togaf a její knihy (41. a 42. týden 2019)
16:36
Po dvoutýdenní pauze vás vítám o svého pondělního článku. K pauze jsem měla ten nejsladší důvod. Dovolenou. Vyrazila jsem do Skotska, jak vám mohl napovědět můj výběr literatury za poslední týdny. Takže dnešní článek bude ve znamení Skotska. Tak se pohodlně usaďte, nalejte si skotskou whisky nebo si alespoň představte, že za oknem prší, literární výprava do Skotska začíná.
Asi nejslavněší postavou skotské Vysočiny je bájná Lochnesska. Na (ne)existenci této jezerní příšery vznikl velmi lukrativní podnik. Nessie jsme si oblíbili i my, takže výlet k jezeru, sledování vodní hladiny a opájení se všemi produkty odkazujícími na její jméno jsme si z duše užívali.
Pravé literární žně nastaly v Edinburghu. Velký památník Waltera Scotta bylo to první, co nás v centru města přivítalo. Samozřejmě je město plné krámků s předměty odkazujícími na slavnou čarodějnickou sérii o Harry Potterovi. J. K. Rowlingová totiž z Edinburghu pochází, takže i v průvodci jsou poznámky typu "první díl psala v této kavárně, poslední dopsala v tomto luxusním hotelu". Ani v kavárně, ani v hotelu jsme sice nebyli, ale navštívili jsme hřbitov Greyfriars, kde čerpala inspiraci pro jména svých knižních postav. Ostatně Greyfriars je zlatý důl turistů. Marry Shelleyová z okna sousedního domu zahlédla, jak z tohoto hřbitova kradou zloději těl mrtvoly a to ji inspirovalo k napsání hororu Frankenstein. A do třetice ze slavného Greyfriars. Je zde pobřben teriér Bobby, který proslul svojí věrností. Po smrti svého pána chodil spát na jeho hrob, který se nachází právě zde. Historka o Bobbym je sice dojemná, ale upravená pro turisty. Bobby se chodil nažrat do krámku s občerstvením naproti hřbitovu a jídlo si schovával za lavičkou na hřbitově. To už tak romantické není, že?
Většinou jsme ve Skotsku platili platebními kartami, ale když už se mi do ruky dostala bankovka, dojala jsem se nad faktem, že na desetilibrovce je obrázk Jane Austenové. Ano, k dojetí v zahraničí mi stačí málo.
Na čtení moc času nebylo. Po večerech jsme s údivem sledovali podivnou britskou seznamku, ve vlaku a autobusu jsme se kochali výhledem na úchvatné kopce Vysočiny a v letadle jsem spala. Naštěstí jsem přečetla dvě knihy po návratu domů.
A tady jsou.
Ian Fleming: Casino Royale
Anotace z cbdb: První příběh Iana Fleminga o agentovi 007 zastihuje Bonda při pokusu o
zneškodnění stejně nebezpečného ruského agenta Le Cliffra tím, že ho
Bond porazí u bakaratového stolu a přivolá na něj odplatu nejobávanější
odnože KGB - SMĚRŠ (Směrť špionam). Zdá se, že štěstěna Bondovi přeje,
zatímco Le Chiffre je ztracen. Někteří lidé však odmítají hrát podle
pravidel a Bond se kvůli své náklonnosti ke krásné agentce dostává do
vážných potíží...
Jako obvykle jsem nejprve viděla film, ale u bondovek mi to
nevadí, protože jsou filmy tak zamotané, že nemám šanci si zápletku
pamatovat. Kniha je kouzelně retro, opravdu si užívám ty technologické
"novinky", které Bond popisuje. Trochu mi vadí Flemingův šovinismus, ale
snažím se to nebrat osobně, přece jen to jsou padesátá léta. Zápletka s
kasinem je vlastně vyřešena vcelku rychle, a tak má Bond dost času na
řešení osobních dilemat. Opravdu mě baví emoce a zranitelnost knižního
Bonda. Vesper jako Bond girl je taky parádní, sice se občas chová jako
pipka, ale vlastně se nakonec ukáže, že k tomu měla důvod. A navíc je tu
to hnusné mučení a Vespeřino originální spoutání. První bondovka je moc
fajn.
Pat Barkerová: A dívky mlčely
Anotace z cbdb: Jak by byl Homérův slavný hrdinský epos líčený z pohledu žen? Přesně tak
jej vypráví Bríseovna, urozená dívka královské krve, nyní otrokyně a
Achilleova konkubína. Inteligentní, vzdělaná a sebevědomá dcera krále
Brísea podává svůj příběh poutavě a s vtipem. Na novou životní situaci
se dívá téměř současnýma očima: přes hrůzy tehdejší skutečnosti, výjevy z
bojiště i táborového života se pocity a pohnutky chování jednotlivých
aktérů v ničem neliší od chování současníků.
Asi jsem čekala radikálnější a jak to říct... drsnější přístup k
Iliadě. Bríseovna je pozorovatelka, sama často opakuje, že není hrdinka
tohoto příběhu. Je otrokyně. Příběh ale klouže po povrchu. Změna
životního postoje - z královny otrokyní - přijme Bríseovna tak nějak
klidně. Ano, píše, že se jí dějí "hrozné věci", ale vlastně nepíše jaké.
Ne, že bych si libovala v detailních popisech znásilnění apod., ale
Bríseovna ve mně nedokázala vyvolat emoce. A to je škoda, protože nápad
"trojská válka očima žen" je výborný. Místy se ovšem objeví brilatní
zachycení charakteru některého z hrdinů Homérova eposu, a to pak čtení stojí
za to číst.
Tak zase za týden, užijte si prodloužený víkend a hezky oslavte státní svátek. Třeba čtením! Čtením se dá oslavovat téměř vše.
0 Comments