Young adult ve světě postapokalyptickém
10:30
Vítám vás u dnešního článku, který jsem se rozhodla věnovat jedné YA sérii z postapokalyptického světa.
Young adult literatura je plná sebestředných holek, které chtějí spasit svět i samy sebe (zdravím Caleanu do světa Skleněného trůnu), najdete tam i pár princezen z nejrůznějších světů, které se zasekly ve světech jiných (Měsíční kroniky nebo série Selekce).
To všechno je takové to čtení pro holky - a větší holky - které nechtějí při čtení... Ale ne, řekněme to jinak. Třeba takhle:
No a pak je tu taková ta četba, která baví mě. Neřekla bych tedy, že je její čtení komplikovanější než výše zmíněné případy. Spíš se odehrává v prostředí revolucí, jaderných výbuchů, následných mutací a zmatků - zkrátka na pozadí (post)apokalyptického světa.
Líbila se mi série Dokonalý pár/sen/svět, těšily mě série Hunger Games, Divergence. Ač je ústřední hrdina puberťák, kterým to mlátí ze strany na stranu, není (většinou) na facku jak zpovykané princezny-bojovnice. V postapo světě totiž bojuje nikoli o trůn, ale o holý život.
Dnes bych vás s jednou takovou sérií chtěla blíže seznámit.
Emmy Laybourne: Série Monument 14
Píše se rok 2024 a ve státě Colorado v městečku Monument partu dětí od pěti do osmnácti let zastihne smrtící krupobití při cestě do školy. Naštěstí je kroupy zasáhnou nedaleko obchodního domu Greenway, kde se budou moct před přírodním živlem schovat. Naneštěstí jsou kroupy jen začátek celé série přírodních katastrof, které nakonec zapříčiní únik chemických zbraní z nedalekého vojenského pracoviště... Boj o přežití začíná.
Asi tak by se dal zestručnit děj všech dílů téhle třídílné série. Pokud jde o jednotlivé díly, tak tady máte anotaci z cbdb:
Monument 14
Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí. Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne – jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice. Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš, nejspíš by sis přál, aby ses zastavil a všechny ty věci udělal. Možná i za cenu, že by ti autobus ujel. Ale autobus se už blížil, tak jsem se rozběhl. Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr. V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí - šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby. Nebe v plamenech
V pokračování příběhu Monumentu 14 se skupina přeživších, donedávna uvězněných v supermarketu sérií ničivých katastrof, rozdělila ve dví. Většina dětí se v zoufalé snaze vydala opraveným autobusem na letiště v Denveru. Doufají, že se tam setkají se svými rodiči, budou odvezeni do bezpečí a zachrání svého umírajícího přítele.Ale svět venku je temný a zaplavený nebezpečnými chemikáliemi, které mění lidi v krvežíznivá monstra, a ne všechny děti jsou ochotné nastoupit do autobusu. V útočišti, jež bylo již jednou narušeno, se snaží zbývající děti obnovit přátelství. Ale pokud se máte rozhodnout mezi životem a smrtí, láskou a nenávistí, komu můžete doopravdy věřit?
Cesta pustinou
Děti, jež přežily katastrofu v Monumentu, se konečně dostaly do bezpečí a žijí nyní v uprchlickém táboře v Kanadě. Bratři Dean a Alex pomalu a zdráhavě začínají věřit, že je po všem. Pak se ale dozvědí, že jejich ztracená kamarádka Josie žije.Josie prožívá nejhorší okamžiky svého života, odtržená od přátel a uvězněná ve střeženém táboře plném krvežíznivých divochů, brutality a každodenního násilí. V důsledku prožitých hrůz ztratila veškerou naději na záchranu.
Astrid děsí až přílišný zájem vlády o její ještě nenarozené dítě a spolu s Deanem, Alexem a Nikem se vydávají na cestu v zoufalé snaze najít Nikovu lásku Josii.
Emmy Laybourne přináší dech beroucí akční závěrečný díl postapokalyptické trilogie Monument 14.
Roku 2024 zasáhne Ameriku vlna přírodních katastrof, v jejichž důsledku unikne do vzduchu jakási chemická látka, která reaguje na vaši krevní skupinu. Někteří lidi se mění v zabijácká monstra, jiným naskáčou puchýře, dalším se zdánlivě nic nestane... Tohle je výchozí bod celé série, kdy se parta dětí ukryje v monumentském supermarketu, aby se schovaly před vnějším nebezpečím.
