Opět jsem vyrazila do divadla (a opět bez hous.enky), tentokrát do bylo do Městských divadel pražských, konkrétně do Rokoka. A protože hra je o jednom úžasném českém spisovateli (mimo jiné, osobně si myslím, že je o spoustě jiných věcí, ale o tom až za chvíli), rozhodla jsem se napsat o ní článek na náš literární blog.

Ten geniální spisovatel je Karel Čapek. Hra s jednoduchým názvem Čapek se ale opravdu zabývá spoustou dalších témat. Čapek je vlastně spisovatel z donucení. Doba, ve které žil, ho nutila psát politické články, hry a romány varující před fašismem, před zavíráním očí, před radikalizací, před fanatickým nacionalismem nejen německým, ale i českým. 

Osobnost Karla Čapka mám moc ráda, miluju jeho cestopisy a jednou bych chtěla projet Španělsko po jeho stopách (a s jeho Výletem do Španěl v ruce). A právě pro svůj obdiv k tomuto spisovateli jsem ke hře přistupovala mírně negativně zaujatá. Vlastně jsem na hru šla jen proto, že Karla Čapka hraje Jiří Hána, jeden z mých nejoblíbenějších divadelních herců. Naštěstí se moje pochybnosti ukázaly jako zbytečné (nejen kvůli opět skvělému Hánovi).

Čapek v Rokoku je výborný počin, musíte mít ale jisté povědomí jak o Čapkovi, tak o době, ve které žil. Inscenace se nesnaží autora představit, nejde o životopisnou hru. Naopak: hra se zaměřuje na několik posledních měsíců spisovatelova života a i z nich je na scéně předvedeno jen několik střípků. Scény z Čapkova života ukazují jeho snahu bojovat proti zbrojení ve světě myšlenkou, vírou v "malého českého člověka". Ve hře je výborně zachycená atmosféra první republiky, prezident Masaryk byl mravní podpora národa, šlo o dobu, kdy intelektuálové skutečně věřili, že slovo je mocnější meče. Diskuze pátečníků i samotný TGM jsou ostatně přítomni i v této inscenaci.

Hra ale není jen pouhým historickým ohlédnutím na jednu děsivou část dějin ani o jednom inteligentním muži. Naopak jsou proslovy a scény z Čapkova života voleny pečlivě a tak, že reflektují současnou dobu. Debata o emigrantech z Německa, o mytizování jednoho národa, o snaze hledat viníka kdekoli, jen ne v sobě...jak říkám, aktuální témata. Čapek byl velký zastánce humanismu a demokracie, jeho boj proti diktatuře a demagogii je inspirující nejen na divadelních prknech.

Samozřejmě se hra dotýká i jeho soukromého života, scény s Olgou Scheinpflugovou mě ale neoslovily tolik, jako témata politická. Byť jsou zahrána dobře. 

Jak jste asi poznali, hra Čapek mě opravdu nadchla. Nejen svými myšlenkami, ale i výborným Hánou v roli Karla Čapka. Zvlášť jeho pohyby a gesta byly pečlivě nastudované, ostatně i další herci si zaslouží poklonu. Např. Milan Kačmarčík jako Josef Čapek byl neméně působivý. 

Pokud na podzim zatoužíte po svižné a aktuální hře, doporučuji Čapka z Městských divadel pražských. A kdo ví, možná se tam i potkáme, protože tahle hra patří k těm, které by mi nevadilo vidět opakovaně. Což je ode mě opravdu poklona, opakovaně chodím jen na Cimrnany a do Dlouhé na Úsměvy idiotů.