Dnes nám začíná astronomické léto a léto znamená prázdniny, dovolené a cestování. A taky pivo na zahrádce, zmrzlina u rybníka a spocené zadky v MHD. Dneska se ale raději budu věnovat tomu cestování. V nedávné dově jsme vám na našem blogu nabídly hned několik cestovatelských knížek. Například prince Ládíka, který už zase někde courá po světě, sbírá zážitky a my jen mlsně koukáme do kalendáře, kdy začne těch našich vysněných 14 dní dovolené. Také jste si tu mohli přečíst o šedesát let starém cestopisu pánů Zikmunda a Hanzelky. Ale to je málo, proto vyrážíme na cesty!

Začneme pěkně při zemi, na starém kontinentě.

Karel Čapek: Cestopisy

Anglické listy, Italské listy, Cesta na sever, Obrázky z Holandska a Výlet do Španěl - všichni jsme se o nich učili ve škole. Ale víte co? Ony jsou to cestopisy perfektní. Čapek píše kraťounké črty o navštíveném městě s přesností a precizností mistra hodináře. Nepoznáte do detailu zemi, o které zrovna Čapek píše, ale naladíte se na tu správnou atmosféru, a to je pro mě při cestování hodně důležité. A protože měl Karel Čapek nadaného bratra, je i grafická stránka jeho cestopisů krásná. Pro mě jsou tyto knížečky malé poklady.

Čapek napsal i Cestopisné fejetony, jejichž četba mě teprve čeká. Už teď vím, že nebudu zklamaná. 

Dále se posuneme trochu více na západ a trochu více do současnosti.

http://www.travel2002.cz/158-irsko-smaragdovy-ostrov.html

Kateřina Hejlová: Fucking, loving Ireland

Anotace z cbdb: Píše se léto 2005. Tři studenti: Karolína, její přítel Marek a jeho mladší bratr Ondřej vyrážejí do irského Dublinu za prací. Na zelený ostrov přilétají s jasnou vizí: zdokonalit se v angličtině a trochu si přes léto přivydělat. Toho času je irský pracovní trh cizincům otevřený. Minimální mzda je zde vysoká. Najít si sezónní práci by tedy teoreticky neměl být problém. Jakmile však vykročí do vlhkých dublinských ulic, rychle pochopí, že realita může někdy mít příchuť deště, šmíru a majonézy, ale dokud se neztratí humor, vše se s nadhledem překoná. A že zamilovat si něco, co zdánlivě nenávidíte, je snazší, než by jeden myslel. Nelehké začátky přinášejí veselé konce!

Kniha Fucking, loving Ireland se nijak netají s tím, že obsahuje hodně autobiografických momentů. A o čem tedy tato útlá knížka je? O Irsku a Irech. Dva bratři a přítelkyně jednoho z nich se vydali do Irska vydělat trochu peněz, než se zase vrátí do školy/práce. Přítelkyně je vypravěčka jménem Karolína, bratři mají v knize jména Marek a Ondřej. Vyprávění o nástrahách věčně zeleného ostrova se nese v lehkém duchu, text by se klidně mohl objevovat na internetovém blogu.

Kateřina Hejlová píše lehce, občas má zajímavé metafory, občas naopak sklouzne ke klišé. V této knize se nevyskytuje mnoho dialogů, což je škoda, protože Hejlová má talent zachytit slovní komiku. Průpovídky obou jejích souputníků jsou spolu s jejími reakcemi na ně to nejzábavnější, co kniha nabízí. Hezkou ilustrací je už podnázev její knihy – Až vyrostu, chci být Ir. Je to jedna z reakcí Marka na flegmatickou povahu Irů. Pokud byste si o knížce chtěli přečíst podrobnější recenzi, můžete se mrknout na Vašeliteratura.cz

Bydleli jsme v novém bytě necelý týden, když mě uprostřed noci probudila požární siréna. Zatřásla jsem Markem, který byl dosud v limbu. Tuhle mužskou sluchovou deviaci jsem nikdy nepochopila. (…)
Vysoukali jsme se zpod peřiny a vpadli do obýváku. Ondřej pochopitelně chrněl, dokonce se ze spaní nestydatě usmíval.
„Vstávej, brácho, někde hoří,“ cloumal s ním Marek.
Asi po minutě Ondřej rozlepil jedno oko, zamžoural na bratra a procedil mezi zuby: „Co je, vole?“
„Ty neslyšíš tu sirénu?! Hoří!“
„Co je mi po tom,“ zamumlal Ondřej, „já ráno vstávám do práce.“
Jako kdybychom my snad letěli na Bermudy. (str. 82)

Po návštěvě Irska se vydáme ještě více na západ, do Velkého Jablka, města, které nikdy nespí, Metropole světa, domova jazzu, zkráta do New Yorku.

Zdeněk Mahler: New York

Anotace z cbdb (zkrácena): Fukovy ilustrace i doprovodné poetické texty Zdeňka Mahlera mají vzácnou schopnost vyhmátnout z americké každodenní reality to podstatné, na jedné dvoustraně dokážou oba autoři pomocí umělecké zkratky vyjádřit bezmála totéž co obsáhlý román. Zdá se až neuvěřitelné, že první podoba knížky vznikla na objednávku nakladatelství Albatros už v roce 1968. Kniha tehdy nespatřila světlo světa kvůli sovětské invazi. Vydáním knihy tedy Albatros nejen splácí letitý dluh, ale také předkládá čtenářům unikátní, nadčasovou uměleckou publikaci.

Úžasný cestopis pánů Mahlera a Fuky! Poetické krátké texty s básnickou lehkostí vykreslují město tak, že se tam toužíte vypravit. Lehké vtipy a milé charakteristiy doprovází naprosto úžasné grafické zpracování. Je tu i spousta zajímavostí a historických údajů a všechno je to podáno ve zkratce, že se nezačnete nudit. Tohle je odteď můj nejoblíbenější cestopis! 

Jistě jste si všimli, že všechny v článku zmiňované knihy napsali čeští autoři. A přitom se o mě ví, že nejsem příliš velký fanda českých autorů (čest výjimkám). Cestopisy od Čechů preferuji proto, že se na svět za hranicemi dívají skrze stejné kulturní zázemí. Přirovnávají stavby, přírodní úkazy i lidi k věcem mně známým. Prostě s Čechy jsem na jedné vlně. Vlastenecké okénko končí. 

Přeji vám hezké léto plné cestovních zážitků (v knize i v realitě)!