá, co bude dál.
A jsem taky zvědavá na povídku Život a literatura od Pétera Esterházyho, protože otgaf byla z jiné jeho knížky poměrně zklamaná. Uvidím už brzy (kniha má 60 stran).
0 Comments