Vypravěčem je v prvním díle šestnáctiletý Dean, který popisuje prvotní nadšení, kdy parta dětí běhá po supermarketu, hrají si, s čím chtějí, jedí jídla, co by jim asi doma neuvařili (sladkosti stokrát jinak) a všichni se snaží spolu vyjít. No, nebo aspoň více či méně se snaží spolu vyjít, protože je jasné, že roztleskávačka a fotbalový rozehrávač se nebudou bavit se šprtama, že jo (ach ty nešvary YA stereotypů).
V druhém díle série jsou vypravěči dva: opět Dean a tentokrát se k němu přidá jeho bratr Alex, který pro Deana zaznamenává cestu, na kterou se - bez Deana - vydal.
Ve třetím díle se opět setkáváme s vypravěčem Deanem, ale tentokrát k němu přibude Josie, která vypráví příběh svýma očima.
Emmy Laybourne skvěle zvolila tenhle způsob vyprávění, kdy první díl působí kompaktně díky jedinému vypravěči a další dva díly se nerozpadly, protože postavy už známe a jejich střídání ve vypravování děj naopak příjemně graduje.
Když už tedy mluvíme o postavách, hodilo by se říct, že mi asi nejvíc sedl právě Dean. Oproti tomu osmnáctiletý Jake - fotbalový rozehrávač - je od začátku za chytrého dospělého a je velmi těžké se s ním v pozdějších událostech identifikovat.
Co bylo ale na Monumentu 14 skvělé, jsou záporné postavy. Autorka s nimi nešetří a jsou to opravdoví záporáci se vším, co k tomu patřím. Zejména druhý díl okořenili takovou měrou, až mi z toho místy bylo špatně. Nakonec se samozřejmě ukáže, kdo byl doopravdy špatný, ale přece jen: jde o YA literaturu, tak nečekejte zvraty jako v Dívce ve vlaku/Manželech odvedle/Zmizelé.
Dobře napsané jsou popisy pustinou, která je plná prázdných aut, mrtvých těl a lidí, které postihl únik chemických zbraní z vojenské základny. Nikdy totiž nevíte, na co šlápnete, kdo děti vyděsí, napadne a kdo je nakonec zachrání. Popis cesty v druhém díle mě tedy velmi bavil. Ve třetím díle už zhruba víte, co čekat, takže už to není takové, ale dvojka je v tomhle výborná.
Takže ano, nejvíc se mi asi líbil druhý díl a postava Maria. První díl byl pro mě hodně statický a dokud se na scéně neobjevily zbraně, bylo to takové dlouhé seznámení s hrdiny. Což se nakonec velmi hodilo, protože dětí je asi deset a je důležité se orientovat v tom, kdo je kdo - a to první díl čtenářům nabízí. Druhý díl je takový cestovatelský a třetí už je víceméně dospělácká postapokalyptická zpráva o hledání rodiny a domova (uf, je hodně těžké nepsat spoilery).
Na téhle sérii mě baví kolektivní hrdina, protože ač příběh vypráví všehovšudy tři vypravěči, hrdinů tu máte zhruba desítku. Což je neobvyklé a je to velmi příjemné. Ano, samozřejmě se tu řeší láska/neláska/žárlivost. Ale emoce, priority a životní hodnoty se nakonec řeší v každé literatuře.
Proč byste si měli Monument 14 přečíst?
Zaprvé proto, že série je dobře napsaná/přeložená. Prostě vás to nepustí, dokud to celé nepřečtete. Já jsem si Monumentem vyléčila svou čtecí krizi, takže vám tyhle knížky doporučuji na podobnou nemoc.
Zadruhé byste si měli knížky přečíst, pokud máte rádi YA literaturu s tematikou postapokalyptického světa. Ten je tu totiž ztvárněn velmi věrohodně a důsledně. Lidi se tu nemění v krvelačné zombíky, ale je tu nákaza virem, který reaguje s vaší krevní skupinou - to znamená, že každý se chová pod vlivem viru jinak. Právě tahle věrohodnost je pro mě v podobné literatuře zásadní. Asi proto jsem sérií tak nadšená.
0 Comments